Ať žijí duchové!

Jak to dopadne, když mezi sebou soupeří „žampiónový král“ Jouza s pánem z Brtníku? Moc dobře zcela jistě ne, protože když má pan vedoucí ze samoobsluhy, jímž Jouza ve skutečnosti je, snahu z rytířského hradu udělat žampiónovou plantáž, asi to moc dobře skončit nemůže. Ale naštěstí je tu parta dětí, které vede potomek chrabrého Janka Dlouhého, jenž kdysi velmi dávno panu rytíři z Brtníku zachránil život. Jeho praprapra……vnuk bude jistě stejně srdnatý a zvítězí v boji s hamižným Jouzou za vydatné pomoci svých kamarádů a pana ředitele. Jenom ta strašidla, tedy pardon, duchové pána z Brtníku a jeho dcery Leontýnky, musí být k dětem trošku schovívavější. Děti to přece s nimi myslí dobře. Situaci zachrání zázračný „Franzův nápoj“, který panu rytíři náramně zachutná. Ruka v rukávě ovšem ještě není. Na schůzi vedení města se pořád hlasuje pro žampióny, ale co to...“Černá kronika“, tedy správně švagrová vedoucího Jouzy, už pro pěstování žampiónů nehlasuje. Taky by to mohlo přinést nějakou parádní otravu a nikdo si jistě nepřeje, aby se o Brtníku psalo v novinách jen v té černé kronice, že? Co z toho plyne? Že děti jsou pány na hradě, samozřejmě ve spolupráci s hradními duchy. Šikovní trpaslíčci pomáhají opravit hrad a vzteklý pan vedoucí zatím doplňuje zásoby v samoobsluze speciální objednávkou Pramene zdraví z Posázaví, lidově řečeno pribiňáky. Pýcha předchází pád a tak brzo spadne i Jouza, i když jenom z řečnického pultu na oslavě opravy hradu. Zdá se, že všechno dobře dopadlo. Kdepak, ještě něco schází. Leontýnka z Brtníku se trápí a čeká na kopretinu. To už je ale úkol pro malého rytíře Honzu Dlouhého. Svět lidí je možná bez kouzel, ale zase o mnoho pestřejší než ten „duchařský“. Ve společnosti Honzy pro Leontýnku určitě nebude mít chybu.

KDE SE NATÁČELO
Kouzelný a nestárnoucí film pro děti Ať žijí duchové se natáčel převážně ve středočeském městečku na Příbramsku Nový Knín. Na jeho náměstíčku se nachází mj. kašna, kde seděly děti při pozorování schůze „žampiónového“ spolku. A kde byla přísahána tvrdá pomsta Jouzovi (nebo lépe „Jouzovy“? – když tvrdá, tak přece tvrdý!).
Sídlo rytíře Brtníka se nachází také ve Středních Čechách, ale poněkud dál – až na Rakovnicku. Je to tamější hrad Krakovec, na němž pobýval v roce 1414 i Jan Hus. Hrad Krakovec se nachází přímo v chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko. První zmínky o Krakovci a stejnojmenné obci pocházejí ze 13. století.
A kdepak spadla Jouzovi na hlavu konzerva na zavolání paní pokladní? To se odehrálo v samoobsluze na náměstí v Mníšku pod Brdy (Praha – západ). Ve staré samoobsluze děti tančily na svou „pribináčkovskou“ píseň a společně s panem učitelem se po schodišti ubíraly dolů po náměstí. Dnes na místě samoobsluhy stojí moderní prodejna Albert a „Jouzovskou sámošku“ nic nepřipomíná. I ty schody byly strženy. V létě roku 1976 se však po nich protančil pan Vlastimil Brodský se zástupem dětí, z nichž některé byly vybrány při konkurzu přímo v mníšecké základní škole. Legendární samoobsluha fungovala v té filmové podobě až do počátku 90. let. Ještě krátce po převratu jste mohli v jejích útrobách nalézt okénko pozorovatelny kanceláře pana vedoucího a pod ním umístěné stařičké rádio. Kde je mu asi dnes konec...


Zpracováno s využitím publikace:
LAUDIN, Radek: Nejznámější filmová místa křížem krážem po Česku, nakladatelství Fragment, Praha, 2008, 1. vydání, ISBN: 978-80-253-0578-2

...a také vlastních vzpomínek.

Hrdiny veselé dětské hudební komedie jsou chlapci a děvčata, kteří vytáhnou do boje proti některým dospělým, kteří chtějí změnit starý hrad v zemědělský objekt. Za vydatné pomoci duchů – rytíře Viléma Brtníka z Brtníku a jeho dcerky Leontýnky – obývajících zchátralý objekt, a mnoha trpaslíků, které rytíř přivolá, se jim podaří dosáhnout cíle. Hrad je opraven a předán do péče dětí. A z Leontýnky, která si stěžuje na osud nesmrtelných bytostí, se díky kopretině darované Dlouhým Jendou z lásky stane normální dívka.

Zdroj: ČT

Režisér Oldřich Lipský se do zlatého fondu českých filmových pohádek zapsal dvěma divácky oblíbenými snímky – letní komedií Ať žijí duchové! a werichovskou variací Tři veteráni (1983). V obou případech se na scénáři podílel Zdeněk Svěrák. Ten v roce 1977 radikálně přepsal původní text Jiřího Melíška, připravený pro herce Antonína Jedličku. Z příběhu o pionýrech angažovaných ve zvelebovací Akci Z tak vymizela dobová ideologie. Zůstal jen nestárnoucí, okouzlující příběh o partě vesnických dětí, které dají o prázdninách dohromady místní hradní zříceninu s pomocí laskavých nadpřirozených bytostí. Pod vedením hradního strašidla – rytíře Brtníka z Brtníku – se zanedbané a temné místo mění v útulnou klubovnu… V době tuhé normalizace vznikl apolitický, dramaticky čistý a samozřejmě působící snímek, jehož letní charakter ještě podtrhují písničky tehdy debutujícího hudebního skladatele Jaroslava Uhlíře (které rychle zlidověly). Mistrovským kouskem je i ústrojné zapojení dobového „product placementu“ (Pribináček, Alpa) do vyprávění. Na úspěchu snímku má zásluhu i legendární kameraman Vladimír Novotný. Špičkový odborník v oboru trikové kamery, který s Oldřichem Lipským spolupracoval i na Limonádovém Joem (1964) nebo Šesti medvědech s Cibulkou (1972), přistoupil k požadavkům scénáře velmi invenčně a precizně. Pro scény s dětmi a přičinlivými trpaslíky dokonce Novotný vymyslel dodnes mimořádně působivé, navenek jednoduché prostorové triky využívající „falešné“ perspektivy přímo v kameře. Ve filmu, který patří ke kultovní domácí klasice, exceluje Jiří Sovák v roli bručounského dobráka Brtníka z Brtníku. Part šlechticovy malé dcerky Leontýnky s neodolatelným dětským šarmem ztělesnila Dana Vávrová.

Zdroj: NFA