FDb.cz > Fidlovačka (1930) > Tisk

Fidlovačka (1930)

"Fidlovačka" - Úvodem přejde před zraky diváků několik letopočtů: trojí provedení "Fidlovačky", tři údobí českého národa. Její první provedení v prosinci 1834 - doba vlasteneckého nadšení probouzejícího se národa. Opětné uvedení na scénu divadel v Praze a v Brně za světové války, kdy ponížený a zakřiknutý národ potřeboval morální vzpruhy z onoho čistého pramene nadšení svých předků, plného jaré síly a víry, a konečně přišla "Fidlovačka" zfilmovaná v době, kdy národ ve své svobodě mohl prožívat ovoce činů, které se zrodily z onoho dávného nadšení a z oné víry.

Tvůrci filmu se pak poctivě snažili, aby nesetřeli z Tylovy lidové hry onu prostotu, srdečnost a naivnost, která byla vlastní těm maloměšťáckým vrstvám Prahy let třicátých, jež pod německým nátěrem udržovaly její český ráz a českého ducha. Jako byl na venkově sedlák nositelem češství, tak to byl v Praze malý řemeslník, tovaryš a jako pojítko mezi venkovem a městem český student. Tato Praha let třicátých a čtyřicátých, Praha vlasteneckých bálů, kde se tančila polka, měla své typy, které si i Tyl pro svou "Fidlovačku" vybral a pro něž byli šťastně nalezeni představitelé v tehdejším českém filmovém světě: Josef Rovenský jako švec Kroutil, poctivý Čech, jemuž se protivilo povýšené němčení zpanštělých měšťaček, jejichž typ tak bezvadně znázornila Antonie Nedošínská v roli zbohatlické máselnice Mastílkové.

Oba hrou i hlasem tvoří nejlepší dvojici filmu. Komickou, vzájemně kontrastující dvojicí jsou zamilovaný Herr von Dudek Čeňka Šlégla a drastický ševcovský tovaryš Emana Fialy. I ostatní typy jsou jsou dobře zastoupeny a zahrány. Zato Jiřímu Sedláčkovi a Slávce Tauberové nesvědčily sentimentální role milovnického párku: byli příliš unylí, málo životní - ševcovský tovaryš, i když se vrátil z vandru, nemohl se pohybovat a deklamovat jako rokokový hejsek. Podle dobového názoru, byla škoda, že pro píseň "Kde domov můj" nebyl zvolen zpěvák s basovým hlasem, ale i v podání Mařákově působila mocným dojmem.

Hudbu v duchu původní skladby Františka Škroupa upravil Erno Košťál a vhodně doplnil dobovými písněmi. Víchova kamera byla vcelku uspokojivá, někde byla i velmi dobrá, místy, zejména při davových scénách, scházel pravý postřeh pro výběr výrazných momentů, důležitých pro charakterizaci a vystižení celkové atmosféry.  Autor: Asmodej

režie:
Svatopluk Innemann

hraje:

Antonie Nedošinská (Mastílková), Slávka Tauberová (Lidunka), Růžena Šlemrová (Markyta), Jindřich Plachta (Jammerweil), Jan Marek (Kozelka, dohazovač), Josef Rovenský (švec), Jiří Sedláček (ševcův syn), Eman Fiala (tovaryš Pepíček), Marie Grossová (zpěvačka Cibulková), Čeněk Šlégl (Matěj Dudek alias pan von Dudek), Otto Zahrádka (švec Dudek, Matějův otec), Slávka Doležalová (šilhavá služka), Otakar Mařák (slepý hudebník Mareš), Růžena Pokorná (harfenice), Betty Kysilková (domovnice), Emilie Nitschová (klepna), Ella Nollová (paní Máry, klepna), F. X. Mlejnek (komediant), Václav Pecián (soused v hospodě), Václav Menger (švec na Fidlovačce), Emil Dlesk (švec na Fidlovačce), Robert Ford (kavalír), Přemysl Pražský (pořadatel na plese), Zdena Kavková (návštěvnice pouti), Ladislav Desenský (tanečník), Bonda Szynglarski (taneční mistr), Eduard Šlégl (návštěvník pouti), Baletní soubor Bondy Szynglarského (tančí), Pěvecký sbor Křížkovský

námět:
Josef Kajetán Tyl (divadelní hra "Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka" (1834))

scénář:
Ruda Jurist, Karel Tobis

kamera:
Václav Vích

hudba:
Erno Košťál

výprava-architekt:
Ferdinand Fiala (exteriéry), Vilém Rittershain (interiéry)

střih:
Svatopluk Innemann

zvuk:
Helmuth Neumann, Jarka Mottl

vedoucí produkce:
Vladimír Kabelík

zpěv:
Slávka Tauberová, Jiří Sedláček, Jindřich Plachta, Otakar Mařák, Maria Tauberová, Jan Marek, Antonie Nedošinská, Marie Grossová, Eman Fiala, Čeněk Šlégl, Pěvecký sbor Křížkovský

text písně:
Jarka Mottl, Ruda Jurist, Karel Tobis

choreografie:
Bonda Szynglarski

asistent režie:
František Jerhot

tanec:
Baletní soubor Bondy Szynglarského