Femme Fatale

Laura (Rebecca Romijn-Stamos) je mrcha. Příběh začíná na Mezinárodním filmovém festiva v Cannes v roce 2001, kde smrtelně krásná, ale také všeho schopná „femme fatale" odvážně uloui drahocenný šperk a vypálí rybník svým komplicům. Poté odjíždí do Ameriky a v letadle se seznán s úspěšným podnikatelem Wattsem (Peter Coyote) a s ním si užívá anonymity v cizině. Po sedmi letec je podnikatel pověřen prací ambasadora ve Francii, takže jeho žena Laura se po odvážné loupeži vra< zpět do Francie s novou identitou. Bývalý paparazzi Nicholas (Antonio Banderas) Lauru neustál pronásleduje a pokouši se odhalit ji takovou, jaká je. Vyfotí ji pro jeden z velkých týdenních skandálníc časopisů, a její bývalí komplicové po čase stráveném ve vězení po ní jdou. Laura je ohrožena na život< ale jako ztělesněný ďábel se umí bránit všemi prostředky.

Ve snímku Femme Fatale najdeme v hojné míře všechno to, co Briana De Palmu ve filmu vždy zajímalo: násilí i zradu, důmyslnou loupež, pečlivě odstupňované napětí i neuvěřitelnou náhodu, rafinovanou zápletku, změnu identity, inspiraci filmem noir, krásné ženy, pochopitelně sex a past na diváka. Režisér sám napsal scénář a jako zanícený frankofil umístil děj do Cannes a do Paříže (kde ostatně žije). Snímek sám vyžaduje od diváka soustředění a pozornost, zvláště proto, že si tvůrce dovolil poněkud překvapivé hrátky s časem. – Pod pojmem osudová žena se v De Palmově snímku skrývá chladně krásná, důsledně vypočítavá, vyzývavě svůdná a delikátně krutá Laura. Žena si přivlastnila cenný lup a teď se schovává před komplici. Díky neuvěřitelné náhodě se jí podaří změnit identitu, ale stačí jeden zvědavý fotograf (Antonio Banderas) a vše se obrátí vniveč. Laura musí v zájmu záchrany vlastního života opět jednat a záleží pouze na ní, stane-li se pro ležérního paparazza opravdu osudovou. – Scénář je snůškou schválností a zápletky občas vzbuzují až úsměv. Jeho plytkost nemůže zastřít ani samozřejmé profesionální zpracování. - Za zmínku stojí úvodní sekvence z Mezinárodního filmového festivalu v Cannes. Ačkoliv tam snímek Východ–Západ ve skutečnosti uveden nebyl, scéně z jeho fiktivního uvedení dodává přesvědčivost jak přítomný režisér, tak představitelka hlavní role Sandrine Bonnaireová. Během dlouhé sekvence loupeže zní ve zvukové stopě osobitá transpozice Ravelova Bolera. A záměrně je také citován klasický Wilderův snímek Pojistka smrti.
-kat-, Filmový přehled 2003/5,

Autor/Zdroj: -kat-/Filmový přehled