Femeia visurilor

Jednotlivé scény plují měkce na vlnách   jemné, krásné a čisté hudby, která je   něžně doprovází až do poklidného konce.   Přidejte modré odstíny, podivný děj a   dialogy... a máte umělecký film. Na můj vkus   možná až příliš umělecký. Údajně to má   být pocta režisérovu dlouholetému kolegovi,   kterým byl Mircea Veroiu. Snad by se Dan Piţa   příliš nedivil, kdybych řekla, že jsem jeho   umělecký počin nijak zvlášť nepochopila, ale   jemná hudba mě odnášela do podivného světa   ještě dlouho po skončení filmu. K tomu je   potřeba vyzdvihnout opravdu dobré herce,   jejichž výkony byly v harmonickém souladu s   výše uvedenými mystickými prvky.