Faunův labyrint

Film má vcelku pozitivní hodnocení. U mě jako   celkem ovšem na 80% ani zdaleka nedosáhl.   Výborná kamera, triky a fantazie. Na druhé   straně příběh jako celek do sebe nezapadl.   Někde se to soukolí zadrhlo. Del Toro to podle   mne trošku přehnal.

Nechápu proč tak blbá směs filmu pro dospělé   a pro děti. Obsahově pro mne tedy k ničemu a to   ne jen proto, že fantasy nemusím. Ovšem musím   přiznat, že dva nebo tři dobré nápady zde   jsou. Efekty na úrovni a v průměru. Dějově to   dost škobrtá a občas i na chvíli usne. Nu, za   ty nápady je třeba něco do plusu dát.  
2015123010730/11402

Faunův labyrint jedině doporučuju. Nechybí   chvíle napětí, někdy strachu a dokonce i   smutku. Plus zajímavý nápad a konec :D

Přistupte a pojďte se podívat na pohádku.   Pohádku o království. Pohádku o princezně.   Pohádku o úkolech. Pohádku o tajemném   labyrintu. Pohádku o faunovi. Pohádku o dívce.   Pohádku o utrpení. Pohádku o válce. Dívka,   která věří na lepší život. Na pohádkový   život předtím než její otec zemřel a   krásná matka si vzala tyranského důstojníka,   jehož dítě čeká. Obě přijíždí na   důstojníkovo přání do stavení obklopeného   tajemnými lesy, ve kterých se nachází   labyrint. Víla dívku odvádí k faunovi, který   jí ukládá tři úkoly, jimiž může prokázat,   že je ztracená princezna. Zatímco zuří boje   vojáků proti odbojným mužům ukrytým v lese,   kdy každé rozhodnutí může znamenat smrt,   dívka utíká k obtížným úkolům a naději,   že existuje lepší svět.

Faunův labyrint
Patří mezi 501 filmů, které musíte   vidět.
Nominace na Oscara v roce 2007 za   Nejlepší hudbu, Nejlepší neanglicky mluvený   film a Nejlepší původní   scénář.
Proměněné sošky: Oscar za   Nejlepší výpravu a dekoraci, Nejlepší kameru   a Nejlepší masky.
Osobně nechápu tak vysoké   hodnocení, protože mě se film zas až tak   nelíbil. Vše se soustřeďuje na osud malé   hrdinky Ofelie, která je klasickou postavou z   příběhu pro děti. I její svět je pohádka,   která přiláká pozornost hlavně menších   diváků. Na druhou stranu je tu v reálném   světě až moc surovosti a nacistický kapitán   Vidal se k tomu všemu prostě nehodí. Být to   všechno dva rozdílné filmy, tak neřeknu ani   slovo. Jeden bych nechal pro milovníky fantasy a   pohádek, druhý pro milovníky filmů z období   druhé světové války. Jinak právě hlavní   antihrdina mi dost připomínal nacistického   velitele z Tarantinových "Hanebných   panchartů". Také takový zlosyn, který se   neštítí ničeho. Masky a výprava ale stály za   to, o tom žádná. Jen pro příště by si měl   del Toro vybrat publikum, pro které točí...

Nevím proč.
Někdy člověk čte knížku... a když přejede   bříšky prstů po stránce, stává se papír   hrbolatým a on vnímá každý kořen v tom lese,   každičký chlup na faunově uchu... a velmi   silně cítí také všechny ty vůně květin i   pach krve. A když v knize, v tom příběhu,   začne někdo křičet, člověka to úplně   ohluší.

A někdy se nedostaví nic. Je to   prostě jen obyčejný, tenký papír, pokrytý   spoustou písmen. Byť jsou z nich poskládaná   sebevznešenější slova. A přesně tohle se mi   stalo s filmem Faunův labyrint. V každé chvíli   jsem úplně přesně věděl, co cítili ostatní   diváci a co bych měl taky já... a necítil jsem   vůbec nic. Jen to nepříjemné – proč?  

Proč mě vlastně nechává ten kouzelný   příběh tak chladným? A ke všemu se stávala   čím dál plastičtější jedna jediná postava   – kapitán Vidal. Právě ten netvor, který to   tak dobře uměl nejen s pistolí a lahví, ale i   s obyčejným nářadím a ve finále i s jehlou   sám na sobě... A co jste čekali? Uprostřed   světové války, všeobecného zmaru a desítek   milionů mrtvých. On něčemu věřil a urputně   za to bojoval (stejně jako jeho protivníci ve   španělské občanské válce - mezi kterými to   byl určitě samý humanista). Vidal měl   seběvědomí a byl přesvědčen, že účel   světí prostředky. Ideální velitel. Slovy   Vláčilova Kozlíka, zemana sezením na   Roháčku: "Stane se po právu   vítěze!"
To se pak těžko drží palce   holčičce, byť sebelíp „nakreslené“, když   její nepřítel je jediná opravdu živá postava   příběhu...

Jediným silným momentem, který   mi z filmu utkví v paměti, tak bude ono   nelítostně kruté těsně před jeho popravou:   „Tvůj syn se o tobě nikdy nedozví!“ Jako to   poslední, co Vidal v životě zaslechl. A pokud   už po naší smrti nic dál není, byla ta slova   a šílená bolest, kterou mu musela způsobit, to   poslední, v čem jakoby zůstane uvězněn už   navěky.
Já osobně proto chci jednou umírat   tak, aby moje poslední myšlenka na tomto světě   byla vzpomínka na něco krásného...

FAUNŮV LABYRINT

Velmi zajímavá fantasy,   která se odehrává ve dvou zcela odlišných   světech. V jedné dějové lince se odvíjí   drsnější příběh na pozadí válečných   hrůz. Mladá dívka se svou matkou přijíždí   do nepřátelského prostředí, kde na ně čeká   vojenský důstojník. Matka s ním čeká dítě,   což ji nesmírně vysiluje a unavuje. Dívka má   v sadistickém důstojníkovi vidět nového otce.   Jenže důstojník má plné ruce práce s   hledáním a likvidací partyzánů v místních   lesích. Dívka v cizím prostředí, bez opory   matky, hledá útěchu v knize pohádek. Únik z   drsného a nevlídného prostředí do světa   fantasie je jedinou cestou jak se vypořádat s   nástrahami neznámého, nehostinného a   nepřátelského světa. Malá víla jí ukáže   cestu do kouzelného labyrintu, kde vládne Faun.   Rozdíl mezi realitou a fantazií se doslova   smaže.

Faunův labyrint přitom také není   krásným a úchvatným prostředím. I tu se   vyskytují nepřátelská stvoření, která   působí přinejmenším nevábně až   hrůzostrašně. Masky jsou dovedeny k vizuální   dokonalosti. Zato tu panují jasná a   srozumitelná pravidla, ve kterých se dívka   dokáže jasně a bez problémů orientovat. Její   návštěvy tajného fantastického světa jí   pomáhají získat pocit vlastní důležitosti. V   podstatě jde o tajemný svět, o kouzelnou   „říši divů“ v trošku jiném kabátku. Na   rozdíl od Alenky tady jde o obrovský kontrast   mezi oběma světy. V tom reálném jsme svědky   bojů mezi armádou a španělskými partyzány.   Uvidíme několik brutálních scén, lékařský   zákrok, výslech vězně, pomstu   služebné…

V protikladu zůstává fantasy   dějová linka. Pohádkově uhlazený a neškodný   příběh děvčátka, které se touží vrátit   zpět do ztracené rodiny, přitulit se k mamince,   potěšit otce, který na ni už roky marně   čeká a pocítit trochu obyčejného rodinného   štěstí. Aby se její sen o rodině naplnil je   třeba splnit tři úkoly. Svět v labyrintu je   plný nástrah a překážek, ale touha nalézt   opět skutečného otce je silnější než   strach.

Film má bezesporu úžasnou výpravu,   bezvadné masky, ale neobejde se bez divákovy   fantazie. V nitru příběhu se ukrývá zlo,   které tak či tak nakonec zvítězí. Přesto a   právě proto, že všechno zlé je nakonec k   něčemu dobré, všechno dopadne v rámci   okolností v podstatě správně. Přesto je   divák zklamán a rozčarován, nakonec nezbývá   než uvěřit v to, že zázraky se dějí a sny   se dokáží plnit. Čemu nakonec věřit?   Rozporuplný a smutný pocit po skončení filmu   musí mít snad každý.

V každém případě   je to sice zajímavý film, ale přece jen se mi   zdá hodně nadhodnocený. Film se údajně řadí   „mezi absolutní vrchol fantasy žánru“. Já   mezitím marně přemýšlím, pro koho je   vlastně určen. Pro děti je určitě nevhodný,   obsahuje mnoho drastických i strašidelných   záběrů, pro dospělé je zase hodně   pohádkový. Děti by se bály a na dospělé zase   působí nepřirozeně dívčina přílišná   naivita a opravdu dětské chování. Režisér   sice mistrně skloubil fantasy pohádku s   válečným dramatem, ale postrádám smysl tohoto   počinu. Nelituji, že jsem ten snímek viděla,   ale přece jen jsem čekala něco jiného.

Temný mix mezi fantasy hororem a pohádkou,   základ pro psychologii hlavní postavy malé   holčičky je španělská občanská válka, od   níž a také od rodinných problémů se snaží   Ofélie uniknout... Těžko říci jestli je ten   "druhý" svět myšlený jako představy   hlavní role nebo skutečný fantasy svět. Ale   rozhodně jsem si Fauna užil, také díky super   kostýmům. Takže pro mě jedna ze srdcovek,   pokud se vám film líbil, doporučím i Prince   bez království. 100%

Já jsem před shlédnutím vůbec neměl   představu do čeho jdu, když se jednalo o film o   válce a zároveň o světu dětské fantazie.   Výsledek je, že jsem úplně uhranut hloubkou a   mystikou celého filmu. Mistrovské dílo, které   nevidím naposled.

Drsná a potemnělá pohádka pro dospělé,   kteří však duší zůstávají stále dětmi -   tím hůř na ně působí reálné části   příběhu, z kterých ani únikem do fantazie   nelze dosáhnout zdání štěstí a bezpečí, i   tam je těžké bojovat proti zlu, i tam je nutné   sebeobětování. Prolínáním obou světů se   odlišnosti téměř stírají, pouze s tím   rozdílem, že obludnost vnitřní hravě   překonává tu na povrchu....Netradiční   zpracování s úchvatnými maskami a skvělou   hudbou.