Džusový román

Celovečerní hraný debut a autorský film F. Feniče byl natočen v roce 1984, ale do distribuce byl po zákazu uveden až v roce 1989. Vypráví jednoduchý příběh obyčejné venkovské dívky, vstupující do života jen s velmi mlhavou představou o své budoucnosti. Nespokojena s jednotvárnou prací na vesnici dojíždí každé ráno do města, kde si našla zaměstnání stejně stereotypní a ubíjející. Rýsuje se jí pouze jediný prostý cíl: mít kluka, pak se vdát a založit rodinu. Na osudu své průbojnější kamarádky ale vidí, že i splnění tohoto cíle ma své stinné stránky. Sama prožije první milostné zklamání a první drsnou životní zkušenost...

Zdroj: Film Europe Media Company

Jako kdyby se přenesli v čase a byli zase v bájemi opředených zlatých šedesátých. Tak se mohli v roce 1984 cítit potenciální diváci jednoho z nejopomíjenějších československých filmů vůbec, autorského debutu mladého talentovaného scenáristy a režiséra Fera Feniče Džusový román… Kdyby jim ovšem strana dala na takovou cestu časem výjezdní doložku. Cenzurní orgány, které výrazně zaspaly jak v době příprav, tak samotného natáčení, zakročily vpravdě na poslední chvíli. Sociálně pseudokritické filmy o mladých lidech byly sice v módě (viz Vítr v kapse, 1982 apod.), žádný z nich se ale k atmosféře v naší socialistické vlasti nepostavil tak tvrdě a neuctivě. Výsledkem byl stop pro autora, který se k samostatné režii celovečerního filmu dostal již jen jednou (v době látkové přeměny totality na svobodu potvrdil svou výjimečnost mrazivou antiutopií Zvláštní bytosti, 1990). Stačilo k tomu opravdu málo - ukázat kulturtrégrům, co to ten socialistický realismus, o němž tak rádi žvaní, opravdu je…
Alena (mladičká Alena Mihulová debutovala již o rok dříve v oblíbeném snímku Sestřičky svého pozdějšího muže Karla Kachyni), žije s matkou, pracuje v továrně a práce ji svým stereotypem skličuje téměř stejně jako fakt, že nemá chlapa. Její princeznovské sny o lásce mezi bohapustými křupany skončí brutálním střetem s pravidly skutečného života.
Fenič tento prostý a upřímně řečeno otřelý námět s naprostou suverenitou přetavuje ve film, jehož sledování nutně doprovázejí pocity opovržení lidmi, bolesti či nevolnosti, a to i po více než pětadvaceti letech. Výtvarné pojetí snímku, na kterém spolupracoval se svým stálým kameramanem a tehdy také debutantem Jaroslavem Brabcem (souběžně natáčený Troškův Poklad hraběte Chamaré se nakonec dostal do kin téměř o tři roky dříve), děsí diváka nepříjemnými detaily lidské nedokonalosti, stylizace dokáže podtrhnout šeď fabriky i společenského života v kontrastu s křečovitě pestrým budovatelským nadšením. Soundtrack vedle původní hudby Mikiho Jelínka obsahuje i mimořádně odpudivý výběr dobových šlágrů, které díky cukrovým nápěvům a stupidně pozitivním textům pochopitelně ostře kontrastují s obrazem.
Aleš Říman, 36.LFŠ 2010

Kratičká sexuální zkušenost mladé dělnice z továrny skončí umělým přerušením těhotenství. Hraný debut dokumentaristy Fero Feniče příliš provokoval a připomínal svým námětem i formou díla české nové vlny 60. Let. Fenič přestal patřit mezi "mladé", kteří dostávají zelenou. O premiéře posdržené o čtyři roky se už mnoho nepsalo.

Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu


Venkovská dívka vstupuje do života jen s velmi mlhavou představou o své budoucnosti. Rýsuje se jí pouze jediný cíl: mít kluka, pak se vdát a založit rodinu. Vidí, že splnění tohoto přání má své stinné stránky. Prožije první milostné zklamání a první drsnou životní zkušenost.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály videodistributora