Dvanáctého

Mladá žena po probuzení vstává a na nočním stolku si všímá kytičky a přání od syna Honzíka k narozeninám. Připraví synovi svačinu. Pak přichází do tělocvičny, kde s kolegyněmi nacvičují za přítomnosti choreografa taneční vstoupení. Choreograf s průběhem nácviku není spokojen. Na detailu ženiny tváře jsou vidět již vedle známek únavy, začínající vrásky.

Choreograf si únavy ženy všímá, bere ji stranou a připomíná jí, že již před časem jí navrhoval, aby učila v přípravce. Kolegyně si pak s ženou připíjí a gratulují jí, že se rozhodla učit. Tanečnice, když je po odchodu žen, sama má v očích slzy, ale pak přichází její syn, kterému skončila škola dříve a to ženu uklidnilo a se synkem odchází z tělocvičny.

Mladá žena vstává a na nočním stolku nachází kytičku a přání od syna Honzíka k narozeninám. Upraví se a synovi připraví svačinu. Přichází do tělocvičny, kde s kolegyněmi nacvičují pod vedením choreografa taneční číslo. Muž však není s jejím výkonem spokojen. Na unavené tváři ženy jsou vidět první vrásky a opakování tance ji už zmáhá. Choreograf jí mezi čtyřma očima nabídne, jako už několikrát, aby začala učit v přípravce. Kolegyně jí gratulují a připíjejí si vínem. Tanečnice zůstane sama v tělocvičně a do očí jí vstoupí slzy. Pak ale přivede uklízečka synka, kterému skončila dnes škola dřív. Žena se uklidní a líbá své dítě na tvář.

Zdroj: NFA

Hraná scéna III. roč. Epizoda ze života stárnoucí tanečnice.
Rudolf Adler