12

Klasicky Michalkov
Kdo čekal remake původního filmu (to už   mimochodem natočili amíci sami) bude asi   zklamaný, protože tento typ souzení máme   spojený především v anglosaském světě.   Michalkov se vždy snaží o vnesení "ruské   duše" do typicky západních témat.   Myslím, že se mu to povedlo. Velmi. Díváme se   na příběhy, kterým jako Češi rozumíme, ale   pro které nechceme mít pochopení. Konec filmu,   kdy se staví do rozporu spravedlnost vs.   zachování života (spíše "života")   je Michalkovým vynikajícím nápadem.

Tedy neznám ruský soudní systém, ale má   pocit, že systém dvanácti porotců patří do   anglosaskýho práva, ve kterém se rozhoduje v   trestních řízeních. Nebývá příliš   časté, aby remake filmy se natáčely tak, že   původní film vznikne v USA a jeho novější   zpracování vznikne v jiných státech. Do toho   nezapočítávám italské a německé pokusy o   vytváření různých filmů dobrodružných,   katastrofických či thrillerů, které bývají   jen méně povedenými kopiemi.
Dvanáct.   Dvanáct rozhněvaných mužů. To je totiž   původní film. Geniální a plný napětí. Tady?   Tady se jedná o nepovedený remake.

Přemístěte se na východ, přimíchejte   konflikt s Čečnou, 13. komnaty porotců, hudbu   místy přípomínající doprovod videoher a   máte... Dvanáct. Coby znalec původního filmu   Dvanáct rozhněvaných mužů budu nad   Michalkovovým dílem skákat radostí jen   těžko. Natočil si to zcela po svém, ale   přiznám, že originálně. Barevnost   tělocvičny nepříjemně kontrastuje s   případem a ti dědové spíš než porotce   ztvárňují 12 babek na trhu, které se přou   kvůli kvalitě brambor.

Dvanáct
Povedená soudní drama o dvanctičlenné porotě,   která rozhoduje o vině či nevině mladého   čečeňského muže. Osobně si myslím, že byl   film až moc dlouhý. Nicméně životní   příběhy vyprávěné jednotlivci z řad   porotců dokázaly diváka strhnout a úplně   pohltit. Ta atmosféra plná syrovosti a vášně   byla naprosto přesvědčivá a některé scény   byly opravdu drsně vyhrocené. Trošku mě ale   zkamal úplný závěr filmu, protože jsem se   nedozvěděl, co se stane s mladým Čečencem po   propuštení.

O 50 let mladší doba ani přesun na východ   tomuto tématu neubral na působivosti. Výborní   neznámí herci. Jeden z mála remaků   srovnatelný s originálem.

každý má svou třináctou komnatu
Opravdu působivý snímek o lidech, kteří jsou   okolnostmi donuceni obrátit se ke svému nitru.   Každý máme svá tajemství, každý máme ve   svém nitru něco, o čem se nemluví buď vůbec   nebo jen s těmi nejbližšími. Co může   způsobit, když nás okolnosti přinutí se   vyzpovídat před cizími lidmi, kteří se však   díky tomu navzájem stanou svými důvěrníky?   To vám tento snímek ukáže opravdu velmi   zdařile. Rozhodně se nenechte odradit tím, že   jej natočil, mimo jiné velmi zkušený a   skvělý, ruský režizér...

Popravdě jsem se ruského remaku legendárních   "12 rozhněvaných mužů" trochu   obával, především kvůli jeho takřka   dvojnásobné délce. Nakonec jsem velice   překvapen a ruská verze se té americké s   klidem vyrovná a ani délka není neúnosná.   Opět jsou zde skvěle vykreslené charaktery,   dusná a stupňující se atmosféra, bezchybné   herecké výkony a především se nejedná o   doslovný přepis originálu bez jakékoliv   inovace. Po pravdě film jde jinou cestou a s   Lumetovou verzí se shoduje jen v tématu 12   porotců, kteří rozhodují o vině a nevině   mladého chlapce. Film je díky své délce   "rozmáchlejší" a více se zaměřuje   i na samotného odsouzeného a nejen na místnost   plnou porotců. Délka snímku je na konverzační   téma přeci jen dlouhá ale ikdyž by se možná   dala zkrátit nedokázal bych vybrat scénu,   kterou bych vyhodil. Líbilo se mi to stejně jako   originál a chvílemi možná i o něco více,   proto plný počet.

Ve srovnání s původními Rozhněvanými muži   působí tento film dost zdlouhavě a přitom   nenabízí vesměs nic novýho. Sice se zde najde   pár dobrých momentů ale celkově atmosféra   není taková a raději se znovu podívám na   originál.

Přišla jsem z kina a pořád nad tím filmem   přemýšlím... a tak se pozná dobrý snímek,   ne? :) Zvláště konec filmu byl úžasný.
Za 2   a půl hodiny jsem poznala 12 naprosto odlišných   charakterů, nespočet životních příběhů,   boj o lidskou důstojnost... ale i krutost a   rasismus.
Výborný film nepotřebuje efekty!   potřebuje myšlenku, zpracování a herce.   Všechny tyto tři podmínky kvalitní podívané   (plus mnoho dalších) se našly v tomto snímku.   Tleskám všem, kdo se na něm podíleli a smekám   svůj pomyslný klobouk!

PS: četla jsem drama   12 rozhněvaných mužů v knižní podobě...je   to úplně o něčem jiném, hodně dělá i doba   a místo, kde se děj odehrává (Amerika X   Rusko). Jen myšlenka (12 soudců rozhoduje, co se   zločincem a navzájem se ovlivňují a   poznávají) zůstala stejná. Ale konce vyzněl   dost jinak.

Já též byla velmi spokojená. A jsem ráda, že   se režisér od struktury původní filmové verze   z roku 57 vzdálil poměrně   výrazně.
Dvanáctka je totiž o mnoho   košatější, vše se neodehrává jen v jedné   místnosti, ale jsou tu hned dvě hlavní dějové   linie (druhá v Čečensku). Je rozhodně v   mnohém i nadlehčenější, překvapil mě   svěží vtip, který jsem tu ani nečekala.   Možná nejvíc fascinující však byla   mentální odlišnost mezi ruskými a americkými   porotci v rozhněvaných mužích. Taky tu nebyla   jedna hlavní postava, která děj táhla, ale   všichni měli svoji dominantní   "chvilku", nutno dodat – úchvatnou   chvilku. Nejlepší na filmu byly právě   jednotliví porotci, přičemž skoro každý   působil tak nějak jako svoje vlastní   karikatura. Herecké výkony opravdu stály za to.   Jako celý film, doporučuju.