Dvacátý devátý

Já nerad používám silná   slova a vulgarismy, ale tohle   se prostě nedá nazvat jinak   než jako PRŮSER! Tady je   prakticky všechno úplně   špatně! Děsivý obsah,   strašidelné herecké   obsazení a ani ta filmařina   za moc nestojí. Poctivě jsem   se snažil vydolovat za něco   aspoň jednu hvězdu navíc,   ale tady mi to fakt nešlo.   Ani Ivan Šlapeta za kamerou   ani zkušený střihač pan   Stehlík tuhle hrůzu ani   částečně nedokázali   zachránit.

Tož byl nervák! Málem mne   odvezla sanita. Přímo jsem   se chvěl o osud sovětského   zaprodance Klementa, a   několikrát se o mne pokus   infarkt. Ani nevím, zda jsem   to přežil. Celý film se   kecá. Před chvílí jsem   viděl agitku "Bylo to v   máji". Zde je viděl   rozdíl, jak se dají agitky   natáčet. No, přiznám se,   moc pečlivě jsem tento film   po půl hodině nesledoval.   Nepochopil jsem to, a nakonec   jsem tomu rád.

Snad po všech stránkách   špatný film. Jediné   pozitivum by snad mohlo být   to, že je barevný a   zvukový. Nechme úplně   stranou to, že se jedná o   film na objdnávku. Snad to   nelze označit ani za agitku.   Ona i agitka musí mít tu   vlastnost, že trošku pobaví   a dokáže udržet pozornost   publika. Jinak se ztrací ten   správný agitační efekt.   Film byl natočen na   objdnávku jistých   představitelů KSČ. Snahou   bylo podívat se do minulosti   a vysvětlit události z roku   1929, kdy se konal 5. sjezd   strany. Vnitrostranický boj   vynesl do čela Klementa   Gottwalda.
Film je   špatný tím, že nudí, má   bezobsažné dialogy a je   pózou. Bylo natočeno asi   hodně materiálu a střihač   se snažil dělat zázraky a   výsledkem střihu je mnoho   situací, kdy děj filmu je   nesouvislý. Této   skutečnosti si povšimne snad   každý, kdo se na film   vydrží dívat. Což je   málokdo.
Co bych mohl   napsat pěkného? Snad že má   zajímavé obsazení. Trošku   pravdy v sobě má.   Znázorňuje něco ze života   politických stran a   zvláště vztahů, které v   nich panují.

Přes dvě hodiny trvající   nuda o tom,jak v roce 1929   nahradili v čele KSČ šmejdy   ještě větší šmejdi.
Dnes již zcela zbytečný   film plný toporných   hereckých výkonů.

Jedna z normalizačních   perel, kterou jsem měl   možnost zhlédnout až   dneska. Další příklad   historické rekonstrukce   odporující skutečným   dějinám. I přes svou   dvouhodinovou délku jsou   postavy neskutečně   jednorozměrné   (příslušnost k jednotlivým   stranám je snadno   rozpoznatelná díky šatům)   s mýtickým Klementem   Gottwaldem v čele. Přes   všechny negativa jsem se u   filmu bavil, jen mne tvůrci   naštvali tím cajzlovským   pseudohantecem. To si sakra   nemohli vzít odborného   poradce, měli na place hned   dva, Laďu Lakomého, coby   revanšistu Horu a Jaru   Kuneše jako Kopeckého (to   byl ten horlivý   revolucionář, kterého musel   krotit i Kléma). Řemeslo je   odvedeno standardním   způsobem, jak se na   zakázkovou činnost sluší,   hlavně ta monumentálně   dramatická hudba je špica.

Dobová pohádka, o tom, jak   hodný chlapec Klema ke   štěstí přišel a své   slepé soudruhy k tomu   štěstí taky přivedl.   Jenže skutečný Klema byl   asi docela jiný člověk než   ten Zounarův vzor veškeré   síly mravní a duchovní a   bezmála abstinent. A ty   věci, které tenhle starý,   zapomenutý film popisuje(   totiž sjezd jedné   parlamentní strany v roce   1929), se taky udály docela   jinak. Historické filmy   ostatně téměř nikdy   nepopisují to, co se   doopravdy stalo. Tenhle   snímek je ale navíc dost   nudný. Přesto mám takové   tušení, že se po roce 2010   vrátí zpátky na televizní   obrazovky.