"Dům u jezera" byl třetím barevným filmem německé produkce, který se uváděl v protektorátních biografech. Pro pořádek ty předchozí byly
Baron Münchhausen (1943) a
Lázeň na mlatě (1943).
Takže: "Dům na jezeře" byl dalším stupněm využití barevné techniky ve filmovém průmyslu.
Veit Harlan použil poprvé pro barevný film soudobý námět, totiž
Stormovy novely Immensee. Je to ovšem látka poetická s problemtikou takříkajíc věčnou, jejíž dějištěm je romantická jezerní krajina. Nicméně nositeli děje jsou dnešní lidé a použití barevného materiálu je tu tedy činem průbojným. Harlan měl tu už zkušenosti z barevných filmů historických a využil jich dokonal k zjemnění ostrých tónů, k civilnějšímu barevnému výrazu. Tak přestává být barva ve filmu vtíravou dekorací a stává se stále jistěji funkční součástí filmového celku, organickým komponentem filmu právě tak, jako je jím zvuk.
Harlanův pokus opět přiblížil barvu této funkční službě filmu. Toto režisérovo úsilí zřetelně umocňuje účinek poetického ladění filmu, jež po herecké stránce zase dostává hodnotné tlumočení ve výkonu
Kristiny Söderbaumové. Její partner
Carl Raddatz ostře zvýrazňuje to, co je kromě křehkého milostného živlu dramatické v Stormově selankové novele. Zdrženlivým spoluhráčem je jim
Paul Klinger. S hudebním Zellerovým doprovodem tvoří "Dům u jezera" příjemný zvukově barevný souzvuk.