Doroga na Berlin

Cesta do Berlína, jak zní název v překladu,   naznačuje, že se ruští tvůrci opět vrátili   ke své národní válečné kapitole, kterou již   zfilmovali nesčíslněkrát. A stejně jako kdysi   se i tentokrát jedná o adaptaci příběhů   skutečných účastníků těchto bojů. V tomto   případě se natáčelo na základě adaptace   knihy Emmanuila Genrichoviče Kazakeviče 'Dva v   stepi', který spolupracoval i na scénáři, a na   základě vojenských deníků Konstantina   Simonova. Tentokrát se však nejedná o klasickou   válečnou šablonu plných efektních bojů.   Příběh se zabývá mladým odsouzeným vojákem   k trestu smrti a jeho strážcem společně   putujících v zóně německé ofenzívy a   účastnivší se náhodných či nucených   bitvách. A jak už to tak bývá, postupně mezi   nimi vzniká ohromné přátelství. Ale to   samozřejmě ještě není vše. Dle současných   kritérií trvajících už několik let v něčem   takovém nesmí chybět ani romance. Stalinská   politika vynechána není, ale i tak je na snímku   znát západní styl pojetí. Vlastně to není   ani tak válečný film jako spíše drama s   válkou jako kulisou a dalo by se říci, že   Rusové na tento snímek hrdí zrovna nebudou.   Tenhle film zkrátka není jejich styl. Ve svém   smyslu se sice jedná se o moderní humánní   počin, ale nepřesvědčuje v dané problematice   přílišnou nevýrazností. Více se hodí do   televize, než na plátna kin.