Don Gio

Co je vlastně podstatou umění? V nekonvenčním „hudebním hororu“ bratří Cabanů proti sobě stojí idealistický mladý režisér a pragmatický ředitel divadla. Jejich spor se týká nové, velmi odvážné inscenace Mozartovy opery Don Giovanni. Roztržku dvou mužů ale ještě přebíjí představitel titulní role a producent v jedné osobě, jenž je fascinován hudebním géniem a chtěl by se mu svým vysokým nasazením vyrovnat. Je však neustále zrazován a pokoušen vlastní touhou po penězích a možností snadnějšího řešení. V ambiciózním, postmoderním snímku se ostře překrývají postavy aktérů s postavami a dějem Mozartovy opery. Vzniká tak nezařaditelný tvar inspirovaný klipovou estetikou, inscenovaný v jediném „divadelním“ prostoru. Příběh o lidech, kteří oslavují úmrtí a hrají Mozarta tak, aby se obracel v hrobě, měl premiéru před 25 lety. V titulní roli se objevil Karel Roden, vedle něj si zahráli Jaroslav Dušek, Chantal Poullain či Daniel Dvořák.

Jan Škoda
MFF Karlovy Vary 2017

Rok po uvedení středometrážního parodicky laděného filmu Mí Pražané mi rozumějí (1991) režisérky Věry Chytilové přišel do českých kin další tuzemský příspěvek k 200. výročí úmrtí skladatele Wolfganga Amadea Mozarta. Jak se doslova říká v Donu Gio: „Je to takový náš hezký lidský zvyk, že vždycky oslavujeme výročí smrti."
Ambice bratří Cabanů byla ale mnohem vyšší, než přiživovat se na nějakém jubileu. V divokém, bezuzdně postmodernistickém a klipovou estetikou výrazně poznamenaném filmu se jednak věnují lince donjuanovského příběhu, jednak hledají paralely mezi Donem Giovannim a samotným Mozartem, ale především s groteskní nadsázkou zachycují surový zásah neviditelné ruky trhu do světa duchovních a kulturních hodnot v českých zemích na počátku 90. let.
Ačkoliv Ondřej Zach napsal, že „děj filmu je slovy prakticky nevyjádřitelný", v zásadě se dá říct, že sledujeme příběh nové, velmi odvážné inscenace slavné Mozartovy opery Don Giovanni. Jeho hlavními protagonisty jsou idealistický mladý režisér, pragmatický ředitel divadla a představitel titulní role a producent v jedné osobě, který je fascinován hudebním géniem a chtěl by se mu svým vysokým nasazením a skutečnou tvorbou vyrovnat, zároveň je ale zrazován a pokoušen vlastní touhou po penězích a možností snadnějšího a přímočařejšího řešení.
Bratři Cabanové tímto celovečerním filmem určeným pro kina, mimochodem vůbec prvním, na kterém se také výrazně podílela Česká televize, využili ekonomické i umělecké možnosti raných 90. let a zároveň tím jen logicky završili své dosavadní životní zkušenosti. Vystudovali vysokou školu ekonomickou, resp. vysokou školu umělecko-průmyslovou, velmi aktivně se účastnili činnosti v Baletní jednotce Křeč, kterou společně založili v roce 1981, účinkovali ve Formanově Amadeovi (1984), výrazným způsobem se podíleli na snímcích Tomáše Vorla Pražská 5 (1988) a Kouř (1990)… Od roku poloviny 90. let spolupracují na výtvarném a scénografickém řešení karlovarského festivalu.

Jaroslav Sedláček, 36.LFŠ 2010

Expresivní hudební morálně kulturní horor, film o divadle dnešních dnů, jehož protagonisty jsou postavy Mozartova Dona Giovanniho. Ačkoli by měly být o 200 let moudřejší, dopouštějí se stejných chyb, trpí stejnými sebeklamy, namlouvají si vlastní genialitu. Podstata je stejná, jen rekvizity se změnily.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora

Děj filmu Šimona a Michala Cabanových Don Gio je slovy prakticky nevyhádřitelný. Na pozadí současné spoleřenské situace v této zemi se tu spojují dva mýty - mozartovský a donjuanovský. Klasické dobrodružství sevillského svůdce se prolíná s příběhem Režiséra, který se u příležitosti mozartovských oslav snaží o nové pojetí proslulé opery Don Giovanni. Protipólem postavy idealistického Režiséra, obdivujícího Mozarta pro jeho geniální dílo, je Ředitel divadla, vnímající slavného skladatele jako zboží. Don Gio, hlavní postava filmu, je hereckým představitelem a současně vtělením Dona Juana, muže posedlého zlem i vášnivou a nespoutanou touhou po svobodě. Dona Gio fascinují především temné stránky Mozartovy osobnosti, zajímá ho více proces tvorby a bytost génia, než nesmrtelné dílo a oprašovaná busta. V jeho postavě se mísí tvůrčí duše s láskou k penězům, zlo s vnitřní velikostí a nenapodobitelností. A peklo, kam je nakonec odveden konturem, má podobu bohatství a zavržení umění a tvorby, podobu odporného kabaretu pro zbohatlíky. - Díky choreografické zkušenosti bratří Cabanů a vynikající kameře Martina Duby je film především velkým baletem obrazu a barev na pozadí Mozartovy hudby. Jednotlivé scény se prolínají bez ostrých předělů v jednotlivý celek, scéna z opery se mění v realitu a naopak, postavy se zdvojují a proměňují. - Film Don Gio je ( i díky deklamovaným dialogům) proklamaticní úvahou na téma morálky, peněz a umění. Je také první skutečnou ( a nemoralizující) reflexí stavu české společnosti po roce 1989. Stylizovanost, užívání citací, přiznaná umělost a studiovost dělají z filmu spolu s některými motivy televizní médium, užití titulku v obraze, reklamní a klipové postupy atd. i první důsledný manifest české mutace postmoderny, k níž mladí filmaři podobné krevní skupiny (Tomáš Vorel, Ondřej Trojan) už nějaký čas směřují.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled