Dogville

Stylizovat
film jako divadelní hru je většinou zrovna tak   špatný nápad jako dělat to naopak. Takže jsem   měl tu čest sledovat mírně komorní příběh,   který protéká fiktivními divadelními kulisami   jak bahno stokou. Ničí diváka už jen svým   šnečím tempem, které ještě víc degraduje   zcela neosobní hlas vypravěče. To nejspíš   proto, aby si i ti méně bystří uvědomili, co   se tam jako asi děje. To miluju stejně jako   uměle implantovaný smích, aby divák věděl   že se má také smát. Snaha zabít čas za   jakoukoli cenu, je asi jediné co se filmu daří.   Tohle by se mělo promítat studentům jako   odstrašující příklad NEdramaturgie. Ignorovat   tolik šancí na akcentaci společenského   konfliktu a odbýt to placatým nicneříkajícím   čímsi, to už opravdu vyžaduje buď obrovskou   odvahu anebo tupost. Tohle mělo být   nervydrásající, řezavě akcentující drama, a   ne taková shnilá kupka tlejících slov a   uspávajících záběrů! Mělo, ale nebylo, za   což imho může i nevěrohodnost děje. Jen kdyby   jasně prohlásila kdo je - všichni kolem by   měli dírky strachy stažené. Neodvážili by se   jí ani udat ani dotknout, protože obojí by byla   vstupenka na krchov až jí mafie nakonec najde.   Ale ona ne; asi se jí to nějakým zvláštním   způsobem líbilo. Inu proti gustu... Z mého   pohledu těžký finalista v seznamu hanebně   zahozených příležitostí a divně účelově   ohnutých sociálních konstruktů.

O ďáblu skrytém v lidských duších i ve společnosti
Lars von Trier pod názvem Dogville přináší   složitou, konfliktní, symbolickou analýzu   současné společnosti na vzorku malého   zapadlého amerického městečka. Každý si z   tohoto filmu může vzít to své - s ohledem na   to, co prožil, čím si prošel, co ho formovalo.   Na první dobrou "střet dobra se zlem"   - jak je dobro v duších lidí křehké a jak se   může snadno změnit v opak. Nebo   "tajemství lidské duše" - opravdu   máme každý v sobě kus ďábla, který se   může kdykoliv probudit, např. v situaci, kdy   máme před sebou bezbranného anděla? Naše   víra - snad v Boha - u chudých lidí by se dalo   předpokládat, že bude zpevněná a zesílená   tvrdou prací a ne zrovna snadným životem - jak   málo stačí, abychom porušili většinu z toho,   v co věříme? Anebo zpytování diváka, zda se   občas ve svém životě nechovám jako svině? A   možná i Trierova nekompromisní kritika   zvrácené a nelítostné západní společnosti,   která z lidí byť i na první pohled slušných   dělá nelítostné bestie?
V každém   případě tento film, natočený ve skromných   divadelních kulisách může divákům vydat   neskromné bohatství - o to nejen co se   zážitků týče.

mohlo to být lepší
Dlouho jsem odkládal shlédnutí. Pokud váháš   taky, nepouštěj si tenhle kousek. Snímek   ukazuje křehkost lidského charakteru v nechutné   podobě, ale ne v nejlepší formě (navíc se   dost táhne). Mnohem lepší zpracování na   podobné téma najdeme ve snímku "Americký   zločin".

Pribijeme psa na dvere
Umelec a "najlepší režisér na svete"   (ako to kedysi v najväčšej skromnosti o sebe   povedal) Lars nám opäť predkladá svoje   "umenie" a najprv si kladieme otázku,   čo to je? Chce dotiahnúť svoj nihilizmus do   konca? To nie, nihilizmus je troška o niečom   inom, to by ho nemohli zaujímať doláre a ceny v   Cannes. Chce moralizovať? To tiež asi nie,   ľudia sú zlí, ale to vieme už ako sme sa   narodili, takže skôr my by sme mohli   moralizovať jeho. Chce nám nastaviť zrkadlo,   aby poukázal na naše pokrytectvo? Tu bude   problém, keďže on svojimi filmami je   ukážková ukážka pokrytectva. Je to to, že   chcem za každú cenu byť iný? Asi to bude ono.   Nevadí, že je to odpad film, stačí byť iný,   stačí pozbierať niečo v Cannes, stačí byť z   Európy (sever je len bonus) a už som modlou pre   európskych inteleguánov. Navyše podľa   záverečných titulkov som pochopil, že film   obsahuje posolstvo - antiamerikanizmus. Od   obyvateľa multikulti Dánska je to slušne   pokrytecké, ale keďže sa dnes antiamerikanizmus   nosí a je módnou značkou európskych   vzdelancov, úspech je zaručený. Pôvodne som   chcel dať viac, pretože sa mi páčil   počiatočný nápad a hlavne nezvyčajná forma,   to klobúk dole. Avšak všetko pochoval samotný   príbeh, samotný dej a samotné vyprávanie. Je   neuveriteľné, kam chce svojimi charaktermi autor   dôjsť, keďže v popisku nemá napísané   sci-fi. Koniec mi bol viac ako jasný a   symbolizuje ukojenie autorovho ega a vyrovnanie sa   so všetkými, ktorých nemá rád. Čiže celým   ľudstvom. Desí ma predstava, keby mali takíto   ľudia väčšiu moc, história má príkladov   mnoho. Film je samozrejme odpad, i keď filmoví   odborníci nebudú súhlasiť, ale áno som   diletant a filmu vôbec nerozumiem, ale niekedy   musím povedať, že kráľ je možno nahý

Zatímco s antikrysou mě Tier těžce dožral a s   Melancholií si poměrně umně napravil reputaci,   teprve s Dogvillem mi dokázal, že je to opravdu   pan Filmař s velkým fff. Vzít totiž tak   prosté, byť pravdivé poselství (že lidi byli,   jsou, a vždycky budou svině, využívající   jakékoliv příležitosti k usnadnění   vlastních životů, je fakt známý po celá   staletí) a následně jej předeslat v   tříhodinových dialozích odkecaných mezi   jevišťními kulisami v nevelkém studiu (tady je   to jeden z těch vzácných příkladů, kdy   minimalismus oceňuju a jinou formu bych si ve   výsledku ani neuměl představit) a zpracovat to   tak, že ty tři hodiny uplynou jak nic (ani si   neumím představit ten o půl hodiny kratší   theatrical cut, v tom co jsem viděl bylo všechno   kompaktní, každá scéna měla své   opodstatnění, nic nebylo navíc) a já v sobě   po shlédnutí ani nemůžu ustanovit jednu jasnou   emoci...to nevyžaduje jen notnou dávku odvahy,   ale i setsakramentskou dávku talentu. Ono to   totiž má i naprosto bezchybný scénář a co je   nejdůležitější, naprosto excelentní herce a   dokonalý casting. O své roli mě přesvědčil   naprosto každý. I to protivný děcko. A   zatímco ty první dvě hodiny a půl jsem   skřípal zuby a toužil mezi oné kulisy vletět   a všechno vystřílet a podpálit, poslední   revelační (a krásně revendžní) půlhodinka   mi přilepila na ksicht křečovitý úsměv, a do   mysli jedinou myšlenku o tom, kterak se na   každou svini voda vaří. A ačkoliv to všechno   Grace sledovala v slzách, věřím, že uvnitř   se radovala právě tak, jako já. Bez většího   spoilování můžu říct, že to NEMÁ špatný   konec v tom smyslu, že by se divákovi nelíbil.   Naopak, má to přesně takový konec, v jaký   člověk doufá už po prvních třiceti   minutách. Kompletní satisfakce. Rovněž je to   snad první film, jehož sledování bych se   nebál relativně přesně přirovnat k čtení   knížky - díky unikátnímu zasazení a již   zmiňovanému minimalistickému zpracování   totiž stále nechává dostatečně velký   prostor divákově představivosti. Víc, než   jakýkoliv jiný film, který jsem kdy viděl.   Nepopsatelně zajímavý (už jenom pojetím) a   DOBRÝ zážitek.

Na tomto filmu mě zprvu zaujala jeho spíše   divadelní forma, která na mě zpočátku   působila trochu zvláštně, jenže tím i   odlišně a tím pádem lákavě. Zanedlouho jsem   si však zvykl a ať už byl důvod, proč to   natočit zrovna takhle jakýkoli, začal jsem mít   pocit, že právě tahle forma k filmu přesně   sedí. Ač jsem shlédl tu delší verzi, která   čítá téměř tři hodiny, film mě ani trochu   nenudil a se zvědavostí jsem sledoval, jak   nejdříve vypadá vše idylicky, jenže pak lidé   začnou zkoušet co si mohou dovolit a vše se   tradičně zvrtne (v tomhle ohledu mi Dogville   trošku připomělo Střihorukého Edwarda) ... na   můj vkus si to všechno Grace nechala líbit až   příliš dlouho, ale to mi vynahradil konec, kde   proběhne velice zajímavá rozmluva, která   přispěje k vyvrcholení, ve které jsem doufal   ... Zároveň se mi líbilo i herecké obsazení,   Nicol Kidman a Paul Bettany byli dokonalí.

Je to snad jeden z mála filmů, které se snaží   prosadit do výsostného filmového prostředí   divadelní formu, včetně hereckého projevu.   Drtivá většina těchto pokusů skončila pokud   jen v průměrnosti, byl to úspěch. Filmový   režisér, pokud se záměrně vzdává   výsostných filmových prostředků trpí   zřejmě dojmem, že přesně takový divadelně   pojatý film osloví především kultivovaného   filmového diváka a současně i milovníka   divadelních inscenací, včetně minimalizace   dalších prostředků, které film dělají   filmem, tedy alespoň filmovou hudbou, filmovými   reáliemi a stavbami. Ne vždy je pochopeno   využití filmu v divadelních inscenacích,   působí nejen nevhodně, ale zejména násilně a   ponižují jej na jakýsi polyekran. Natočit   dlouhometrážní dramatické filmové dílo za   použití divadelních rekvizit, divadelních   postupů, včetně jakýchsi kulis a náznaků   okolní krajiny, včetně jejich proměn, to je   podle mne krok zpátky. Rozhodně film nesoucí v   sobě nějaké poselství a v stupňujících se   dávkách i podobenství o stavu lidských duší   a jejich neuvěřitelných změnách, které   mnohdy spíše vrhají kohokoliv, kdo takový film   sleduje a zvažuje důvody, pro které byl   natočen, do těžkých pochybností a nakonec   poslední část děje lze ke škodě tohoto   filmového kusu, předvídat poslední zvraty,   které v podstatě poškodily celkový výsledek,   protože působí dokonale nesmyslně, když ve   filmu, který se zabývá hloubkou lidských   negativ, nakonec vše řeší mafiánská četa   střelbou do lidí a spálením městečka. Silně   dekadentní filmy mají jistě své diváky, ale   jak se později takřka vždy ukázalo, nešlo o   filmy přinášející pozitivní emoce. Jelikož   v tomto filmu je řada skvělých hereckých   výkonů, dávám čtyři hvězdičky.

Dogville (2003)
trier to proste vie a ak sa k tomu pripočítajú   aj skvelé herecké výkony, dokonale zvládnutý   minimalizmus formy... jediné, čo je na tomto   filme odrádzajúce je jeho dĺžka. paradoxne aj   vďaka nej je tak skvelý.

+ divadelné   poňatie bez kulís
+ príbeh
+ atmosféra
+   koniec :)))

Parádní novodobá klasika. Prostor, který zde   zhlédneme je naprosto geniálně sestaven a je   naprosto jednoduchý a krásný. Kdežto   inteligence a osobní životy místních obyvatel   se staly nesmírně složitou záležitostí, ale   pouze na první dojem. Po chvilce totiž   nahlédneme do jejich životů a to velmi   dopodrobna a už žádné složitosti zde hledat   nebudeme. Takhle krásně zpracované dramatické   dílo, které mělo mimochodem vše a hlavně i   scény, které by se nám v normálních filmech   skrývaly nás nechají nahlédnout do vesničky,   která se nám bude zdát velmi skutečná. Co se   mi líbilo asi nejvíce bylo to, že jsem mohl   vnímat každý krok Grace a to jak se právě   cítí, to nám málokdy který film nabídne.   Tady jsme vše měli jak na dlani. Silné   stránky= scénář a dialogy, které byly   procítěné a samozřejmě úžasnou Nicole   Kidman. Díky vyhrocenému konci plný počet.

Království Larse von Triera, který se kvůli   získání úspěchů a slávy ve světě filmu   upsal ďáblu,a ještě to navíc drze   přiznává, mě tenkrát dávalo pecky mezi oči   jako máloco. Takže není divu, že se mi před   příjezdem do Dogville trochu rozklepala kolena.   A pak mi bohužel spadla čelist...   "Přiznané kulisy"? WTF? To si snad ze   mě Lars dělá "přiznané kozy" nebo   co ? Mrkl jsem do programu a tu čelist jsem už   měl až na podlaze... 138 minut! Asi to   odpískám a jdu spát. No, nešel jsem. A ani   nevím kdy, ale bylo to brzo, a ty very   lightweight kulisy mi přestaly vadit. Přesněji   řečeno, přestal jsem je vnímat, najednou   totiž kolem mě vyrostly vzhůru všechny ty   maloměstské domky, chudé, životem otřískané   a prolezlé zlými myšlenkami od sklepů až na   půdu, stejně jako jejich obyvatelé. Wow! A   fantastický závěr: „některé věci si   člověk musí udělat sám“, a střílení   dětí před jejich matkou - „obávám se ale,   že se neudrží a rozpláče se...“ Vždyť   jsem to říkal, Lars von Trier se upsal   ďáblu... A nad postřílenými dětmi si ještě   stihne udělat prdel z jednoho hollywoodského   klišé a nechá přežít psa... No jo, já vím,   vždyť jenom namalovanýho :-)