Dobrodružství Žraločáka a Lávovky

Smícháno asi tak pět   pohádek do hromady a jetu   tato totální blbost škoda   škoda čekal jsem trošku   zábavy a nic

Představte si Nekonečný   příběh ve 3D, promíchejte   Alenkou v říši divů a   disneyho senilitou, přidejte   nějakou tu návykovou látku   a vyjde Vám Dobrodružství   Žraločáka a Lávovky.

Ani tímto filmem mě Robert   Rodriguez rozhodně nezklamal!   Zdaleka nejde jen o   fantazijní příběh o   vysněném světě a   nadpřirozených postavách   jednoho chlapce, nýbrž nám   ukazuje to, co dobře zná   každý příběhář; takový   člověk dobře ví, jaké je   to snít s otevřenýma   očima. Postavy, které   stvořil s pomocí snů, múz,   či jinak, pro něj nejsou jen   nepřítomným výmyslem; on   je zodpovědný za to, jak se   bude vyvíjet jejich   příběh, setkává se s nimi   a jednoho dne příběh   dokončí; ale ani potom pro   něj vztah s postavami   neskončí; i nadále jsou   jeho součástí a o se k nim   ve svých snech a myšlenkách   vrací.
Zároveň se   zde otevírá prostor pro   propojení výše uvedené   úvahy s teorií sil. Jeden z   výkladů, kterému celkem   věřím, totiž tvrdí, že   všechny příběhy, jež   vytvoříme zde na zemi, se v   jiné dimensiáře -   alternativní realitě -   opravdu odehrávají. My se do   této dimensiáry sice   dostaneme většinou jedině   ve snu, či v představě, ale   to nemění nic na tom, že   propojení obou světů je   klidně možné. Také se nám   nabízí úvaha o hranici   skutečné reality - o tom,   zda naše myšlenky, sny a   představy nemohou být někdy   opravdovější, než si   vůbec sami myslíme a   připouštíme.
Díky   zmíněnému propojení   vytvořenému pomocí   mezidimensiární brány se   tedy Max - hlavní hrdina   tohoto filmu - potkává se   svými mýtickými přáteli -   Žraločákem a Lávovkou. V   prvotní části filmu je   velmi dlouho problémem   samotná identita Žraločáka   a Lávovky, o níž si Max   jenom pramálo pamatuje a   nemůže ničeho přečíst ve   svém snovém deníku, jenž   má v držení hlavní   záporák filmu Linus, zvaný   Minus; sám Max netuší, v   čem spočívá jeho síla, a   nedokáží mu v tom poradit   ani Žraločák s Lávovkou;   je tak jen slabým obyčejným   klukem, který by snovou   planetu mohl zachránit snad   jenom, když usne a bude   snít. Později, již spíše   v závěrečné části, dojde   k významnému zvratu; tehdy   získají Žraločák a   Lávovka postupně svoji   identitu, své poslání a   postavení a Max konečně   objeví své schopnosti;   ukáže se, že Lávovčin   předpoklad, že právě on -   maje mnohem větší   schopnosti než Lávovka a   Žraločák dohromady - může   snový svět zachránit.   Právě moment, kdy své   schopnosti objeví a ovládne   mi přijde na celém filmu   nejkrásnější. Potom se   již může utkat s Minusem,   přičemž jejich střet je   skončen trochu v duchu   Rodriguezovy starší tvorby,   svět nejen snový, ale ani   Maxův domovský, však není   zachráněn a k vítězství   je třeba obstát v ještě   jedné těžké výzvě.
Opět se tedy jedná o   film, jenž jistě velmi   upoutá mladého diváka,   zároveň však není   nepoutavý ani pro člověka   mnohem, mnohem staršího.   Kromě zmíněných dvou   myšlenek se v něm najde i   kupa dalších; zajímavá je   třeba postava učitele a jeho   dospění k ,,učitelskému   poslání" - že nejen   žák od učitele, ale také   dobrý učitel od žáka se   musí učit; nebo postavy   Žraločáka a Lávovky a   jejich vzájemný vztah -   ,,Proč jsi nás stvořil tak   odlišné - když se ke mně   přiblíží, tak usichá a   já v jeho blízkosti slábnu   - vůbec se k sobě   nehodíme." Složitá a   zajímavá mi rozhodně   přijde třeba i postava   Linuse. Dobrý mi přišel   Lávovčin citát, který je   mottem celého filmu.
Do svého filmu tentokrát   pan Rodriguez neobsadil   žádné ze svých klasických   oblíbených herců a vůbec v   obsazení nenajdeme příliš   známá jména. Zvolil   zkrátka úplně jiný   přístup, než třeba u Spy   kids, nebo v případě svých   dalších filmů; přesto   lidé, u nichž nevím, do   jaké míry se opravdu   věnují herectví, pod jeho   vedením vytvořili působivé   představení. Natočen je   film rozhodně efektně, ale   podle mě určitě ne zase   přehnaně líbivě; zkrátka   se mi z tohoto hlediska   líbil. Dabingové obsazení   bylo standardně kvalitní,   rozhodně dabingoví herci   celkový dojem nikterak   nekazili, spíše naopak.
Srovnám-li   Dobrodružství Žraločáka a   Lávovky s jinými filmy   rodinného žánru, nelze než   konstatovat, že standardy   průměru tohoto žánru   dalece převyšuje a v   lecčems se mu vymyká.   Rozhodně nenajdete moc   rodinných filmů, v nichž   byste mohli najít tolik   původních i nepůvodních   myšlenek, o hloubku a   šířku, jaké v sobě   skýtá tento Rodriguezův   film, se běžné filmy   rodinného žánru ani vůbec   nesnaží.

Film jsem videl asi deset   minut a připadalo mi to jako   krávovina.Byl sem rád že   múžu jít radši ven než se   dívat na tuhle...Rodriguez   mne překvapil touhle   slátinou.Nejde to.Nemúžu   dát víc jako jednu hvezdu.U   Spy Kids to ješte ušlo ale   tohle.

Pokud jste barvoslepí a k   tomu duševně nemocní či   naprosto opilí, určitě se   budete bavit. Pokud ale nejste   ani jedno z toho, rozhodně   bych vám zhlédnutí tohoto   napůl animovaného, všemi   barvami hýřícího počinu   pana Rodrigueze   nedoporučovala.