Dobrodružství pod postelí (1997) [TV inscenace]
Žánr: komedie
Země: Česká republika
Délka: 87 min.
„Jiří Lábus, Oldřich Kaiser a Martin Dejdar v bláznivé komedii podle poněkud nečekaného autora – F. M. Dostojevského. Spletitý příběh jednoho žárlivce, který se nakonec ocitne v poněkud choulostivé situaci…“
Jestliže vás děsí už jen samotné jméno Fjodora Michajloviče Dostojevského, jestliže si myslíte, že F. M. D. je možná velký literární klasik, ale nedá se číst, jestliže si ho ze školy pamatujete jako autora temných hlubin lidské duše a dusných příběhů "uražených a ponížených", tak vězte, že jste ti nejlepší diváci pro televizní adaptaci Dostojevského povídky Dobrodružství pod postelí.
Je to totiž komedie! A to komedie ne ledajaká, ale přímo potrhlá, bláznivá! Komedie tak čirá a průzračná, že je místy až dojemná a plaše smutná. Rozhodně je to komedie, jakou byste od mistra temného dušezpytu určitě nečekali. Ale je to tak: F. M. Dostojevský psal i povídky rozverné, odlehčené a bláznivé. Jednu z nich - Dobrodružství pod postelí - pro Vás objevil scénárista a režisér Jaroslav Pozzi a v dramaturgii Bedřicha Ludvíka ji napsal a natočil pro Tvůrčí skupinu Heleny Slavíkové.
Celým příběhem nás provází hlas vypravěče a překvapivého účastníka celého dobrodružství Jana Hartla. V menších rolích pak můžete vidět Jaroslava Weigla a Zuzanu Fišárkovou.
Točilo se na dvě kamery a dva záznamy. Hlavním kameramanem byl Josef Špelda. Kongeniální hudby vymysleli a ve studiu České televize na obraz nahráli otec a syn Rakovi.
Myslím, že nemá valný význam vyprávět zde příběh jednoho napáleného žárlivce. Je to historka spletitá a střelená, ve které byste snadno zabloudili. A její krása není ani tak v tom, o čem je, jako spíš v tom, jak rafinovaně je (v detailu i celku) vyprávěna. Příběh se odehrává během několika málo hodin uprostřed sněhem zavátého Petrohradu, kde je, ostatně jako v celém Rusku, všechno možné. A tak se zde lidské osudy v eskapádě plné záměn a nedorozumění tak zapletou, že nakonec musí zoufalé dívce před ikonou pomoci až gesto Boží, zatím co žena, která celé to běsnění rozpoutala, sedí doma nad knihou a vůbec o ničem neví.
Avšak vězte: svůdník i žárlivec jsou potrestáni a čistá láska vítězí. Čistá? Pravda, ta dívenka je přece vdaná žena... Ale což, jak říká jiný ruský klasik, Anton Pavlovič Čechov: "Žil u nás jeden opravdu slušný člověk, i když i ten byl pěkná svině." Ano, taková už je Rus. Zem kde je možné všechno: obrovští švábi se producírují po pokoji a na myši je třeba líčit silnější pasti. Snad právě tady někde je důvod, proč mladý scenárista a režisér Jaroslav Pozzi, odchovanec postmoderny a ctitel Rodiny Simpsnových, sáhl po ruském klasikovi: našel v něm svět, v němž je možné všechno - ideální svět komedie.
Česká televize
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
