Dobrodružství pod postelí [TV inscenace]

Příběhem, který se odehrává během několika málo hodin uprostřed sněhem zavátého Petrohradu nás provází v roli vypravěče Jan Hartl. Vše začne nalezený dopis na ulici žárlivým manželem (Jiří Lábus). Jeho manželka (Jana Paulová) je otrávená neustalým podezíráním z nevěry a je rada když manželovi vysvětlí že jde i tentokrát o omyl a že dopis ve kterém je navrhnutá schůzka nepatří jí. Avšak manželovi to nedá a jde se přesvědčit zda-li mu jeho drahá polovička nelže. Podezření se zvýší, když před osudným domem objeví prázdný manželčin kočár. Manželku totiž napadlo vyřídit že se dopis nedostal do správných rukou. Vlivem omylu se však manžel dostane do bytu kde je jiná žena (Klára Issová), jiného, o mnoho staršího muže (Oldřich Kaiser) a ten se zrovna jako na potvoru vrací domů. Nezbývá nic jiného než se ukrýt pod postel jako milenec a čekat. Jaké je jeho překvapení když zjistí že tam není sám, nýbrž s mužem (Martin Dejdar), který je tam také omylem. Že by to byl ten milenec jeho ženy o kterém je přesvědčen že existuje a jak se vše rozmotá? To se dozvíte v trochu bláznivé komedii velmi volně na motivy F.M.Dostojevského. Brilantní je výkon Oldřicha Kaisera. V roli kočího se tu objeví Cimrmanolog Jaroslav Weigel.

POZOR SPOILER

Glafira Petrovna zná ukrutnou žárlivost svého muže Tvorogova. Ten se zrovna několikráte vrací zpět z venku, jako pro zapomenuté věci. Tvorogov pak venku nalézá psaníčko a ihned zase začne žárlit. V psaníčku se píše o setkání v Jankovičově ulici v nárožním domě v posledním patře. Nikde není odesílatel ani příjemce. Jenže Tvorogov si myslí své. A nepřijít dopis od kamarádky, kdo ví, jak by to dopadlo. Nu, Glafira je pak poslána do původně zamýšleného divadla, ale jí to nedá a zajede se podívat do bytu o kterém byla zmínka v dopise.
Jenže jejího muže začne žárlivost žrát znovu. Vypraví se tam také. Jenže se trefí k mladé dívčině, které se zrovna vrací její o hodně straší manžel. A tak milý Tvorogov nemešká a hupne od postel. Po delší době je ovšem nemile překvapen, že tam již někdo přebývá. Je to švarný mládenec ve vojenské uniformě.
Tak si tam lebedí oba dva a nad nimi v jiném pokoji čeká zvědavá Glafira na toho, kdo psal dopis.
Ti dva pod postelí hází mincí, kdo z nich vyleze, ale tu najde sluha a tím je objeví. Nedá však nic najevo a po chvíli již není sám, kdo na ně nahlíží.
Nahoře si Glafira mluví sama pro sebe.
Nu, nakonec se do hry přidává psík, kterého se Tvorogov snaží umlčet, což se mu povede naprosto dokonale. Tím jsou však oba objeveni a voják spěchá nahoru. Zde zmydlí Glafiru v domnění, že je to někdo naprosto jiný.
Dole Tvorogov vysvětluje staříkovi, jak se to všechno semlelo. Ten má v ruce zbraň a vypadá naštvaně…

Jestliže vás děsí už jen samotné jméno Fjodora Michajloviče Dostojevského, jestliže si myslíte, že F. M. D. je možná velký literární klasik, ale nedá se číst, jestliže si ho ze školy pamatujete jako autora temných hlubin lidské duše a dusných příběhů "uražených a ponížených", tak vězte, že jste ti nejlepší diváci pro televizní adaptaci Dostojevského povídky Dobrodružství pod postelí.

Je to totiž komedie! A to komedie ne ledajaká, ale přímo potrhlá, bláznivá! Komedie tak čirá a průzračná, že je místy až dojemná a plaše smutná. Rozhodně je to komedie, jakou byste od mistra temného dušezpytu určitě nečekali. Ale je to tak: F. M. Dostojevský psal i povídky rozverné, odlehčené a bláznivé. Jednu z nich - Dobrodružství pod postelí - pro Vás objevil scénárista a režisér Jaroslav Pozzi a v dramaturgii Bedřicha Ludvíka ji napsal a natočil pro Tvůrčí skupinu Heleny Slavíkové.

Celým příběhem nás provází hlas vypravěče a překvapivého účastníka celého dobrodružství Jana Hartla. V menších rolích pak můžete vidět Jaroslava Weigla a Zuzanu Fišárkovou.

Točilo se na dvě kamery a dva záznamy. Hlavním kameramanem byl Josef Špelda. Kongeniální hudby vymysleli a ve studiu České televize na obraz nahráli otec a syn Rakovi.
Myslím, že nemá valný význam vyprávět zde příběh jednoho napáleného žárlivce. Je to historka spletitá a střelená, ve které byste snadno zabloudili. A její krása není ani tak v tom, o čem je, jako spíš v tom, jak rafinovaně je (v detailu i celku) vyprávěna. Příběh se odehrává během několika málo hodin uprostřed sněhem zavátého Petrohradu, kde je, ostatně jako v celém Rusku, všechno možné. A tak se zde lidské osudy v eskapádě plné záměn a nedorozumění tak zapletou, že nakonec musí zoufalé dívce před ikonou pomoci až gesto Boží, zatím co žena, která celé to běsnění rozpoutala, sedí doma nad knihou a vůbec o ničem neví.

Avšak vězte: svůdník i žárlivec jsou potrestáni a čistá láska vítězí. Čistá? Pravda, ta dívenka je přece vdaná žena... Ale což, jak říká jiný ruský klasik, Anton Pavlovič Čechov: "Žil u nás jeden opravdu slušný člověk, i když i ten byl pěkná svině." Ano, taková už je Rus. Zem kde je možné všechno: obrovští švábi se producírují po pokoji a na myši je třeba líčit silnější pasti. Snad právě tady někde je důvod, proč mladý scenárista a režisér Jaroslav Pozzi, odchovanec postmoderny a ctitel Rodiny Simpsnových, sáhl po ruském klasikovi: našel v něm svět, v němž je možné všechno - ideální svět komedie.
Česká televize