Dobrodružství

Výjevy ze zpustlých životů   v úmorné avantýře těžce   exaltované pipiny a unylého   donchuána, za nesourodých   blábolů k netušeným   hnutím mysli v   přeexponovaných pózách,   jsem navzdory pečlivě   promyšleným obrazovým   kompozicím (až na lajdácký   skript) byla dohnána k   syndromu neklidných nohou,   což se mi stává tak u   jednoho filmu z tisíce a   nikomu, krom poroty v Cannes   60´ a redakci časopisu   Empire, to nepřeju.

Tak tohle že má být jedno z   nejúžasnějších děl   filmové historie? Nejlepší   film tohoto proslaveného   režiséra, bez něhož se   neobejdou žádná skripta   filmové vědy? Ptám se tedy   čím si toto postavení tento   film zasloužil? Režisérův   neobyčejný styl jak otrávit   diváka, znudit ho, to se mu   podařilo dokonale, ale   nakonci jsem čekal nějakou   katarzi, vyvrcholení celých   těch 132 minut, ale to se   však nedostavilo. O čem je   tedy celý děj? Je to kritika   vyšší buržoazní   společnosti, neschopnost   lásky, milovat, věrnosti,   nebo snad detektivka, bohužel   není to ani jedno, ale   zároveň všechno. Jediným   pozitivem jsou výborně   zvolené lokace, krásné   stavby, přírodní scenérie   a mladá Monica Vitti (Lea   Massari se mi víc líbila v   Il Colosso di Rodi).

Pro mě v šedesátých letech   zjevení od Michelengela   Antoniniho. Nádherný film, s   némeně nádhernou Mońicou a   Léou Massari. Potom jsem   musel ihned zhlédnou Noc,   Zatmění a další filmy M.A.

Zajimave natoceny film, ktery   je ale bohuzel az prilis   rozvlekly. Diky bohu za v i d   e o. Moje prvni setkani s   antonionim a nevim, co si mam   myslet.

Filmařsky perfektní,   nádherná kamera, dlouhé   záběry, zajímavé vsuvky -   např. na začátku mě   oslovila scéna, kdy se Anna   chce milovat se Sandrem a   její kamarádka je vidět v   dalším plánu skrz okno jak   čeká na ní před domem. Z   hlediska lidského mě   charaktery naprosto štvaly -   zlatá italská mládež,   která se nudila a nevěděla   co si počít z životem,   takoví bohatí a neklidní v   šedesátých letech v   Itálii.