Dnes naposled

tíživá atmosféra,příběh   lidí na okraji společnosti   vynikající herecké   výkony(Štěpánek,Sovák,Men   šík,Mareš,Hegelíková,Rá?   ?,Smolík)pod vedením   zkušeného režiséra.Na   svoji dobu asi velmi   odvážný film a Fričův   jeden z nejlepších.Ukazovat   koncem 50tých let,že   společnost má problémy a ne   vše je tak růžové a   optimistické asi nebylo   jednoduché.Těm kteří ho   neviděli doporučuji!!!

VÍTE TAM, ZA OKNEM, TAM JE   VEŘEJNOST...ALE TADY, TO JE   MŮJ PRIVÁT... Člověk si   řekne: co je na tom? Pokud   ano, měl by se podívat na   tenhle opravdový film.   Herecké výkony jsou   famózní a scéna, při níž   František Smolík stojí   uprostřed velkého bytu jen   se starými kamny a několika   rozbitými vázami, děsí...

V tomto filmu Martin Frič   skvěle zúročil své letité   zkušenosti s   alkoholem.Vynikající   herecké výkony všech   zúčastněných.U tohodle   filmu vám doušek něčeho   ostřejšího zhořkne v   puse....

Opravdu vynikající film,   jeden ze skvostů naší   kinematografie, který je   (bohužel jako většina   ostatních) pro spustu lidí   neznámý...

Pro Pitryxe a další komentující...
...ironií filmu je, že   (alespoň pokud se týká   pánského obsazení) tak   všichni - snad kromě   Františka Smolíka - dříve   nebo později podobné období   prožili i v osobním životě   - včetně pana režiséra...   Na dobu, ve které vznikl, je   to vynikající film, který   bez zbytečného   moralizování ukazuje, jak   obvykle dopadnou lidé,   kteří alkohol neudrží na   uzdě...

Jedná se snad o jediný   český snímek, kde se pije   po celou stopáž takřka   nonstop. Tedy kde jsou   všichni neustále, jak se   jednoduše říká,   společensky unavení, a kde   vystupují všechny sociální   vrstvy. A právě v tom je   jádro moralizačního aspektu   celého snímku. Ono totiž po   dějové stránce dohromady   není zase až tak moc o co   stát. Každý má svou   životní pouť a hlavně v   rámci pracující třídy   nějaké své zaměstnání,   ale v rámci závislosti na   alkoholu mají všichni   obdobný konec. Centrum všeho   dění je tak především   hospoda U Kroců, kde se   všichni scházejí a prostě   - pijí. Domácí odezva   samozřejmě nechybí. Hlavní   postavu výborně ztvárnil   Zdeněk Štěpánek, ale ani   ostatní za ním   nezaostávají. Nejvíce   vyniká František Smolík,   který je svou rolí spíše   nenápadný, ale v jeho   pojetí příznaku ´delirium   tremens´ je vrcholným   hereckým koncertem a   zároveň i vrcholem všech   obsažených scén. Snímek se   honosí plejádou hereckého   ansámblu staré i nové   generace a to jak v předních   rolích, tak i v těch   vedlejších, u kterých,   pokud není divák pozorný,   může se stát, že si   určitých tváří nevšimne.   Režisér Martin Frič dal   každému určitý prostor a   nedá se říct, že by byl   někdo na svém místě   zbytečně. Ano, je nám   tímto skutečně názorně   ukázáno, že jestli je   člověk z chudé, střední   či bohaté třídy, v   alkoholovém opojení je to   zcela jedno. Alkoholový   démon dostane všechny. A kdo   neví, proč se někomu   říká, že pije jako duha,   tady má plné vysvětlení.

Jeden z mála filmů, kde   herci zahráli opilce   skutečně věrohodně a ne   jak je tomu v jiných,   podobných snímcích. Občas   je zde trošku hlucho, ale   není toho moc. Někdy se   najdou i legrační scény,   ovšem jak pro koho. Film   zcela jistě patří k těm   kvalitnějším a rozhodně ho   doporučuji ke zhlédnutí.

Má-li se filmovým   materiálem varovat před   alkoholem a jeho přemírou   užívání, pak se tomuto   snímku tento úkol daří   plnit. Film působí až   depresivně. Pomalu to   delírium na vás sahá.   Hrdinů je tu hned několik.   Vesměs se jedná o smutné   hrdiny. Jednoho z nich alkohol   dohnal k šílenství, druhý   zahyne, třetí skončí v   protialkoholní léčebně,   dalšího se to tak nějak   nedotkne a nebo ten poslední   skončí nakonec tam, kde   mají končit všichni   padouši.
Hvězdně   obsazené drama jednoho z   našich nejlepších   režisérů. Film patří mezi   klenoty československé   kinematografie. K filmu Dnes   naposled se TV stanice   stavějí trochu nefér.   Málokdy jej nasazují do   vysílání.

Keď si vyberieš tu najrovnejšiu cestu
Jeden z najdepresívnejších   filmov. Rôzne profesie sa   stretávajú v takom pekle a   prepíjajú sa tam, veru   snažia sa. Treba ísť do   roboty, alebo niečo vybaviť,   načo. O dvanástej   strieskaný. Tiež mi je   podivný ten podivín   továrnik, bežný človek by   už pri dávkach zvracal krv.   Film plný osobných   tragédii. Vrchol rozhovor s   lekárom: "Pán doktor,   takto sa nedá prestať. Keď   ma už sem moja žena dala, ja   by som si chcel odvyknúť,   ale pomaly, nie tak naraz,   pozrite, čo mi robia nervy,   ja nemôžem ani spať, ja sa   z toho určite   zbláznim." - "Len   pokoj, veď ste pil dvadsať   rokov, bodaj by sa vám z toho   netriasli ruky, ale nebojte   sa, uvidíte, že za pár dní   vám bude určite   lepšie."

Vidět národní umělce,jak   bez kapky alkoholu,   neudělají ani krok, je   velice působivé dílko od   nestora filmu, režiséra   Martina Friče. Nechce se tomu   ani divit, že pod filmem je   podepsán Frič, u kterého   jsme zvyklí vídat filmy   jiného kalibru. Františkovi   Smolíkovi, věříme každý   cuk tváře, že pár   štamprlátek nebo skleniček   neuškodí,z hostů se stanou   stálí návštěvníci,   později nebo dříve se z   nich stávají otroci hospod   šestých skupin. Jsem   zásadně proti tomu, ožrat   se namol, ale občas si dát   několik štamprlátek s   kamarády neuškodí. Film by   měl být k odstrašení   stálých hostů náleven, kdy   jde hospodský pacient ve   čtyřiceti do důchodu, v   padesáti do nemocnice, dva   roky šetří státní kasu,   když jde pod fialky...