Divoká banda

POZOR SPOILER
Zatímco skupinka dětí týrá štíry a mravence, přijíždí do městečka několik mužů vedených Pikem Bishopem. Vniknou do kanceláře pacifické dráhy, kde poberou vaky a chtějí odjet. Jenže si všimnou, že na ně čekají další mužové a dochází k veliké přestřelce. Jsou to vysloveně jatka a mrtvých je požehnaně. Z celé bandy se zachrání jen šest mužů, kteří s lupem ujíždějí. Cestou je však Pikem zastřelen další, protože při přestřelce oslepl a neudrží tempo útěku. Ostatní jedou dál. Mezitím dostává Deke Thornton úkol dostat Pikea, nebo návrat do vězení v Yumě. Je jasné, že volí to druhé. Sebere pár mužů a vydává se po Pikeově stopě. Lumpové se zatím přou, jak rozdělit kořist. Jenže pak zjistí, že se přeli zbytečně. Místo peněz byly ve vacích jen ocelové podložky. Když dojedou k vesnici, kde bydlí Angel, dozvědí se, že byla napadena Mapachem. A Angelovo děvče Teressa odešlo s ním. Mapache není daleko a muži sem přijedou. Mladý Angel nevydrží muka, když jeho milá ohryzává Mapachemu ucho, tasí kolt a zastřelí ji. Dalšímu incidentu se podaří jen tak tak zabránit. Pike a jeho lidi se přidají k Mapachemu, který chce, aby pro něj přepadli vlak a ukradli pro něj zbraně. Akce se povede, i když se spoustou zádrhelů, a jedním mostem vyhozeným do vzduchu. Banda. I když stále pronásledovaná - veze zbraně a další Mapachemu. Pike už má nyní podezření, že je bude chtít podfouknout. Proto rozhodne jezdit po dvojicích a měnit zboží za zlato po částech. Vše se daří až na poslední dvojici, kde do Mapacheova hledáčku spadne právě Angel. A tak se stane zajatcem. Zbylí mužové se vypraví do městečka, vidí, že je Angel smýkán na provaze za automobilem. Tak si napřed užijí s děvčaty a posléze seberou zbraně a jen ve čtyřech kráčejí k Mapachemu, aby požadovali Angela zpět…

Bankovní lupiči, pronásledovaní najatým zabijákem a jeho společníky, prchají do Mexika. Když jsou podvedeni, pomstí se tím, že zmasakrují lidi z města.

Zdroj: AMC Networks International

Peckinpahův legendární western Divoká banda, který se do našich kin dostává s dvaadvacetiletým zpožděním, je natolik nadčasovým dílem, že mu tento odstup určitě neubližuje. Spíš naopak. Příběh bandy zabijáků, kterou drží pohromadě silný pocit vzájemnosti a vlastní stupnice morálních hodnot, byl v době své premiéry často kritizován kvůli brutálním zpomaleným záběrům zuřivého násilí, vrcholícím ve slavné závěrečné scéně "baIetu smrti", mistrovské sekvenci, v níž Peckinpah nutí diváka téměř fyzicky prožít krvavý masakr, v němž nejsou vítězové, ale jenom poražení a mrtví. Scény násilí jsou důležitou, ale nikoli dominantní složkou filmu, jehož hlavním tématem je zánik jedné epochy a marný zápas několika mužů přizpůsobit se rychle se měnícím podmínkám. Ve filmu nenajdeme kladné postavy. Jeho hrdinové jsou lotři a zabijáci, jejichž dny jsou sečteny. Násilí se pro ně stalo denním chlebem, stejně jako pro děti, jež v úvodu snímku vidíme skloněné nad mraveništěm, v němž škorpióni bojují o holý život. Z toho mraveniště není úniku. Divoká banda je tvrdý, ala výborný film. Žánr westernu jím dosáhl svého vrcholu a z následné stagnace se dodnes úplně nevzpamatoval. V hlavních rolích banditů se tu objevují William Holden a Ernest Borgnine. Důraznou úlohu generála Mapacheho vytváří známý mexický režisér EmiIío Fernandez.
Filmový přehled


„Hlas, na němž jsou znát řeky vypité whisky, tvář rozrytá vráskami jako mapa vysočiny, prokvetlé vousy, na krku zlatý španělský kříž s mučeným Kristem od mexické milenky a křížek z mexického stříbra. Jeho chutě jsou jednoduché - vejce politá chilli omáčkou a jakýkoliv chlast přímo z láhve."

Tak popisuje A. Harmetz legendárního režiséra Sama Peckinpaha (1925 - 1984) v době dokončení Divoké bandy. Její uvedení po dvaadvaceti letech je jen malou splátkou dluhu, který naše distribuce vůči Peckinpahovi má. Viděli jsme pouze tři jeho filmy, a to až na Jízdu vysočinou (Ride the High Country) ty méně významné (Junior Bonner a Konvoj). Jistě bychom si i po létech (alespoň na videu) mohli připomenout i další. Skvělou variací na Bonnie a Clyde je The Getaway (Útěk), příběh mladých bankovních lupičů, jimž se podaří utéct s lupem, jeden z nejvýznamnějších filmů herecké kariéry Steva McQueena. The Ballad of Cable Hogue (Balada o Cable Hogueovi) - příběh muže, který si koupí dostavníkovou přepřahací stanici, aby ho přejelo první auto, které tudy projíždí. Nebo dobrodružný film, natočený v mexických exteriérech Bring Me the Head of Alfredo Garcia (Přineste mi hlavu Alfreda Garcii). Plátna kin by si ještě dnes zasloužila klasická story Divokého západu Pat Garrett a Billy the Kid s Krisem Kristoffersonem a Jamesem Coburnem i komerční válečné drama Cross of Iron (Železný kříž), velmi neortodoxně líčící poměry na východní frontě.
Tu a tam se můžeme dočíst, že Peckinpah byl indiánského původu. Není to pravda. Jeho prarodiče přijeli do Kalifornie na krytých farmářských vozech v polovině minulého století. Rodina byla velmi úctyhodná - dědeček, otec, strýc a bratr byli soudci Nejvyššího soudu. Sam bojoval za války v Číně. Po návratu do rodné Kalifornie vystudoval na místní univerzitě a začal se věnovat divadlu, později televizi, pro kterou natáčel westernové seriály. K tomuto žánru přilnul a poměrně dlouho mu zůstával věrný. Řekl o tom: „Nemohl jsem to prožít, tak to znovu vytvářím."
Po zhlédnutí Peckinpahových westernů (a Divoké bandy zvlášť) si ovšem divák asi nebude moc jistý, že zrovna tohle je to, co by chtěl sám zažít, i když ani naše doba není chudá na hrůzy všeho druhu. Rozbitá přátelství se mění v honičky jednoho na druhého, měnící se doba pak převálcuje všechny.
Ani hrdinové (lupiči a vrazi) Divoké bandy nakonec nechtějí žit ve světě, v němž se válčí pomoci letadel a vraždí kulometem. A vůdce bandy Pike už dál nemůže snést pocit viny za svá často chybná rozhodnutí.
Pověst nejkrvavějšího a nejnásilnějšího westernu své doby film získal díky úvodní a závěrečné scéně masakrů, které rámcují dramaticky chudší, ale na zápletky velmi bohatou střední část cesty, během níž se v paralelních motivech a retrospektivních scénách objasňují charaktery hrdinů a příčiny jejich vztahů. Některé z těchto epických scén byly ovšem pro americké uvedení filmu producentem Feldmanem vystřiženy, aby majitelé kin mohli nasadit ještě druhý program a o přestávce prodávat popcorn. V evropské verzi však tyto scény zůstaly (zmrzlina se prodávala uprostřed filmu). Pro americké diváky se z příběhu tak trochu vytratily motivace činů a film získal na zdánlivě samoúčelné krutosti.
Dospělí se tu chovají s nevinnou krutostí dětí, hnáni proti sobě zájmy jiných dospělých, a děti jsou nedětsky kruté, když proti sobě štvou škorpióna a červené mravence. Všichni jsou zločinci a oběťmi zároveň. Peckinpah tu chtěl ukázat dvojakost lidského charakteru. Sám o tom říká: „Lidé se narodili, aby dokázali přežít. Jejich instinkty jsou staré milióny let a některé z nich spočívají v násilí. Účelem filmu bylo narušit fasádu filmového násilí a umožnit divákům se do něj vžit."
Peckinpahovi hrdinové jsou zlí a brutální. Na rozdíl od těch, kteří usilují o jejich hlavy a od „civilizované" společnosti, mají ale smysl pro čest a jsou věrní sami sobě. Divoká banda i další Peckinpahovy filmy jsou především skeptickou touhou po přátelství. Můžeme se trochu nudit, můžeme být zděšeni a zhnuseni zobrazeným násilím, ale rozhodně máme o čem přemýšlet. Takový je totiž obraz našeho biologického druhu.

Zdroj: Cinema 1991/3/22

Legendární western režiséra Sama Peckinpaha popisuje konec éry Divokého Západu na působivém příběhu bandy desperátů, kteří jsou k sobě vázáni kódem cti. Divoký Západ se rychle mění a jejich snaha o přizpůsobení je marná.
Film proslulý scénami brutálního násilí byl v roce 1994 zcela zrestaurován.
(Oficiální text distributora)