Děti zítřků

Ani evidentně štědrý rozpočet (na tu dobu),   ani velmi kvalitní obsazení s s pány   Menšíkem, Prachařem, Kostelkou, Kratinou a   předními slovenskými herci a ani zabalení   dělnického hnutí do stravitelnější dětské   optiky, nic z toho bohužel nestačilo k tomu, aby   se tenhle film dal považovat alespoň za   průměrný.

Nádherná komunistická blbost, kde silně   přesvědčeným (ne přesvědčivým) hercům   nelze nedat alespoň tu dvacítku. Mi se více,   než příběh jako takový, líbily odbočné   „perličky“. Kratina naštval tím, že se   oholil, to neměl, naprosto tak ztratil image. Jo,   a nonens volens musím přidat za hudbu.   Překvapila účast pana Menšíka v miniroli.

Extrémy na jednu i druhou stranu.   Vykořisťující buržousti šetří na   bezpečnosti práce, chudý proletariát by zase   jenom znárodňoval. Špatně je obojí a v tomto   filmu je to dobře vidět. Z filmového hlediska   standardní zpracování události, z dnešního   pohledu potěší účast oblíbených herců v   mladším věku, roli si určitě užil Andrej   Hryc. Vsuvka s mladým vojáčkem mi přišla   naprosto zbytečná, ale v rámci standardní   stopáže se jednoduchý příběh musel nějak   nastavit.

Tak to je jeden z nejhorších filmů, co jsem   viděl. Proč se Radim Cvrček nedržel svých   oblíbených filmů pro děti? Film se odehrává   ve dvacátých letech minulého století, kdy se   mladý Jožka vrací z války. Dobový   normalizační tisk při uvedení filmu psal o   mravním úpadku a touze po majetku těch, co   vlastní kapitál a soustřeďují ve svých rukou   majetek a moc. Na druhé straně jsou ti, jež   zápasí o skývu chleba a holou existenci.   Hergot, jakoby to psal Tonda Zápotocký. Z Jožky   se stává bojovník za práva dělníků a vůdce   stávky v Hodoníně v roce 192O.