Bébés à gogo

Francouzská padesátá léta ve vybrané   francouzské rodině s mnoha členy, která se   potýká s tzv. baby boomem. Film láká na   přítomnost Louise de Funèse, což z dnešního   pohledu vzhledem k jeho obrovské popularitě   není překvapivé, ale pozor, ve filmu má   vedlejší roli a objeví se až v druhé   polovině stopáže, ve 40. minutě. Také   nemůžeme čekat pro něj typickou cholerickou   roli, ale i tak jeho přítomnost potěší. Pro   zajímavost, jedná se o jeden z prvních filmů,   kde Louis de Funès dostal jednu ze svých   prvních plnohodnotných rolí. Rodinná komedie   je situační, tudíž je humor konverzační, a   tak se různé výstupy vyvedou hlavně pomocí   dialogů, kterých je zde dostatek. Z toho je   patrné, že scénář vychází ze hry Marcela   Francka „Isabelle et le Pèlican“. Příběh   není složitý a je zpracován tak, aby pobavil.   Zejména z dnešního pohledu je však humor   lehčího rázu, ale ze své veselosti nic   neztrácí. Takže žádné blázniviny, jen   kulometná salva dialogů. Nicméně právě díky   své odlehčené veselosti se dá u filmu dobře   odpočinout.

Nějak moc mne to nebralo. Děti sice moc nehrály   a tudíž neotravovaly, ale i tak to bylo dosti   nudné. Oživil to jen pan Funés, ale také ne   nějak moc, protože měl jen pár scén, ve   kterých asi nemohl udělat nějakou šaškárnu i   když se tvrdí, že to byla komedie. Asi jak pro   koho.