Déšť padá na naše duše

Dážď padá na naše   duše

Mladík   Josef Kornet je v kriminálu.   Je týrám ostatními vězni,   a proto si podřeže žíly.   Ocitá se tak v nemocnici,   odkud prchá /06/. Na útěku   ukradne auto, je v tom   zkušený, však za to seděl   a ujíždí. Jenže v autě je   malá, jedenáctiletá   Kristýnka. Auto patřilo   otci, který se k ní zná jen   jednou ročně. Ukryjí se   spolu v chatě u Dunaje. Potom   spolu převrátí auto a   Josef, kterého Kristýna   přejmenovala na Yoko, je   zraněný. Ukryjí se v   maringotce, kde se malá   modlí, aby přišel někdo,   kdo mu zranění vyléčí a   přání se jí splní.   Přichází sem místní   opilec a blázen, ránu mu   polije chlastem a zapálí.   Nedaleko je bufet a Kristýna   tam pomáhá. Chce sehnat pro   Yoka peníze. Místní   mafián, se kterým měl Yoko   pletky, jej odhalí při   pokusu o útěk za hranice   /42/. Načež musí znova   prchat a malá se k němu   přidává. Utíkají pěšky   i vlakem, než se „usadí“   u mostu přes řeku. Zde za   Kristýnou přichází její   hluchoněmá matka /65/. Josef   je pak nucen ujíždět v   autě i s nimi, ale dostane se   na most a zde je z obou stran   zablokován. Vylézá nahoru a   nedbá, že na něj policajti   míří. Ale míří na něj i   člověk z místní mafie…  


Tedy   ta dívčina byla skvělá.   Dnes už paní Svarinská to   tehdy zahrála naprosto   perfektně. A ten mládenec   Ollé také, klobouk dolů.   Doufám, že není takový i   ve skutečnosti. Film jako   takový není dějově nic   moc. Je to spíše taková   psychostudie a tedy je zde   občas dost hlucho. Ale dívat   se na to dá, i když podruhé   bych to musel hodně zvážit.   Co do plusu lze ještě   započítat dobrou hudbu.

20170107 7616/7958 **/4   s.u.

Před životem neutečeš.
Po řemeslné stránce   nepovedený film? Krčím   rameny. Já nevím. Já jsem   jím totiž jen procházel.   Nebo spíš spolu s nimi před   něčím utíkal.
„Bolí umírání? Když   tě operují, tak tě uspí.   Ale při umírání? ... Já   bych chtěla umrznout. Při   tom slyšíš znít   zvony...“ Stejně není kam   utéct. Ne před realitou. Ale   znamení, že Bůh je přece   jen s ní, ta malá rudá   kapka na dopise, to znamení   nakonec přece jen   přichází. Jedno nepatrné   říznutí při holení, jen   jediná krůpěj krve... a   tolik víry zaseté do   dětské duše!

tento film je žart
Nedávno bežal na STV a taký   "skvost" som ešte   nevidela. Suverénne   najväčší a   najtragickejší nepodarok   slovenskej kinematografie.   Nič z toho, čo sa mohlo   podariť nevyšlo. Príbeh sa   vlečie odnikiaľ nikam,   réžia je tragická, herecké   výkony absentujú. Otázkou   je, či môžeme hovoriť o   filme. O scenári hovoriť   nemôžem, lebo som ho   nečítala, ale keďže ide o   autora Jakubiskovho filmu   Sedím na konári, zostáva   podozrenie, že chyba nastala   inde.