Den sedmý, osmá noc

Nadčasová studie o lidské povaze, o povaze „malých českých lidí“, je tragickou fraškou, nabitou symboly opírající se o biblická podobenství, absurdní drama a kafkovské vidění světa. Filmová metafora o tom, co dokáže panika strachu a úzkosti, jak se zmocní lidí ve vesnici, kde se všichni znají… Příběh se odehrává v průběhu 24 hodin. Pod vlivem nevyjasněných příznaků nebezpečí a ohrožení reagují lidé na události nepřiměřeně, projevuje se malověrnost, egoismus a pud stádovitosti. V pestré mozaice epizod, směřujících od komičnosti k tragédii, se představuje množství postav, zastupujících různorodé spektrum národa. Tvůrci nikoho nešetří, obnažují malost a krutost až do morku kostí. Právě toto téma spolu s náznaky souvislostí se srpnovou okupací oddálilo premiéru filmu o 21 let, který je de facto završením Schormovi poetiky!

Zdroj: Film Europe Media Company

Dílo označené normalizátory za „vrchol socialistické pornografie" a bez premiéry rovnou uložené do trezoru. Až uvedení v roce 1990 doložilo, s jakou naléhavostí film zachytil dusnou pookupační atmosféru a předpověděl pokleslé chování mnoha lidí v mezních situacích nejistoty a strachu. Fraška o tom, jací běsové číhají v každém z nás.

Do malebné české vesničky přijíždějí potulní komedianti, aby tu předvedli pašijové hry. Výpadek proudu při večerním představení zavdá místnímu Srandistovi (Jan Libíček) podnět k poťouchlému šíření panikářských obav z toho, čemu mají sloužit vagóny na nádraží. A kam vůbec zmizel výpravčí? Vyhecovaný lid se brzo chápe akce: Srandista ustavuje zvláštní výbor, Holič (Václav Špidla) se táže, proč herci hrají zrovna to, co hrají, formují se hlídky domobrany, Předseda (Bohumil Šmída) velí: „Ověřovat, hlásit!" Jen stále není jasné, mají-li vagony sloužit deportacím, či záchraně. V druhém případě se všichni nevejdou, je nutno selektovat, vybojovat si své místo. Dochází k potyčkám, znásilnění, po noci se dostaví špatné svědomí i vzpurnost: „Kdo
je hovno, poplave. Budoucnosti se musí pomáhat, a pěkně zvostra. Jen žádnou slabost." (Holič). „Kde sou všecky vinný, není nikdo vinnej." (Předseda). Nelítostný boj kdo s koho je tím posvěcen, „nevhodný svědek", vracející se výpravčí, umlčen, a to zrovna rukou pacifistického Učitele (Jan Kačer), vyzývajícího do té doby „hledat třetí východisko". Apokalyptický pohled shůry najde pak ve vesnici a na nádraží už jen posledního spravedlivého, blázna Josefa (Jaroslav Wagner), který rozdal své věci sousedům, neboť „hodiny jdou pozpátku". Do filmu zrozeného ze scenáristových posrpnových perzekučních snů vložil i Evald Schorm (1931-1988) nemálo ze zážitků syna kulaka vyhnaného kdysi vlastními sousedy z gruntu,
(luk)
katalog 1. Festivalu nad řekou

Den sedmý, osmá noc je tragická fraška, dílo nabité symboly, jednoduché a zároveň velmi složité, opírající se o biblická podobenství, absurdní drama i o kafkovské vidění světa. Podle autora scénáře je „filmovou metaforou o tom, co dovede udělat panika strachu a úzkosti, zmocní-li se lidí ve vesnici, kde jeden druhého zná...”. Příběh se odehrává v průběhu čtyřiadvaceti hodin v malé vsi, do níž zavítá herecká skupina s pašijovými výjevy. Pod vlivem nevyjasněných příznaků nebezpečí a ohrožení reagují obyvatelé na události nepřiměřeným způsobem, podmíněným jejich charakterovými vlastnostmi, malověrností, egoismem i stádním pudem. Tvůrci nešetří nikoho. Obnažují až na dřeň malost a krutost. Právě to, spolu s jasnými náznaky souvislostí se srpnovou okupací 1968, vedlo k uzavření filmu na 20 let do trezoru.

Všechno je z dálky sledováno někým neviditelným a neznámým: do malé obce zavítá kočovná společnost předvádějící pašijové výjevy. Není však doba na divadelní představení. Zdánlivě se nic neděje, ale všichni podléhají panice a obavám z neznámého násilí. Podobenství, které scela otevřeně reagovalo na živé zážitky srpna 1968, bylo okamžitě po skončení pečlivě uzavřeno do pověstného trezoru. Premiéra se konala až po 20. Letech, E. Schorm už svůj film nikdy neviděl.

Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu


Nadčasová studie o povaze malých českých lidi je tragickou fraškou, nabitou symboly, opírající se o biblické podobenství, absurdní drama a kafkovské vidění světa. Filmová metafora o tom, co dokáže panika strachu a úzkosti, jak se zmocní lidí ve vesnici, kde se všichni znají...
Příběh se odehrává v průběhu 24 hodin. Pod vlivem nevyjasněných příznaků nebezpečí a ohrožení reagují obyvatelé na události nepřiměřeně, projevuje se malověrnost, egoismus a pud stádnosti. V pestré mozaice epizod, směřujících čím dál tím více a krutěji od komičnosti k tragédii, se představuje množství postav, zastupujících různorodé spektrum národa.
Tvůrci nikoho nešetří, obnažují malost a krutost až na dřeň. Právě to, spolu s jasnými náznaky souvislostí se sovětskou okupací v roce 1968, oddálilo o 21 let premiéru filmu, který je de facto završením Schormovy poetiky.
Kino ART

Autor/Zdroj: /

Den sedmy', osmá noc je film, který režisér Evald Schorm natočil v roce 1969 po Farářově konci. Navazuje v něm právě na toto dílo a de facto v něm završuje svou osobitou poetiku, k níž už se v kinematografii nikdy nemohl vrátit. Snímek byl natočen ve spolupráci se scenáristou Z. Mahlerem (na plátně se objevuje titulek "Fraška Zdeňka Mahlera") a stal se významným svědectvím o své době: Velmi věrně vypovídá o fi1mové stylistice oněch časů, i o atmosféře v období začínající "normalizace". Zároveň jej lze považovat za nadčasovou studit 0 lidské povaze a především o povaze "malých českých lidí. Den sedmý, osmá noc je tragická fraška, dílo nabité symboly, jednoduché a zároveň velmi složité opírající se o biblická podobenství, absurdní drama i o kafkovské vidění světa. Podle autora scénáře je "filmovou metaforou o tom, co dovede udě1at panika strachu a úzkosti, zmocní-li se lidí ve vesnici, kde jeden druhého zná... - Příběh se odehrává v průběhu čtyřiadvaceti hodin v malé vsi, do níž zavítá herecká skupina s biblickými výjevy. Pod vlivem nevyjasněných příznaků nebezpečí a ohrožení reagují obyvatelé na události nepřiměřeným způsobem, podmíněným jejich charakterovými vlastnostmi, malověrností, egoismem i stádním pudem. V pestré mozaice epizod, směřujících stále krutěji od komična k tragičnu, se představuje mnoho postav, zastupujících různorodé spektrum našeho národa. Tvůrci nešetří nikoho. Obnažují až na dřeň malost a krutost. Právě to, spolu s jasnými náznaky souvislostí se srpnovou okupací (zde představovanou jednak "štábními" příkazy, jednak jakýmsi „vzdušným působením“ - jakoby UFO ) vedlo k uzavření filmu do trezoru. Evald Schorm říkal, že ho vlastně nikdy neviděl. My teď máme tu možnost. Černobílý snímek je nesporně překvapením svým vyzněním i netušenými výkony některých známých herců.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled