Dědeček automobil

POZOR SPOILER

Na letišti přistává letadlo a z něj je vytaženo auto. Posloucháme výklad vypravěče o historii vzniku letadel i aut. Ten vypráví, mimo jiné, i o postupné výrobě motokola v Mladé Boleslavi. Toto má sice úspěch, ale lid obecný o ně zájem nejeví. Snad i proto je vyslán Vondřich a Toman na velké závody do Francie.

Dále jest nám již sledovati přímý průběh závodu. Vondřich chvíli vede, ale pak havaruje a jeho stroj je dále jízdy neschopen. Jeho mechanik František mu stroj opravuje a přitom se má k dívce Nanette. Ovšem pak musí se vrátiti zpět do vlasti, a tak si zatím jen píší. Samozřejmě se pak setkají znova. Na dalších závodech vyrobí Franta Vondřichovi brašnu na záda, ve které je nářadí. Brašna sklidí posměch, závodník sám však zvítězí. Franta pak přechází od motocyklu k automobilům a jede s hrabětem Kolowratem na jiné závody. Ve Francii Františkovi přichystají velmi překvapivé přivítání. Všichni vědí, že si má brát Nanette. Hrabě a František však marně čekají na jejich závodní vůz, který sem měla dopraviti železniční dráha. Vůz však nikde. Proto se rozhodnou jet závod tím, kterým přijeli. Jen je třeba jej „očesat“ a oni tak učiní. Je odstartováno. Normální vůz asi nemá proti závodním strojům šanci. A stihne František, když už nic, alespoň svou vlastní svatbu?

Lyrická komedie o průkopnících automobilismu z počátku 20. století a o prvních automobilových závodech. Výtvarné řešení je výjimečně působivé, převládá však nad příliš volným tempem vyprávění. Na plátně se ve dvou epizodních rolích mihne asistent režie Miloš Forman. Výroba: Studio uměleckých filmů Praha. Předloha: stejnojmenná kniha Adolfa Branalda.

Zdroj: Československá filmová společnost

Filmová adaptace Branaldova románu Dědeček automobil, realizovaná režisérem a scenáristou Alfrédem Radokem, spojuje film dokumentární a hraný. Podařilo se vytvořit snímek, který je sice něčím jako kronikou nejranějších dějin motorismu, avšak rušný děj a živoucí postavy z něj vytvářejí poutavý příběh o technice i o lásce. Jeho základem jsou životní vzpomínky montéra Františka Krutského z mladoboleslavské automobilky, účastníka všech velkých mezinárodních motocyklových a automobilových závodů, který stál v roce 1902 u kolébky českého motorismu. Krutský je ve filmu, ovšem velmi volně, zachycen v postavě mechanika Frantíka. Téma bylo samozřejmě zcela podřizováno potřebám filmu, který se ve svém konečném výsledku podstatně lišil od knižní předlohy a částečně i od původního scénáře. Mnohé scény byly předělávány přímo před kamerou a improvizovány při natáčení. Základními dějovými pilíři však i ve filmu zůstávají tři historické mezinárodní závody ve Francii (v Dourdanu a Gaillonu).

Tvůrci filmu ve snaze o co nejdokumentárnější vystižení dobového koloritu užívali nejrůznějších filmových technik: výstřižky z padesát let starých žurnálů doplňovali dotáčkami na 14 až 16 okének místo čtyřiadvaceti (čímž docílili charakteristického zrychlení pohybu), při osvětlování dělali úmyslně chyby, jakých se dopouštěli filmaři v počátku filmové techniky. K dokreslení koloritu doby a místa byla zkomponována umělá hudba a napsán komentář, který místy nahrazuje dialog a je sestaven jako novinová faktografie doby.

V rolích skutečných historických osobností uvidíte známé herce – Luďka Munzara, který kouzlu automobilových závodů propadl i ve skutečnosti, Radovana Lukavského, Raymonda Bussierese, Otomara Krejču, Josefa Hlinomaze, Svatopluka Beneše a další. Ve dvou scénách se v roli letištního mechanika mihne i režisér Miloš Forman, tehdy pomocný režisér.

Zdroj: ČT

Ve filmu si zahráli různé závodníky i tito skuteční závodníci: mistr sportu V. Bobek, M. Fousek, J. Netušil, V. Čížkovský, O. Mandík, M. Čada, Z. Benda, A. Pfeiffer, K. Hansl, V. Horák, M. Hůla, J. Kosinka, K. Palas, F. Pexa, Š. Plente, P. Rýznar, J. Rajchman, F. VašátkoAutor/Zdroj: /SvedectviLyrická komedie o průkopnících automobilismu z počátku 20. století a o prvních automobilových závodech. Výtvarné řešení je výjimečně působivé, převládá však nd příliš volným tempem vyprávění. Na plátně se ve dvou epizodních rolích mihne asistent režie Miloš Forman.


V továrně Laurina a Klementa se na přelomu 19. a 20. století rodí počátky automobilového průmyslu u nás. Jen díky nadšencům, jako je Frantík Projsa, se podaří jejich vozu vyhrát v závodu Le Gailon ve Francii.Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributoraJSOU UMĚLECKÁ DÍLA, jsou umělci, před nimiž pociťuje kritik jednu svou povinnost silněji než všechny ostatní: povinnost pochopit, porozumět, vmyslit se do autorovy představy, sledovat ji krok za krokem a sdělit pak čtenáři, co zažil a kam došel na této vzrušující cestě neopakovatelným světem umělcovy fantazie. Je to cesta, na kterou je třeba s sebou vzít oči, srdce i rozum otevřené dokořán, dychtící vnímat a rozumět. To je výzbroj, se kterou je možno po této cestě projít až na konec, spatřit všechny taje a kouzla, k nimž přivádí. Vydáme-li se však na takovou cestu vyzbrojeni předem hotovými představami, už napřed rozhodnuti, co bychom chtěli vidět a co nikoli, uzavře se před námi, změní se v uzoučkou pěšinku mezi vysokými skalami a my po návratu zjistíme, že jsme nic neviděli, nic nepoznali, že nám zůstalo jenom to, co jsme si před odchodem naložili na záda. A marně budeme někoho přesvědčovat, že cesta je špatná, falešná, že jsou kolem ní jen skály, že není ani potuchy po oné skvělé říši, fantasie, o které nám vyprávěli. Ti, kdo nás budou poslouchat, nám neuvěří; poznají, že jsme nikde nebyli.
Právě tak je tomu i s filmem "Dědeček automobil". Režisér Alfréd Radok jej vytvořil na motivy stejnojmenné knížky Adolfa Branalda a s jeho scénáristickou spoluprací. Vedle českých představitelů vybral si tři představitele francouzské, mezi nimi především znamenitého charakterního herce Raymonda Bussiérese a vtipně roztomilou Ginette Pigeonovou. S nimi usedl k nástroji své vířivé fantasie a na několik výrazných motivů rozehrál celou řadu variací, jako když umělec improvisuje na znamenitý klavír. Základní motiv se mu neustále mění pod prsty, bere na sebe hned tu, hned onu podobu a citlivý divák se ochotně poddává stále novému kouzlu základního thematu, zatím co pedant se rozhořčí nad tím, jak je možné, aby hrdinský motiv zněl jako teskná romance nebo rozpustilý taneček. Ponechme pedanty jejich chmurným úvahám, zda jde o film o motocyklu či automobilu, proč Radok nevytvořil hrdinskou píseň, když udaný základní akord je hrdinský, a pojďme se těšit z umění, z toho, že v našem filmu to začíná bušit tepem tvůrčí fantasie.
Pionýři motorů, průkopnici motorismu z počátku tohoto století, to jsou pro Radoka především snílkové, fantastové jako je on sám. Má k nim blízko právě tak, jako má i ve své tvůrčí methodě blízko k jejich době, k jejim symbolům a rekvisitám. Dovede se jim obdivovat, dovede se i nepokrytecky zasmát tomu, co kdysi bylo nesmírně vážné, ale dnes vyvolává smích a dovede konečně se svými hrdiny nevázaně špásovat, jako to bezpochyby dovedli i oni, jako to dovede každý, kdo něco nového dělá, tvoří, myslí. A za celým tím jen zdánlivě nesouvislým kaleidoskopem nápadů a představ, reminiscencí i dneška, humoru i slz, cítíš jako základní tón onu původní kratičkou melodii: člověk jde kupředu, stále kupředu a nic ho nemůže zastavit; a český člověk se nemusí stydět za ten kus cesty, který tímhle směrem pro lidstvo položil. Thema je tedy vážné, má pevný, sevřený tvar. Film je úsměvný, roztříštěný do mnoha drobných variací. A je to snad chyba? Nevím. Ale rozhodně je to umění, a to takové, které pomáhá dobře vidět směr života, nalévá optimismus a radost. Pro mne je to hodně.
Jak zachází Radok se svým thematem? Zpracovává je ve filmu "Dědeček automobil" v podstatě třikrát. Po prvé v jakémsi rámcovém příběhu beze slov, ve kterém lidé, nejtěsněji spjati s technikou dneška, letec a letuška, začínají prožívat nad stránkami zažloutlého alba totéž, co padesát let před nimi prožili český automechanik Frantík Projsa a dcera francouzského mechanika Nanette Frontenacová. Tuto úvodní část filmu, nesenou myšlenkou ukázat, jaké výšiny techniky už slezl člověk od dob Frantíka a Nanetty, aniž přestal být člověkem, považuji v Radokově filmu za nejslabší. Za nejslabší proto, že filmová řeč, které tu používá, je příliš zatížena symbolismem, který po mém soudu už dávno není filmovou řečí dneška, i když použije nejsoučasnějších kouzel filmového obrazu. To je, myslím, vůbec hlavní Radokův problém: neustále si ověřuje možnosti filmového výrazu, hledá ty nejmodernější, ale přitom je stahován zpět olověným závažím secesních asociaci, z nichž to chvílemi až nepříjemně zavane surrealismem. Až Radok pochopí, že tohle slovo musí shodit, chce-li letět stále výš, může se stát skutečným novátorem současného filmu. I návraty do minulosti mohou být v určitých okamžicích nutné pro další cestu dopředu, i ony mohou být zajímavé a lákavé, ale novátorstvím nejsou a nikdy nebudou.
To druhá část filmu, v které se Radokův smysl pro období na přelomu století ústrojně spojil se znamenitým filmovým záměrem dokumentaristicky navodit atmosféru vlastního příběhu, je už kusem ryzího kumštu. Ten ovšem netkví jen v umění montáže a v umění volby materiálu, ale také, a zejména, v tom, jak do série dokumentárních snímků vážných, groteskních i tragických pokusech tehdejších průkopníků technického pokroku začleňuje scény hrané, které nás přiváděli do Čech, do samé blízkosti hrdinů části třetí. Povíme-li, že si Radok počínal tak znamenitě, že divák na první pohled ani nepozná rozdíl mezi záběrem dokumentárním, historickým, a záběrem Radokovým, stačí to k charakterisaci úrovně, kterou tato část filmu má.
Radok má, jak už řečeno, až nebezpečně blízko k secesi. Má blízko i k Francii, k některým jejím umělcům, zejména filmovým. I to by mohlo být nebezpečné, kdyby se Radok měl stát pouhým epigonem. Ale tak jako po svém zpracoval část druhou (i když nemůžeme nevzpomenout na Nicole Vedrésovou), zpracoval i část třetí, při které zase myslíme na Claira. Příběh je tenoučký jako nitka: český mechanik se na motocyklových závodech ve francouzském Dourdanu zamiluje do půvabné dcery francouzského mechanika. Po celý rok odloučení si pak píší, aby se znovu šťastně setkali (už navždycky) při automobilových závodech v Gaillonu, které přinesly velký a nečekaný úspěch českým barvám. A právě v téhle třetí; dějové části překvapil Radok nejpříjemněji. Nejen proto, jak dovedl navodit na plátně ovzduší a prostředí, nejen proto, jak to tu dýchá skutečným mezinárodním kamarádstvím odvážných lidí, ale především tím, jak blízko se Radok dostal k člověku, s jakým láskyplným humorem se dovede smát, ale ne vysmívat našim statečným předkům, jak pracuje s hercem, jak úspěšně střídá humorné lyrické scény s rozpustilou fraškou atd. atd. Napsal jsem již výše, že dovedu pochopit, z čeho prameni námitky proti Radokovu filmu, i když a nimi většinou nemohu souhlasit. Ala co nedovedu pochopit, to je výtka, že se Radokovi ztratil za strojem člověk. Snad někoho mrzí, že tu není nějaká ta lidská abstrakce, člověk s velkým Č. bez života a ducha. Ale lidé, skuteční hrdinové příběhu, Frantík, Frontenac, Nanette, ti tu jsou, a jak!
Jsem ochoten s Radokem diskutovat o nejedné věci, která se mi v jeho práci nelíbí a brzdí podle mého názoru jeho další vývoj. Ale ve chvíli, kdy je některými kritiky i s nepochopením a necitlivě přijímáno dílo, které spolu s několika dalšími z poslední doby věští lepší příští naší kinematografie, není místo na diskuse. V takové chvíli je třeba stisknout Radokovi i Branaldovi í všem ostatním ruku a říci: děkujeme !Autor/Zdroj: Liehm A.J./dobová recenze

Lyrická komedie o průkopnících automobilismu a prvních automobilových závodech. Jak aso dopadne láska, provoněná benzínem, mezi sympatickým mladým Čechem Františkem a půvabnou Francouzkou Nanette.
Cinema

Snímek podle známé knihy Adolfa Branalda (inspirované vzpomínkami Františka Krutského) zachycuje počátky mootorismu. Líčí průběh motocyklových závodů ve francouzském Dourdanu v letech 1904 a 1905, kda se setkají český mechanik František Projsa a dcera francouzského mechanika Nanette. Při příležitosti prvního automobilového závodu do vrchu v Gaillonu 1909, jejž vyhrál hrabě Kolowrat s Frantíkem, se oba mladí lidé vzali. Půvabný, vtipný a lehce nostalgický film vychází z dobových dokumentů a místy se přizpůsobuje poetice němých filmů. Na MFF v San Sebestianu získal Druhou cenu a Hlavní cenu mezinárodní kritiky. Objevuje se v něm mj. Miloš Forman,. Který se podílel při realizaci jako asistent režie. Dědeček Automobil je posledním filmem vynikajícího filmového a divadelního režiséra, spoluzakladatele Laterny magiky Alfréda Radoka (1914 - 1976), který zemřel v emigraci.
Filmový přehled