Dead of Night

Já tyhle sedmdesátkový flicky miluju! Je tam   zachycená atmosféra, která už v dalších   dekádách nebyla, nebo byla nahrazena jinou.   Podobnej pocit jsem měl třeba při sledování   snímku Silent Night, Bloody Night ze   sedmdesátého druhého. Neopakovatelné kouzlo   času. V tomto případě krom klasické hororové   zápletky režisér přimíchal notnou dávku   smutného dramatu. Z vietnamského pekla se domů   vrací k rodičům jejich syn Andy, kterého už   pokládali za mrtvého. Brzy se dozvídáme, proč   je Andy najednou tak jiný a divný. Chladný   pocit z něj je téměř hmatatelný. Horor   kombinující se s dramatem tu funguje bezvadně.   Co mě dalšího dostalo byla hudba, smyčce   zařezávající se pod kůži, klavír,   ambientní ruchy, to vše v klasickém zvuku své   doby. Joooo, tohle fakt žeru! Dobrý bylo, když   Andy s partou autem navštívili grindhousové   kino, kde zrovna promítali Death in Space a The   Spacenauts. Zajímavostí určitě je, že tento   film byl první maskérskou prací démona   největšího, Toma Saviniho. Už tehdá si dal   záležet.