FDb.cz > Danton (1982) > Tisk

Danton (1982)

Život a dílo polského režiséra Andrzeje Wajdy je cele svázáno s Polskem, s jeho tragickou historií, hrdostí a odbojem, který Wajda sám prožil. Za války sloužil v odbojové armádě podléhající polské exilové vládě. Po filmových studiích, která ukončil na počátku padesátých let, točil krátké filmy a v roce 1955 měl za sebou svou hranou prvotinu. Trilogie Pokolení, Kanály a Popel a démant znamenaly polemiku se zavedeným hrdinou a poválečným socialistickým světonázorem, mimo jiné vynesly na vrchol herce Zbigniewa Cybulského a v polském filmu se ve Wajdovi objevila osobnost s pevným politickým a uměleckým názorem. Filmy z počátku sedmdesátých let Krajina po bitvě, Březový háj, Veselka či Země zaslíbená se setkávaly s velkým mezinárodním ohlasem.

Filmy Člověk ze železa a Člověk z mramoru jako by natáčel přímo uprostřed bouřlivých událostí konce sedmdesátých let. Wajdovi se podařilo téměř nemožné – svými filmy vstoupil do reality. Zlákalo ho další velké téma, které tak souzní s realitou – téma revoluce a jejich tvůrců a obětí – DANTON (1982).

Konec léta 1793, Danton se vrací do Paříže. Město je zmítáno hladem a strachem, gilotina je stále v pohybu, po ulicích tečou potoky krve. Konvent je plný zběsilých intrik a rozsudky smrti podepisuje především strach. Nikdo se neodvažuje zastavit teror, který revoluce rozpoutala, každý se bojí Robespierra a Saint-Justa. Dávné přátelství Dantona a Robespierra smetla revoluce. Spolu s Camillem Desmoulinsem a jeho novinami se stal Danton, mezi lidem stále oblíbený politik, vážnou hrozbou pro Robespierra.

O něco později jsou Danton a jeho věrní přece jen uvězněni. Před revolučním tribunálem Danton pronese své poslední velké projevy. Selhává mu hlas. Lid je připraven Dantona podpořit, ale Robespierre mu zakazuje další projevy. 5. dubna 1794 končí Danton pod gilotinou. O pouhé dva měsíce později u ní pokleká i sám Robespierre.

Natáčení filmu Danton začalo po čtyřletých průtazích způsobených politickou situací v Polsku (vojenská vláda Jaruzelského) v roce 1982. Přesto byl film vnímán v rozsáhlých aktuálních společensko-politických souvislostech. „Danton není Walesa a Robespierre není Jaruzelski,“ prohlásil režisér v rozhovoru pro Le Monde. Sympatizuje s Dantonem, ale nevynáší konečný soud ani o jednom z obou revolučních protagonistů. Mnohem intenzivněji se zamýšlí nad situací, kdy se revoluce v zájmu svých cílů uchyluje k prostředkům, které jsou v rozporu s jejími ideály. V tom vidí tragický význam.

Do rolí asketického, přísného Robespierra a jeho fanatických stoupenců obsadil Wajda polské herce. V roli Dantona a jeho přátel uvidíme francouzské herce. Depardieovi vynesl jeho mimořádný výkon nominaci na Césara a společně s filmem Návrat Martina Guerra cenu amerických filmových kritiků za nejlepší herecký výkon. S Wojciechem Pszoniakem, který hrál Robespierra, se podělil o cenu za herecký výkon na filmovém festivalu v Montrealu.

Zdroj: ČT
Ve francouzském znění s titulky.

režie:
Andrzej Wajda

hraje:

Gérard Depardieu (Georges Danton), Wojciech Pszoniak (Maxmilien de Robespierre), Anne Alvaro (Eleonora), Roland Blanche (Lacroix), Patrice Chéreau (Camille Desmoulins), Emmanuelle Debever (Louison), Krzysztof Globisz (Amar), Tadeusz Huk (Couthon), Marian Kociniak (Lindet), Marek Kondrat (de Vieuzac), Bogusław Linda (Saint Just), Alain Mace (Héron), Serge Merlin (Philippeaux), Roger Planchon (Fouquier-Tinville), Andrzej Seweryn (Bourdon), Jacques Villeret (Westermann), Angela Winkler (Lucille Desmoulins), Jean-Loup Wolff (Hérault), Stéphane Jobert (Panis)

námět:
Stanisława Przybyszewská (hra Sprawa Dantona (Případ Danton))

scénář:
Jean-Claude Carrière, Andrzej Wajda (spolupráce), Agnieszka Holland (spolupráce), Boleslaw Michalek (spolupráce), Jacek Gasiorowski (spolupráce)

kamera:
Igor Luther

hudba:
Jean Prodromidès

výprava-architekt:
Allan Starski

kostýmy:
Yvonne Sassinot de Nesle, Wiesława Starska (spolupráce)

střih:
Halina Prugar-Ketling

zvuk:
Jean-Pierre Ruh, Dominique Hennequin, Piotr Zawadzki

vedoucí produkce:
Emmanuel Schlumberger

produkce:
Margaret Ménégoz, Barbara Pec-Slesicka