Dáma ví, kdy přijít [TV inscenace]

Z mého pohledu výborná   inscenace, která nese   charakteristický rukopis   tvůrčího tandemu   Klein-Pecháček. Vícemémě   filosofické střetnutí   umírajícího lékaře a   zloděje, kterého překvapil   na své chalupě. Brilantní   herecké výkony Eduarda   Cupáka a Pavla Zedníčka,   kteří jsou velkou část z   té víc než hodiny sami na   obrazovce. Střetnutí dvou   zcela odlišných lidí,   kteří dokážou jeden   druhému změnit pohled na   život. Jak by řekl pan Spock   ze Star Treku   "FASCINUJÍCÍ".

Inscenační dílo na který   bych se bez přemýšlení   vypravil i do divadla.   Setkání dvou zcela   odlišných lidí jak   povahově a osudově, tak i v   myšlenkách o další své   budoucnosti a životní   dráze. Vzájemné ovlivnění   svého pohledu na věc s   přehodnocením veškerých   svých myšlenek je vlastně   takovým lidským zázrakem,   který nedokáže jen tak   leckdo. Na tomto příběhu je   velice zřejmé, že jeden bez   druhého by to vůbec   nedokázali. O to víc   dokáže chytit za srdce   závěr celého příběhu.   Pavel Zedníček v roli lumpa   sice chvílemi přišel   nevěrohodně, ale to je snad   jen tou televizní optikou.   Eduard Cupák je v tomto   případě kapitola sama o   sobě. Člověka s   nevyléčitelnou nemocí ani   nemusel hrát, protože v   době natáčení skutečně   nemocný byl a snad dokonce i   údajně trpěl bolestmi. O to   více je jeho výkon nejen   naprosto věrohodný, ale s   ohledem na zdravotní stav i   neskonale udivující.   Naštěstí to nebyla role   úplně poslední a tak i pro   něj byla tato slova více   než čarovná.   "Trpělivost ta dáma ví   kdy přijít, neb nikdy   nestalo se by zmeškala svůj   čas."

Trpělivost ta dáma ví, kdy   přijít, neb nikdy nestalo   se, by zmeškala svůj čas...   Eduard Cupák v roli   nevyléčitelně nemocného   stárnoucího lékaře opět   dokázal, že je pan herec a i   Pavel Zedníček jako jeho   protihráč obstál na   výbornou. Měl byste se   stydět Kruml, že nemáte   VUML :-)

Tuhle televizní inscenaci lze   doúporučit díky Eduardu   Cupákovi, který svým   výkonem jinak bqěžnou,   nudnou a předvídatelnou   inscenaci povyšuje o několik   řádů.

Přepla jsem tv na tuto   inscenaci náhodou a naprosto   mě dostala. E. Cupák byl   naprosto jedinečný, ale ani   P. Zedníček nebyl špatný.   A když jsem v titulcích   viděla jméno D. Kleina, bylo   mi jasné, proč mě tak   zaujala. Po delší době to   byl v televizi dobrý film.