Daleká cesta

POZOR SPOILER

Sledujeme přehlídku fašistických vojáků a pohlavárů. Formou dokumentu vidíme všude hanlivé nápisy proti židům.
V jedné nemocnici pracuje i slečna doktorka Hana Kaufmanová. Je jí však nenápadně naznačeno, že musí odejít právě pro její židovský původ.  
Její kamarád a soused Zdeněk Klein jí doma říká o svém odjezdu a nabízí to Haně také. Ta však odmítá.  
Přichází sem také její obdivovatel doktor Antonín Bureš a navrhuje svatbu. Ani to Hana nechce.  
Jenže židé jsou ostrakizováni stále více. Už dokonce nesmí ani do divadla.  
Její otec již také chce pryč, prohlašuje, že Pikovi se dostali až do Kanady a on má příbuzné v Portoriku.
A tu se začíná hovořit o transportech. Začínají chodit dopisy ve kterých je příkaz k němu. Také soused Klein jej obdržel.  
Hana a Tonda mají svatbu, což se jeho otci nelíbí, protože je Hana židovka. Proto na svatbu přijíždí pouze bratr Josef.  
Tonda kvůli Haně musí makat ve fabrice a ona přichází jednou domů s příkazem k transportu pro celou její rodinu, mimo jí samotné.
Tak se rodina ocitá v Terezíně. Jeden český policajt od nich nosí zprávy, ale té, kde chce Hančin otec černidlo na vlasy, její muž nerozumí. Proto se tam vydává za vydatné pomoci právě toho četníka.  
Když je pryč přichází jeden z jeho kolegů jménem Noha, aby Haně sdělil, že nacisté zatkli Pepu a jeho otce. On totiž Pepa předtím poslouchal zakázané rádio. Když se Tonda vrátí, hned mu to sdělí.  
Hana nechce Tondovi působit potíže, proto mluví o rozvodu, ale pak jí Tonda volá. Po tomto telefonátu chce Hana spáchat sebevraždu, ale on ji najde a zabrání tomu.  
Hana se ocitá v Terezíně také. Poznává zdejší utrpení sama na vlastní kůži. Jen čirou náhodou poznává pudřenku své matky a od nynější majitelky se dozví, že ta původní šla do plynu.
Poté ji zde nalézá soused Zdenek.  
Také se zde ocitá spousta dětí, a když vidí sprchy, začíná panika vyslovuje se jen slovo „plyn“.  
Přijíždí další transport, ale také rudá armáda... 
 

Mladá židovská lékařka se na počátku okupace provdá za „rasově čistého“ českého kolegu, aby si zachránila život. Její rodiče se však už nepodaří zachránit, jsou zavlečeni s prvními transporty lidí do terezínského ghetta…

Film Daleká cesta natočil slavný divadelní režisér Alfréd Radok v roce 1948. Film se promítal jen krátce v mimopražských kinech, v době nastupující totality se nesetkal s přízní tehdejších schvalovacích orgánů a byl proto uložen do archivu. O to větší úspěch však měl v zahraničí, sklízel nadšené ohlasy po celé Evropě i Americe. Televizní premiéru měl film až v roce 1991.

Filmová balada vyniká moderní střihovou skladbou, expresionistickým obrazovým pojetím kameramana Josefa Střechy a znepokojivou hudbou Jiřího Sternwalda. Mimořádně působivé drama neztratilo ani po letech svůj silný emotivní náboj. Zaujme i netradičním hereckým obsazením a vynikajícími hereckými výkony Blanky Waleské, Otomara Krejči, Zdeňky Baldové a Eduarda Kohouta.

Zdroj: ČT

Filmový debut slavného divadelního režiséra Alfréda Radoka natočený v roce 1948. byl ve své době chápán především jako návrat k okupační tématice, jako jeden z mnoha filmů, vracejících se k válce. Příběh židovské lékařky Hany Kaufmannové a jejího manžela Antonína Bureše se doma nesetkal s přijetím, jaké by si zasloužil. Radokův skrytě osobní tón a pokus o nekonvenční filmový tvar byly v době nastupující totality a antisionistické propagandy nařčeny z formalismu. Film se promítal jen krátce v mimopražských kinech. - Daleká cesta je kinematografickým dědicem expresionistického umění. spojuje se v ní rovina dokumentární, rozvíjející v krátkých zpravodajských vstupech s komen-tářem Václava Vosky rozhodující události doby, s rovinou "malého příběhu' Hanky a Toníka, za jejichž postavami se zřetelně rýsuje nejen jejich stav, ale i původ. Radok, jenž byl sám po otci Žid, zde vycházel z osobní zkušenosti koncentračního tábora, rasové perzekuce a prožitku ghetta, což bylo zřejmě příznačné téma celé jeho tvorby. - Neobvyklá obraznost, poetika šera a vizuál-ních symbolů, komponování děje na různých úrovních svědčí o mimořádném režisérském talentu, který vinou osobních i společenských okolností nedostal ve filmu větší příležitost k uplatnění. Daleká cesta je film široce hierarchizovaný od jednotlivých postav, od jejich citů a zoufalství, od utrpení a samoty, z níž film vyrůstá, přes manželský vztah dvojice, rodinu a přirozenou pospo-litost, až k národům a jejich konfliktům. Od intimity osobního dramatu až k podobenství o válečných kataklyzmatech a o tragédii národa. V náročné stav-bě vynikají scény zdánlivě dramaturgicky méněcenné, jež však film obohacují svou emocionalitou (sebevražda profesora Reitera, scéna s vetešníkem...). Radok v nich na malé ploše nejhlouběji uplatnil expresionistickou imaginaci, jež ovlivnila především obrazovou stránku filmu, kterou měl na starosti kamera-man Josef Střecha. Snímek se skvělými hereckými výkony a se znepokojivou hudbou Jiřího Sternwalda patří k nedoceněným a mistrovským dílům české kinematografie.