Ďábel v těle

Sedmnáctiletý Francois se zamiluje za první světové války do podstatně starší zdravotní sestry Marthy. Její muž bojuje ve válce a ona odmítá mladého snílka. Posléze opětuje jeho city a okolí označuje jejich vztah za skandál. Situace se vyhrotí, když Martha otěhotní. Bohužel, oslabena bojem s nevraživým okolím a obavami z budoucnosti porod nepřežije.
Film líčí neobvyklý vztah od počáteční lásky až po bolest dočasné odluky, k depresivní bezvýchodnosti.
Jedna z nejlepších rolích Gérarda Phillipa a Michéle Pressle je rovněž vynikající.
zapsal/curil

Tento snímek není zajímavý ani tak epizodní rolí vojáka, kterou zde vytvořil Jacques Tati, jako spíše tím, že jde přímo o kultovní dílo, jež se stalo symbolem rozkolu ve francouzské kinematografii. Ďábel v těle je původně útlý román ve dvaceti letech zesnulého Raymonda Radigueta (1903-1923) z roku 1923, v němž pozoruhodným způsobem obnovil tradici psychologického románu ve francouzské literatuře. O zhruba pětadvacet let později se Claude Autant-Lara pokusil o jeho filmovou adaptaci. Na celé záležitosti by nebylo nic pozoruhodného, kdyby v roce 1954 François Truffaut ve své slavné stati Jistá tendence francouzského filmu nepoužil právě tento film jako příklad toho nejhoršího, co ve francouzské poválečné kinematografii vzniklo. Claude Autant-Lara je jedním z nejtypičtějších představitelů tzv. francouzského filmu kvality. Tak byla nazývána převažující filmová produkce zhruba v období 1945-1959, která se vyznačovala těžkopádnými literárními adaptacemi. Scenáristé Jean Aurenche a Pierre Bost jsou autory řady divácky velmi úspěšných snímků tohoto období. Zároveň byla tato dvojice nejvíce nenáviděna režiséry francouzské nové vlny. Právě Truffaut jim vyčítá svévolné nakládání s literární předlohou. Skutečnost byla taková, že pasáže, které považovali za nezfilmovatelné, vypouštěli nebo zcela přepisovali. Kvůli tomu se původně poměrně provokativní román stal ve filmové podobě dosti konvenčním příběhem. Děj začíná 11. 11. 1918 v městečku Nogent-sur-Marne, kdy jednak končí 1. světová válka a zároveň François Jaubert vzpomíná na právě zesnulou Marthu. Vracíme se s ním do roku 1917. Tehdy byl sedmnáctiletým studentem, jenž prožíval vášnivý milostný vztah s vdanou ženou. Úspěch snímku zaručil hlavně Gérard Philipe, jehož herecká hvězda po válce strmě stoupala vzhůru.

David Čeněk, 36.LFŠ 2010

Raymon Radiguet (1903–1923) napsal román Ďábel v těle v sedmnácti letech a zemřel v roce jeho vydání. Jak román, tak film z roku 1947, vyvolaly ve Francii velkou bouři odporu pro zlehčování války, jež je v zápletce vnímána jako faktor usnadňující milostnou idylu hlavních postav. Příběh lásky mezi ženou, jejíž snoubenec a později manžel bojuje na frontě, a studentem, jehož před odchodem do války chrání jeho mládí, byl interpretován i jako oslava cizoložství a část novinářské obce na protest proti němu sepsala petici, požadující jeho stažení. Na projekci v Bruselu opustil francouzský velvyslanec manifestačně sál. Zastánci zdařilé adaptace poukazovali naopak na to, že film vyjadřuje pocity generace, dospívající v době druhé světové války a nikoliv náhodou získal Gérard Philip, představitel studenta Francoise, Cenu za herecký výkon v Cannes 1947.

Martu, jež lehkovážně, ale opravdově vzplane k chlapci, tolik odlišnému od jejího zákonného partnera, zahrála ve filmu Clauda Autanta-Lary vycházející hvězda francouzského filmu Micheline Presleová s tak neobyčejnou přesvědčivostí, že vzápětí dostala pozvání do Hollywoodu. Své nejlepší role dostala ale ve Francii, kde je jako herečka činná dodnes.
45.MFF Karlovy Vary