Co Hedvika neřekla [TV film]

Dětský domov. Pro Hedviku   samozřejmé a naprosto   přirozené prostředí. Žije   v něm odmalička. Má tam   své kamarády a otec jí   pravidelně píše a jezdí na   návštěvy. Vypráví jí o   její matce, o tom jak byli   všichni spolu, o zahradě   plné kytek i o společné   budoucnosti. Hedvika mu   všechno věří i přesto,   že svou matku nikdy   neviděla. A tak, když jí   řeknou, že maminka si ji   chce vzít k sobě, těší se   právě na tu maminku o které   jí otec vyprávěl. Těší   se na ni i na malého   brášku, připravena mít   ráda i svého nevlastního   otce. Přivítání v   "nové rodině"   však není vůbec takové,   jaké očekávala. Matka je   chladná, bratr se jí   vysmívá a otčíma   nezajímá. Čím víc se   snaží, tím víc je všechno   špatně. Stále se však   brání kruté pravdě.   Jediný důvod proč si ji   její vysněná a vytoužená   maminka vzala domů, je   otčímova kariéra..........

Trošku mne tato inscenace   zklamala. Téma nepochybně   zajímavé - dívenka z   dětského domova mající v   ideálech vysněnou maminku,   pro níž by jako dcerka byla   vším, avšak skutečnost je   naprosto odlišná,   bohužel...je hrozné   zjištění pro dítě, když   ví, že je přítěží pro   vlastní mámu. Po stránce   tématické jde o kvalitní   psychologický námět, ale je   zpracovaný poněkud   rozvleklou a chvílemi až   nudnou formou. Cosi mi tam   chybělo, snad větší sonda   do nitra té dívenky.   Hodnotím tedy jen jako lehký   nadprůměr.