Cementová zahrada

Tak strašlivě těžké ! A tak čisté.
Cementová zahrada mě   tenkrát beznadějně pohltila   a s uslzenýma očima zalila   celého do betonu. Dodnes se   moje srdce marně pokouší   tlukotem rozbít tíživou   desku, ale zatím ji dokázalo   jen nepatrně rozpraskat. Ale   i malé prasklinky stačí   mé mrtvolně nasládlé   duši, aby se pokoušela drát   zpátky na povrch. Bez ohledu   na to, že se zbytečně svým   zápachem připomíná těm   živým tam nahoře. Moje   tělo sice stále ještě   zůstává uvězněné vedle   jejich mámy v bedně ve   sklepě, ale můj chtíč si   už občas nahoře v domku   odhodí z čela dlouhé   mastné vlasy, když divoce   onanuje vkleče před   zrcadlem. Je to přece tak   veselé, když je člověk   mladý a neovladatelná touha   po rozkoši ho prohání sem a   tam, jak vítr odpadky po   smetišti na periferii města.   Ahoj malý bráško, v těch   holčičích šatech jsi   roztomilý. Ale je horko a já   nemůžu usnout. Co kdybychom   si spolu lehli do dětské   postýlky jako dva naháčci ?   A tobě to taky moc sluší,   moje něžná sestřičko v   bídě. Pojďme se vysmát   samotě a pomilovat se.   Připadá mi to tak   přirozené...

Jen málo který film   divákovi předvádí tak   nezkreslený obraz možné   reality. Incest, nahota,   perverze, zrůdnost, pro   kterou není pochopení a   zrůdnost, pro kterou je   pochopení, to vše film,   který na první pohled   vypadá nudný, nabízí. On   ve skutečnosti fádní je,   ale ne z nedbalosti ale ze   samoúčelnosti. Vím, že má   jisté nedostatky, ale   oblíbil jsem si ho, jen mne   mrzí, že jsem si prve   nepřečtl předlohu, protože   vím, že knihy od McEwana   jsou dokonalé.

Geniální snímek. Úsporné   řešení vizuálu, které   díky všudypřítomnému   betonu působí depresivně,   však nabízí i umělecký   rozměr. Na relativně malém   prostoru funguje naprosto   všechno - od zmíněné   scény, kamery přes herce až   po v kuchyni věčně   vyřvávající radio.   Nenajdete tu výraznější   slabinu. Výhodou zároveň   je, že divák naprosto   netuší, jaká bude další   scéna, čím ho filmaři   překvapí, šokují. Myslím,   že závěrečná Juliina   otázka "Do you think   that what we did was   right?" a Jackova   odpověď "It seems   natural to me." -   kontrováno "Me   too." vyjadřuje vše.

Vlastně málokdy se stane,   kdy mne film (citově)   dostane. Před několika lety   a už by se dalo říci před   mnoha lety se to povedlo   tomuto snímku. Čtveřice   sourozenců postupně přijdou   o oba rodiče. Musí se   vyrovnat s novou životní   situací. Napřed je nutné   před úřady ukrýt smrt   matky. Pak následuje   bohémský život.   Počáteční dobrodružství   se mění v drama, kdy   hrdinové musí uvažovat o   své budoucnosti. Minimálně   dvoum z nich hrozí pobyt v   dětském domově. Zůstanou   spolu? Rozdělí se? Jejich   vztah je natolik silný, že u   nejstarších z nich Jacka a   Julii dochází k incestnímu   vztahu.
Příběh je   zasazen do prostředí, které   působí depresivně.   Předměstí nejmenovaného   města, Rozpadající se   paneláky a prázdné silnice.   Rodina sídlí v nevzhledné   betonové kostce, jejíž   interiér je skrovně vybaven.

Sice zajímavé ale místy   poněkud nudné a fádní,   díky čemuž je ale   paradoxně snímek ještě   věrohodnější, celkem se   mě líbilo do jakého   prostředí byl film   situován, ropadlé   zanikající sidliště   pěkně podtrhávalo poměrne   depresivní náladu   příběhu, jinak mohli být   situace přeci jeno trochu   víc vyhrocené, protože při   sledování si ani   neuvědomujete jakej mazec se   ve filmu děje. Herci nic moc,   je potřeba ale přimhouřit   oči protože hlavní role   hrají vesměs děti.