Celý svět se směje

"Celý svět se směje" sovětský film, práce režiséra Alexandrova, byl dalším dokladem toho, že Sověti se ve zvukovém filmu potkali se stejnými potížemi jako ostatní národy a dokonce po stránce formální zůstávali spíše pozadu, což bylo konečně docela pochopitelné, neboť zvukový film zakotvil v zemi sovětů mnohem později než v zemích od ruských hranic na západ. V případě tohoto dnes již klasického filmu, jde o filmovou operetu, která vydatně užívá prvků americké grotesky a jen s docela nepatrnými nádechy věcí pro ruský film typickými. Udělali to tenkrát obratně, takže film je prošpikován na mnoha místech veselými scénami a udržuje si živé a svěží tempo. Ve filmu je několik docela pěkných záběrů. Velmi zajímavý je ten konečný natáčený v divadle. Kde by však byl film, byť skvěle herecky a pěvecky obsazený (Ljubov Orlova a Leonid Utesov), kdyby nebylo vynikající a charakteristické hudby Izáka Dunajevského. Po ideologické náplni zde není ani památky a přesto tento snímek měl čestné místo ve filmotéce J. V. Stalina, který byl milovníkem filmů a mimo domácí sovětskou tvorbu, velice rád se díval právě na americké grotesky.

Celý svět se směje rok 1934 a – „svobodná“ sovětská kinematografie.

V té době se mladá sovětská filmografie snažila zapadnout do požadavků tehdejší doby, a tou byly také oddychové, zábavné, revuální nebo jinak „zajímavé“ filmy především pro pobavení diváka. A tak přišel režisér Grigorij Alexandrov na nápad natočit film podle amerického vzoru. Sedl za stůl, a za spolupráce se scénaristou N. Erdmanem vznikl zmíněný film. Ke spolupráci pak přizval známou zpěvačku a herečku Ljubov Orlovovou tehdy velice oblíbenou hvězdu do role Aňutky, a Leonida Utjosova do role pastevce Kosti.

Děj se odehrává na venkově, kde na letním bytě dlí rozmazlená dceruška Jelena, která si o sobě myslí, jak krásně nezpívá, a svým jekotem a pojídáním syrových vajec otravuje celé své okolí. Služebná Aňuta naopak bez problémů zazpívá všechno, co jejich slečinka nedokáže.Přemístíme se jinam.Na místních pastvinách hraje pastevec Kosťa bravůrně na flétnu, a jeho dobyteček volně se popásající ho určitě moc uznává, a miluje, a vždy a všude poslušně následuje, a to se mu stane opravdu osudným. Kosťa je nedopatřením pozván na oslavu, kde má předvést svou virtuozitu na zmíněný nástroj. Jenomže to neměl dělat, dobyteček sotva zaslechne známé zvuky vydá se za svým milovaným pastevcem do vyparáděného sídla a to ostatní je opravdu podařená podívaná, která rozesměje zaručeně i zamračeného skeptika…