Celebrity

Manhattanská smetánka pod satirickým mikroskopem geniálního neurotika. Americký film s Kennethem Branaghem v hlavní roli (1998).

Terčem osobitého útoku scenáristy a režiséra Woodyho Allena jsou v tomto snímku ti, kteří patří mezi oblíbence a miláčky davu. Jsou to filmové hvězdy, známé osobnosti, jednoduše řečeno celebrity. Jejich životní styl, morálka, myšlení vystupuje na povrch v příběhu, který vypráví neúspěšný spisovatel a žurnalista Lee Simon. Se světem slavných zůstává propojen nejen profesně, ale i díky svým osobním vztahům. Právě se mu rozpadlo manželství, život mu tiše proklouzává mezi prsty a on poněkud bez rozmyslu navazuje nejrůznější milostné známosti…

Intimní propletenec postav je promyšleně rafinovaný, jízlivě ironický a nabitý svérázným humorem. Velká část děje se odehrává během různých společenských událostí a mezi celebritami fiktivními i skutečnými (například Donald Trump). Černobílá filmová stylizace posiluje ráz autentičnosti a působivosti „reality“, v níž hollywoodské hvězdy vlastně mnohdy zobrazují samy sebe.

Roli neurotického Lee Simona tentokrát ztvárnil Kenneth Branagh, který převzal i některá typická gesta a hlasové intonace Woodyho Allena (ten ve filmu nevystupuje).

I další úlohy vytvářejí známé herecké osobnosti: Leonardo DiCaprio (poživačný mladý herec Brandon Darrow), Judy Davis (uťápnutá manželka Robin Simonová), Winona Ryder (svobodomyslná začínající herečka Nola) a Famke Janssen (značně pragmaticky uvažující redaktorka Bonnie).

Zdroj: ČT

Komickou stránku protagonistů s jejich existenciálními pseudoproblémy zachycuje nejnovější opus Woodyho Allena. Jeho postavy se bud pachtí za popularitou, nebo si užívají jejích nečetných slastí a početných strastí.
Ústřední postavou filmuje zneuznaný romanopisec a scenárista Lee, živící se jako úspěšný novinář. Ač jde o typicky allenovskou postavu, svěřil ji tentokráte tvůrce Kennethu Branaghovi, který dokonale napodobil gesta i dikci slavného neurotika. „Stačilo dívat se na jeho filmy, trochu se přihrbit, trochu změnit hlas a naučit se mávat rukama, což mě jako dítě odnaučovali," smál se Branagh při uvedení filmu na benátském festivalu, a dodal: „Nejvíce mi pomohly skvělé dialogy, jaké píše jen Allen. Umět rozesmát není snadné, proto pro mne byla spolupráce s ním i poučná."
Program ART

Autor/Zdroj: /Kino ART


Komickou stránku protagonistů s jejich existenciálními pseudoproblémy zachycuje další opus Woodyho Allena. Jeho postavy se buď pachti za popularitou, nebo si užívají jejích nečetných slastí a početných strastí. Ústřední postavou filmu je zneuznaný romanopisec a scenárista Lee, živící se jako úspěšný novinář. Ač jde o typicky allenovskou postavu, svěřil ji tentokráte tvůrce Kennethu Branaghovi, který dokonale napodobil gesta i dikci slavného neurotika. „Stačilo dívat se na jeho filmy, trochu se přihrbit, trochu změnit hlas a naučit se mávat rukama, což mě jako dítě odnaučovali," smál se Branagh při uvedení filmu na benátském festivalu. „Nejvíce mi ale pomohly skvělé dialogy, jaké píše jen Allen. Umět rozesmát není snadné, proto pro mne byla spolupráce s ním i poučná," dodal Branagh.
Stará dobrá allenovská témata v agresivnějším, mediálně „nestydatějším" nasvícení neztratila nic na své intelektuální závažnosti.
(VI. Just Lidové noviny 30.1. 1995)

Autor/Zdroj: /Kino MAT

V černobílé hořké komedii se Woody Allen vrací po několika drobných experimentech k vlastním "kořenům", tedy k filmům jako byly Annie Hallová (1977) či Manhattan (1979). Ačkolive ve filmu sám nehraje, rozvíjí a obměňuje v něm svá standardní témata, motivy i charaktery. Soustřeďuje se na rozvedené manžele Leeho a Robin Simonovy. Neúspěšný spisovatel a úspěšnější žurnalista Lee se rozvedl z pocitu, že mu život proklouzává mezi prsty. Teď prožívá dobrodružství po boku krásných žen herecké hvězdy Nicole, orgasmické supermodelky, pragmatické redaktorky Bonnie i svobodomyslné začínající herečky Noly), nakonec však trpí pocitem osamocení a neúspěchu. Zpočátku zhroucená a neurotická Robin se naopak setká se sympatickým televizním produkčním Tonym Gardellou a končí jako šťastná a úspěšná žena... Značná část filmu se odehrává během různých společenských událostí a mezi celebritami fiktivními (požívačný mladý herec v podání Leonarda DiCapria nebo naopak nenápadný nositel Nobelovy ceny za literaturu) i skutečnými (mj. Donald Trump). Protagonisté často vedou své dialogy bez ohledu na okolí, nebo se vybavují během jízdy autem. Allen sice sarkasticky glosuje snobismus současné módní společnosti a podává ironické profily jejich představitelů, v podstatě je však s touto společností mediálního věku, v níž dominují sex a sebeprezentace, smířen. Mezi četnými postavami ani tentokrát nechybí vlídná a chápavá prostitutka. - Tvůrci se opět podařilo obsadit herce zvučných jmen. Představitele sebe sama nalezl poněkud překvapivě v Kennethu Branaghovi, který je díky svému vzhledu věrohodnějším objektem zájmu partnerek a který pokorně přebírá Allenova gesta i intonaci hlasu.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled


Živoříme dobrovolně v odlesku jejich záře, neboť z našeho obdivu vzešla jejich sláva. To my z nich udělali celebrity, a teď se musíme naučit vedle nich žít! Ať už jsou polymorfně perverzní nebo frigidní jako poleno, není snadné vyprovokat je k sexu s exemplářem mimo jejich živočišný druh. Přestože kromě ukradených chvilek (kdy fetují, provádějí skupinový sex nebo stoupají po červeném koberci k další premiéře) čtou v jednom kuse scénáře, na ten váš se určitě nikdy nedostane. Jestliže se už musíte pohybovat v jejich nebezpečném světě, pak přežijete jen s maskou zbloudilého exota, který vstřícně signalizuje, že je v jejich společenství jen "náhodným turistou", a nemá neukojitelnou ambici to změnit. Jenomže novinář společenské rubriky Lee Simon měl obojí - chronické nutkání prorazit výš i akutní potřebu zgruntu změnit svůj život...

To máte tak. Jednoho dne vás napadne třeba na abiturientském večírku při pohledu na bývalé spolužáky, že vypadáte jako oni ("Jsou tak zralí a otylí!), a tahle představa vás pořádně vyděsí a vyprovokuje ("Musím změnit život!"). A když už jste v bilancování svého "nepovedeného" života, přihodíte i monotónní šestnáctiletý koitus s manželkou Robin ("Nikdy nepoznám, jaké je to milovat se s ordinérní blondýnou!") a rozhodnete se všechno zásadně změnit ("Přece nezůstanu s učitelkou a u těch článků!"). A tak se pětatřicátník Lee Simon, který měl pocit, že mu ujíždí poslední vlak, osvobodil od minulosti, a vřítil se ve svém Aston-Martinu (model 1967, koupený z druhé ruky) do stravujícího světa celebrit, aby zjistil, jak obtížné (neřku-li nemožné) je stát se jednou z nich. Vyzbrojný scénářem a slušně reagujícím libidem se prodychtil až do dívčí postele superhvězdy Nicole-Melanie Griffithové ("Lehávala jsem tu nahá a pozorovala, jak se vyvíjím!"), kterou ale zajímá orální sex ("Mé tělo patří manželovi, ovšem co dělám od krku nahoru...!") rozhodně více nežli jeho scénář o přepadení a životní krizi. Téměř sbalí orgasticky explozivní top modelku Charlize Theronovou, jejíž polymorfní perverzitu vybudí snad i dotyk toaletního papíru ("Není to vada, jen slabost!"), a přestože trpí panikou v blízkosti mužských genitálií, absolvuje skupinový sex s hollywoodským idolem Brandonem-DiCapriem, se svým scénářem pod polštářem a další promarněnou šancí na svém kontě. A zatímco Lee snaživě kumuluje své profesionální i osobní prohry, končící dalšími rozchody ("Budeš mě mít za hajzla, a to já jsem!"), nevyzpytatelný osud podal pomocnou ruku jeho bývalce Robin, která změnila nejen svoji prudérní, katolickou výchovou determinovanou sexuální techniku, ale nakonec našla právě to, pro co ji pocitem zmaru zpitomělý Lee opustil.

Woody Allen opět naplnil svoji normu (plus minus jeden film ročně) a poté, co si odskočil namluvit introvertního mravence s pořadovým označením Z-4195, se vrátil na svůj oblíbený černobílý Manhattan, ke svým obvyklým otázkám, které mohou vzbudit dojem, že vlastně celý život točí jeden velký, osobní autobiografický remake. Z více než tisíce osmdesáti replik (které v Celebritách odezní v tradičně skvělém překladu znalkyně allenovských bonmotů Dany Hábové), jich většina tradičně stojí za vyslechnutí, takových dvacet je dobré si zapamatovat a dvě, tři je účelné si každé ráno nahlas připomenout předtím, než si vyčistíte zuby a vyrazíte se utkat s "nepřátelským" světem. I kdyby se někdy stal ústředním hrdinou Allanova opusu agent Jejího Veličenstva s právem zabíjet nebo velitel sebevražedné jednotky Navy Seals, byl by to zřejmě neuroticky roztěkaný intelektuál, který by se rád stal středem tohoto světa, ale při ranním joggingu v Central Parku potřebuje pro jistotu kyslíkový stan nebo alespoň svého psychoanalytika. Z této subtilní substance jež je vlastní hypochondrům, některým génium, a prakticky všem Allenovým hrdinům, je uhněten i Lee Simon, který se svým novinářským blokem v pomačkaném saku krouží světem celebrit a úporně uvažuje o tom, komu a jak dokázat, že má na víc. Ale v téhle postmoderní džungli, kde každý myslí především na sebe, ho jako "statistu" z pomocného komparsu velké show nikdo nebere vážně. Z rozporu mezi tímto faktem a jeho zarputilou snahou nebrat ho na vědomí, také vyplývá dramatické schéma a fatální pointy jednotlivých sekvencí, vypovídající o tom, kam všude snaživec Lee nepatří. Jeho život je Allenem komponován jako permanentní slepá ulička, kde i ve chvíli, kdy se správně rozhodne (dopsat román a milovat Bonnii), vzápětí činí zásadní zničující rozhodnutí ve prospěch vstřícné nymfomanky Noly.

Jen samotný Woody ví, na které výstavě abstraktního umění ho napadlo obsadit do své ústřední role podsaditého Ira Kennetha Branagha, který se tu projevil zejména jako talentovaný imitátor. Čím rychleji se s touto "reinkarnací" smíříte, tím dříve si začnete užívat toho, jak si shakespearovský klasik osvojil allenovská gesta, pohyby, dikci, artikulaci i kadenci řeči. Energický výkon ve své exhibicionistické sekvenci předvedl Leonardo DiCaprio, k celebritám castingu patřily rozhodně i Melanie Griffithová (ve své reminiscenci na hvězdy star-systému), Judy Davisová (věrohodně procházející svými proměnami) i Winona Ryderová ("poslední" Simonův hřích, který stojí zato). Do lepší společnosti celebrit se řadí i někter cameo role (třeba Isaac Mizrahi nebo Donald Trump). Možná ještě o něco více než obvykle, formuluje Woody Allen v Celebritách svůj vztah k ženám a sexu (se zjevnou preferencí k orálním variantám), a jeho "banánovou" instruktážní scénu ("Chci se naučit všechny ty sprosťárny!") určitě nepřehlédnete.

Jedna nová "allenovka" za rok je užitečná prevence pro vaše duševní zdraví, a navíc si připočtěte poučení, plynoucí z parafráze klasika: "Nikdy se neptej komu zvoní hrana - nebo spíš koho to spláchne do hajzlu!" Hezky se bavte.

Autor/Zdroj: Šobr Michal/Cinema