Bojovnice slunce

Film je inšpirovaný skutočnými udalosťami,   ktoré nastali začiatkom augusta roku 2014, kedy   islamskí teroristi napadli a obsadili mesto   Sinjar na severe Iraku. Režisérka a scenáristka   filmu Eva Husson sa pred natáčaním údajne   osobne stretla v tejto oblasti s bojovníkmi a   bojovníčkami z kurdských skupín YPG, YPJ, YBŞ   a Pešmerga, ktoré bojujú proti teroristom,   preto atmosféra pôsobí veľmi autenticky a   ponuro, pričom úplne absentujú tupé efekty a   trápne pózy. Hlavná dejová línia je   prezentovaná z pohľadu kurdskej ženskej   milície Êzîdxan Women's Units (YJÊ), ktorá   reálne v Sinjare bojovala. Musím povedať, že   prevažná časť kurdských ozbrojených skupín   si zasluhuje neuveriteľný obdiv.

Po shlédnutí filmu jsem volajaký zmätený. Kde   začíná a končí filmařská licence je   těžké rozeznat. Zpočátku velice zajímavý   příběh a krutý osud právničky Bahar se   postupem děje rozmělňuje v sladkobolný   příběh o pátrání po ztraceném synovi. V   anotaci uváděná třídenní ofenziva se mění   v čekání na útok a polehávání, povídání,   zpěv a tanečky bojovnic, které se zásadně   oslovují soudružky (české titulky), což   vyvrcholí útokem tunelem na nepřátelské   velitelství. Do akce jde asi devět bojovnic a   franouzská novinářka, která nemůže chybět,   protože v takových chvílích "cítí, že   má její povolání smysl". Také konec s   finálním útěkem zajatkyň mi připadá   poměrně naivní. Od filmu jsem čekal více,   pohled na válku s islámkými bojovníky mi nijak   nepřiblížil.