Blob - úlek beze jména

Je růžový, slizký a z   jiného světa. Přiblíží   se, pohltí svou oběť a   nezanechá jedinou stopu.   Sliz. Hodně vděčný námět   hororového žánru, neb byl   později použit ještě   mnohokrát. Padesátá léta   byla na takovéto snímky   poměrně plodná,   především v horších   kvalitách. Tento snímek   patří mezi ně. Při   dnešním pohledu je až s   podivem, že si v něm jednu z   hlavních rolí zahrál Steve   McQueen, a to dva roky před   uvedením slaveného westernu   „Sedm statečných“   (1960), ve kterém, jak   známo, dostal jednu zásadní   roli také. Inu, filmová   historie má spoustu   kariérních skvostů. Film je   špatný, jak jen může být.   Sci-fi horor? Vlivem   občasných scén s oním   slizem snad. Paradoxně však   převyšuje romance, která je   neustále narušována snahou   navodit pocity úzkosti,   zoufalství, klaustrofobie a   hlavně xenofobie ohledně   vzniklého nebezpečí.   Vlastně se to dá považovat   za něco jako snahu danou   sugescí nahradit násilné   scény. Inu, když je na daný   projekt nízký rozpočet, co   jiného s tím dělat. Snímek   tedy bez napětí, děsu a   vůbec nějakého náznaku   strašením. Jen podivná   vyprávěnka s podivnými   dialogy v atmosféře podivné   zábavy. A že byl na   natáčení použit barevný   materiál tomu nijak   nepomohlo.

Celkem fajn blbinka. Z   padesátkových hororů nemám   nasledováno prakticky nic,   takže pro mne příjemné   zpestření. Na to, že se   skoro celý film jen kecá, to   je docela zábavné a   komediální prvky se sem   rozhodně hodí. Taky docela   povedený závěr. Remake je   ale lepší. 6,5/10.

Zábava, na kterou se jen tak   nezapomíná a která se   snadno neokouká. Spíše než   děs nabízí veselost ve   tváří a smích na rtech.   Radost a nadhled, s nimiž k   tématu přistoupili herci i   tvůrci, totiž z filmu   přímo čiší.