Bismarck (1940)
Další název: Bismarck - Das politische Schicksal des Eisernen Kanzlers
Žánr: životopisný / drama
Země: Německo - předválečné
Délka: 118 min.
"Bismarck", film o železném kancléři. Životopisné filmy následovaly ve svojí oblibě velké postavy minulosti zachycené v životopisných románech, které vábily jak jejich autory, tak čtenáře a následně pak diváky v biografech, kteří dávali přednost soukromým a osobním osudům a také i fantazii i tvůrčí schopnosti spisovatelů a filmařů, kteří si mohli leccos přibásnit, co by zaujalo účastněné a přiblížilo jim tyto velké postavy prostotou nebo tragikou lidských osudů.
Nejvíce takových filmů vznikalo v Říši, velké životopisné filmy, které kreslí tyto dějinné postavy v souvislosti s významnými událostmi kulturních a politických dějin, jak do nich zasáhly. Lze si připomenout pěkný film o Kochovi, nebo film o mládí básníka Fridricha Schillera a bylo by jich ještě dost. Film o jednom z největších německých státníků Bismarckovi, nezachycuje celý jeho život, ba ani ne celou politickou činnost kancléřovu, nýbrž jen ono období, kdy v letech 1862 až 1866 Bismarck jako ministerský předseda pruského krále Viléma I. vybudoval a zpevnil vedoucí postavení Pruska v Německu a připravil tak prohlášení německého císařství ve Versaillích po vítězné válce s Francií 1871.
Od prvé chvíle sleduje státník svou velkou myšlenku: sjednocení Německa. Když již král, unavený věčnými rozpory s mnohomluvným sněmem, chce se vzdát trůnu, neleká se Bismarck konfliktu se sněmem, dvakrát jej rozpouští, prosazuje vojenské reformy, dobývá společně s Rakouskem na Dánsku Šlesvik a Holštýn, pruská vojska porážejí rakouská u Sadové, dochází k jednání o příměří v Mikulově a míru s Rakouskem, míjí několik let, Napoleon III. je poražený a německé císařství se stalo skutkem. Toto období německých dějin je nabito dramatičností, že není třeba k ději filmu nic přidávat a vymýšlet.
Tak má i sám film dramatickou vzestupnou linii, prochází krizemi, vedoucí Bismarckova osobnost prodělává vnitřní otřesy až tragické: když bojuje s neporozuměním a chvěje se v obavách o své velké dílo - tu scéna jednání o příměří s Rakouskem je nejpůsobivější - dává nahlédnout do dvorských intrik a tu a tam prosvětlí vzrušenou dobu klidem intimních scén z rodinného Bismarckova života. Režie Wolfganga Liebeneinera vytvořila tady mohutné a rušné obrazy scén z parlamentě, na bojištích, při dvorských slavnostech, ale také intimní, zejména v kancléřových hovorech s králem, který mu plně důvěřuje a vrchním velitelem Helmuthem von Moltkem.
Hlavní postavu vytvořil Paul Hartmann, výborný v masce kancléře z těch dávných let, pružný, energický v řešení sporů, rázný a úsečný v mluvě, která reprodukuje skutečné Bismarckovy výroky. vedle něho nejlepší mužskou postavou by Friedrich Kayßler jako pruský král, stárnoucí voják, drsný, ale dobrácký, v úloze kolísavého korunního prince Werner Hinz.
Karl Schönbeck vytvořil věrnou maskou císaře Františka Josefa I., jakož vůbec tu vystupující přečetné významné osobnosti doby, panovníci a politikové z nichž se sluší ještě uvést Waltra Francka jako Napoleona III. a Karl Haubenreisser jako Dr. Rudolf Wirchov. Z ženských postav upoutává zjevem i šarmem Lil Dagoverová jako elegantní a krásná císařovna Eugenie. Film podává historii, takovou, jakou opravdu byla, samozřejmě, že si neodpustím poznámku, že samozřejmě z pohledu Německého. Prostě popisuje historii, ve které nade vším zvítězil muž, jenž měl víru ve svůj cíl a odhodlání k jeho dosažení.
Autor: Asmodej
| hraje: |
|---|
| Paul Hartmann (Otto von Bismarck), Friedrich Kayßler (císař Vilém I.), Lil Dagover (císařovna Eugénie), Käthe Haack (Johanna von Bismarck), Maria Koppenhöfer (královna Augusta), Walter Franck (císař Napoleon III.), Ruth Hellberg (korunní princezna Victoria), Werner Hinz (korunní princ Friedrich), Margret Militzer (komtesa Marie von Bismarck), Karl Schönböck (císař Franz Joseph), Günther Hadank (ministr Moltke), Hellmuth Bergmann (ministr von Roon), Karl Haubenreißer (dr. Rudolf Virchow), Otto Gebühr (saský král), Jaspar von Oertzen (princ Friedrich Karl), Harald Paulsen (Benedetti), Karl Meixner (Loewe), Hans Junkermann (polní maršál Wrangel, generální guvernér), Otto Graf (von Keudell), Franz Schafheitlin (kníže Metternich), Bruno Hübner (hrabě Rechberg), Paul Hoffmann (hrabě von Blome), Otto Stoeckel (předseda vlády Beust), Otto Below (Lothar Bucher), Eduard von Winterstein (generál von Manstein), Karl Fochler (hrabě Karolyi), Wilhelm P. Krüger (Lakai Kuhn), Arthur Fritz Eugens (Wilhelm - Bismarckův syn), Walter Fischer (Herbert - Bismarckův syn), Robert Forsch (prezident Landtagu), Ingolf Kuntze (Patow), Hannsgeorg Laubenthal (velkovévoda von Oldenburg), Horst Lommer (korespondent Kölner Zeitung), Karl Morvilius (sluha v Bismarckově pracovně), Karl-Heinz Peters (Jakoby), Werner Pledath (Sybel), Theodor Thony (rytíř von Benedek), Hanns Waschatko (civilista na schůzi ve Frankfurtu), Walter Werner (prezident zemského sněmu), Karl Dannemann (pobočník prince Friedricha Karla), Bernhard Goetzke (králův křídelní pobočník), Fritz Hintz-Fabricius (Nigra, italský vyslanec), Wolfgang Liebeneiner (posel u pruského krále), Klaus Pohl, Marga Riffa (anglická královna Viktoria), Hans Hermann Schaufuß (saský vyslanec v zemském sněmu), F.W. Schröder-Schrom (králův generální pobočník), Albert Venohr (Rudolf von Gneist), Leopold von Ledebur (hrabě von Ellesburg, pruský ministr vnitra), Elisabeth von Ruets (dáma při předávání řádů v Berlíně), Herbert Weissbach, Willi Witte (Bismarckův společník), Erich Ziegel (pruský ministr financí von Bodelschwingh) |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
