Bílý oleandr

životní příběh dívky,   která je díky   manipulativní/milující/nevy   rovnané matce vytržena z   běžného života a dospívá   v pěstounských rodinách a   po polepšovnách. Je to   příběh o hledání -   hledání hranice mezi dobrem   a zlem - a hlavně o hledání   sama sebe. Přestože se v   příběhu objevují výrazné   známé tváře, všechno se   opírá o výkon Alison   Lohman, která je na první   pohled panenkou, ale na   druhý...myslím, že to   zvládla na jedničku.

á
Výborné psychologické drama   z výbornejma   herečkama.Hlavně se mi   líbila mladá Alison Lohman   ta to zahrála   brávurně,všechny ty její   životní proměny.Si   nedokážu představit život   vedle tak ambiciozní a   manipulátorské   matky.Určitě zajímavej   snímek kterej stojí za to   vidět.Za mě 8:)

Příběh, který se může   stát každému, ale ne   každý má matku, která ho   ovládá až za hranice   únosnosti. A ne každý má   sílu se z takového vlivu   vymanit a žít svůj život.   Je to hodně dobrý film s   výbornými hereckými   výkony.

Typický slaďák pro něžné   pohlaví. Milovníci telenovel   se při něm mohou zasnít,   poplakat si i s ulehčením si   oddychnout když všechno   dobře dopadne.

Nenápadný, ale přitom velmi   zajímavý snímek, který má   svou hloubku. Po herecké   stránce mu vévodí   především ženy a jsou   vskutku výborné, těžko   říct, která z nich je   lepší - Michelle Pfeiffer,   Robin Wright Penn, Renée   Zellweger... A mladá Alison   Lohman, které jsem si poprvé   všiml v seriálu Pasadena,   tam rozhodně taky není jen   do počtu, ale rovnocennou   partnerkou. Trochu v ústraní   zůstali tentokrát muži, ale   nutno říct, že k tomu   neměli dost prostoru, v tom   příběhu jim režisér   svěřil jen okrajové role.

V Bílém oleandru hrají prim   ženy a nutno říci, že   otěže drží velmi pevně.   Filmařům se podařilo s   pomocí jediné postavy   skloubit různé rodiny a tedy   i různé životní peripetie   relativně velkého množství   postav. Každá má něco do   sebe, každá má co   nabídnout, ale přesto se   snímku daří soustředit se   na zajímavě vykreslený   vztah matka-dcera.   Promíchání nedůvěry,   bezradnosti, lásky a   nenávisti čiší z každého   záběru ve vězení.
Osobně mě film zcela   pohltil a nepustil až do   závěrečných titulků,   takže vřele doporučuji   nenechat si ujít.

Z nenápadného námětu se   postupně klube poutavý   příběh. Dospívající   Astrid mění prostředí ve   kterých žije skoro jako na   běžícím pásu a to jen   díky své   "podařené"   matičce, kterou mimořádně   dobře ztvárnila Michelle   Pfeiffer. Její role trochu   vyčnívá nad všechny   ostatní a dává věci do   pohybu. A není se taky čemu   divit, když zatvrzelá,   podezíravá a manipulující   matka se za všech okolností   snaží Astrid přeměnit k   obrazu svému. O to horší   je, že si vůbec   neuvědomuje, že jí tím jen   a jen škodí. I když konec   nějakou tu naději přeci jen   slibuje. A to je dobře,   poněvadž kdo jiný než   vlastní matka by měl dceři   rozumět lépe?

Skvělé drama
Tohle drama mě oslovilo svým   příběhem i hereckými   výkony, hlavně mladá Lohman   se tu ukázala jako   talentovaná herečka.   Pfeiffer se na takové filmy   hodí a zbytek ženského   hereckého ambsáblu jim   ostudu taky nedělá. Trochu   smutné rodinné drama ale je   zakončeno na pozitivní notu.   Knihu jsem nečetla ale film   se myslím povedl dobře.

Další velmi reálný pohled   na Americkou společnost,   tentokrát se zde nemotají   žádné drogy ale je to   prostě o dívce která měla   smůlu. Moc se líbily scény   v děcáku a každým   dálším takovým titulem se   přesvědčuji, že USA nemá   zhola nic společného s zemí   zaslíbenou.

Docela dobrý film, plno   hvězd. Má hloubku. Popisuje   příběh dívky, která   putuje z jedné rodiny do   druhé, protože je její   matka zavřená. Líbil se mi.

Tohle je případ, kdy je   snímek zábavný a přitom   není úplně hloupý. Pro mě   osobně byly   nejzajímavější části,   kdy se Astrid setkává ve   vězení se svou matkou a   postupně se ukazuje, že ta   úžasná žena nebyla silná,   jak se o ní všichní   včetně Astrid domnívali,   ale zatvrzelá vůči svému   okolí a nevšímavá vůči   své vlastní dceři, které   se snažila vnutit svou   prapodivnou životní   filosofii bez ohledu na to,   že jí tím velmi škodila.   Mezitím se Astrid stěhuje   mezi různými pěstounskými   rodinami (na které její   matka žárlí a snaží se   svou dceru proti nim poštvat   a ještě víc jí   stěžujejejí už tak dost   složitou situaci)a postupně   si uvědomuje, jaká její   matka ve skutečnosti je.