Bílá krev

Manfred von der Lohe je major u západoněmecké armády. Právě se vrátil z USA, kde byl na atomovém výcviku. Jeho žena Eleonora je šťastná, že je konečně doma. Manfred má před sebou perspektivu vynikající kariéry. Zdá se, že i jeho tchán, takto bohatý bankéř, který se angažoval ve vyzbrojování západoněmecké armády, se již usmířil s tím, že si jeho dcera vzala právě tohoto muže. Předtím s tímto sňatkem moc nesouhlasil. Při oslavě návratu Manfréda z USA, se oslavenci udělalo velmi špatně. Přítomní důstojníci věděli, že byl při amerických zkouškách zasažen radiaktivním zářením. Souvislost byla jasná. To se však západoněmeckému vojenskému velení nehodilo do krámu, především však jeho tchánovi.

Mladý muž Manfred byl poslán na vyšetření, kde již tamní lékař byl dopředu instruován, jak má postupovat. U Manfreda se prý jedná o nervovou poruchu. Byl odklizen na dlouhodobou dovolenou, na kterou odejel i s Eleonorou. Jeli zatím na venkov. Později se měli vydat kamsi do Jižní Ameriky, odkud, jak západoněmečtí spekulanti uvažovali, se již vrátit neměl. Tak měl být Manfred odstraněný z Německa. Za prozatimního pobytu u jezera, se zdá, že se zdravotní stav Manfreda zlepšil, ale náhle se nemoc vrátila ještě těžším záchvatem.

Eleonora, která mezitím otěhotněla, se vypraví za doktorem Soltauem, dávným přítelem jejího manžela. Řekne mu o obavách, které má nejen o zdraví svého manžela, ale taktéž o zdraví ještě nenarozeného dítěte. Doktor je na tzv. „černé listině“, protože se aktivně zúčastňoval všech demonstrací proti válečným štváčům a je pod stálým dohledem. Doktor Soltau rozpoznal okamžitě nemoc svého přítele. Netajil kamarádovi jeho beznadějný stav. Manfred svolá do svojí vily tiskovou konferenci, při které chce odhalit všechna nebezpečí, která lidstvu hrozí ze zvyšujících se atomových zkoušek. V okamžiku, kdy novináři žádají důkazy, vtrhne do Manfredova domu skupina vojáků, kteří dostali rozkaz Manfredovi zabránit v konferenci.

Násilný převoz se již nekonal, neboť Manfréd umírá a před přítomnými novináři nebylo již možné tento případ utajit. Veřejnost se dozvídá všechno, co mělo být před ní skryté. Samotný film „Bílá krev“ byl natočen podle stejnojmenné televizní hry, jejíž autorem byl Harald Hauser.