Barbora řádí

"Pane vrchní, jeden spálený řízek a   nedovařený brambory! Já se tady chci cejtit   jako doma." Komediální snímek třicátých   let naplněný nejrůznějšími hláškami až po   okraj. Zdánlivě skromný příběh se   především točí kolem sňatku na inzerát,   který začíná zvolna, ale pomaličku nabírá   na obrátkách až skončí v groteskní rovině.   "Jaký má pěkný rukopis…"   "Vždyť je to psané na stroji!"   "Ať! Ale krasopisně." Spolu s   hláškami také na divákovu bránici útočí   spousta nejrůznějších gagů, ve kterých   především exceluje Antonie Nedošínská a   Theodor Pištěk, které doplňuje herecké   osazenstvo své doby, jako třeba Jindřich   Plachta, Helena Bušová, Fanda Mrázek a mnoho   dalších. Snímek sice má pouhých osmdesát   minut, ale vlivem své žánrové údernosti plně   postačí. Alespoň se to nikde netáhne a i přes   své značné stáří nijak nenudí. Alespoň   filmové pamětníky s úctou na filmová   třicátá léta. Jen tak pro zajímavost. Ve   snímku je krátce zaznamenána dodnes známá   pražská Matějská pouť, nechybí ani Karlův   most, po kterém přejede auto, či známá   scenérie Pražského hradu. Na režijní   stoličce seděl Miroslav Cikán, čímž je   řečeno vše. Na kvalitě filmu, jako obvykle,   zub času zanechal své stopy, ale to lze s úctou   přehlédnout.

Barbora řádí

Mladý muž Julius Kopřiva   hraje na bicí. Což se nelíbí jeho   spolubydlícímu Pavlovi Stehlíkovi, kterému   zrovna pan krejčí Mráz přináší nově   ušité šaty před dokončením ----02/.   Mládenci jsou bez peněz a dost je to štve. Až   jednou v hospodě poradí jim nějaký Čáp, aby   si našli bohatou dívku přes inzerát.  
Manželský pár má dceru Helenu, Julču a   husí farmu a potřebuje půjčku. Zrovna   přichází pan Klandr, který je má posuzovat,   zda jsou schopni splácet. Proto je třeba hrát   divadýlko, což se zpočátku dost daří. Pak je   ovšem zamítnuta. Pavel který na inzerát   reagoval se skutečně žení s Helenou. Jenže se   mu začíná život ženáče ošklivit. Požádá   kamaráda, aby jej nějak vytáhl do Prahy i s   tchánem. A kamarád ta k rád učiní.
Oba   dobrodruhové mají potíže již ve vlaku, kdy je   jim svěřeno dítě -----37/ a matka zůstane na   nádraží. Ale pak následuje plno radovánek,   například pouť. A ne jen ta. I noční podnik   je poctěn jejich návštěvou. Hoj veselo je zde   a což teprve když máte hezkou společnici! To   je pak ten pravý zážitek, okořeněný i   soutěží o nejhezčí dámskou nožku. Je to   prostě skvělé, než ovšem pan Čáp zjistí,   že je zde jeho ctěná choť a ta jej   samozřejmě spatří také ---67/. Tím ovšem   končí veškerá legrace a spásu třeba hledat v   útěku…

Dalo se to, ale pro mne až   příliš „průhledné“. Přesto jsem se bavil   a v nouzi lze podívat i podruhé.

Moje oblíbená máma českého filmu Tonička   Nedošínská, jako majitelka husí farmy, co má   dvě dcery na vdávání. Prostě legrace.   Krásně vtipné scény v kabaretu, kde   vyjednává obchod manžel. Příjemná a svižná   komedie.

Bláznivá komedie s osvědčenou dvojicí   Nedošínská a Pištěk, poplatné své době,   dnes nezarmoutí,rád se stále k filmu vracím.   Ti králové totiž nestárnou..

Pravděpodobně řadová lidová veselohra,   jakých se ve třicátých letech natáčelo   několik desítek, přesto mně z toho   nepřeberného zástupu lehce vystupuje.   Předvádí oblíbené herce a motivy, a přitom   nesklouzává k podbízivosti a přehnané   lidovosti pod hranicí dobrého vkusu. Nemohu si   pomoct, ale Antonie Nedošinská a Theodor   Pištěk jsou tou nejstálejší,   nejpřirozenější a nejveselejší manželskou   dvojicí, jaká se v českém filmu, kdy objevila.   Ostatní herci nevybíhají k expresivní   křečovitosti a jejich přítomnost příjemně   dokresluje herecký projev hlavní dvojice.