Bakaláři 1997 [TV cyklus]

Naprosto geniální:-)
Povídka Svatba z bakalářského cyklu si   právem zaslouží mých deset bodů. Uznávám,   že toto krátké televizní dílko asi nemůže   sekundovat světoznámým filmovým trhákům, ale   na druhou stranu – není hodnocení vždy ryze   subjektivní? A já zcela subjektivně zde   říkám, že tato povídka má určitou   nadčasovost a naprosto fenomenálně zobrazuje   patologický jev v naší společnosti, za který   já považuju dealerství doslova s teplou vodou a   všemožnými „zázraky“.

Patřím k   silným odpůrcům čehokoliv, co zavání   výplachy a masáží mozků důvěřivých lidí,   ve snaze jim vnutit jakýkoliv šunt a   přesvědčit kupce o tom, že tato serepetička   mnohdy vyléčí i rakovinu. Tito   „vyvolávači“ mají obrovský dar ukecanosti,   což se obávám, že já mám taky, takže jsem   to v loňském roce jednomu takovému samozvanému   šarlatánovi dala na jedné pochybné   předváděcí akci, na níž nabízel jakési   léčivé magnety, pořádně „sežrat“ i s   navijákem, co si o jeho „byznysu“, v jehož   rámci tahá z důvěřivých důchodců a   dalších naivních duší, nekřesťanské   peníze, myslím. Pan Dvořák takového slizkého   dealera zahrál naprosto fantasticky. Bojím se,   že kdybych nevěděla, že jde o našeho   vynikajícího herce, skoro bych uvěřila, že se   jako předváděcí dealer sám živí. Ne,   samozřejmě, nic takového tvrdit nechci, naopak,   pan Dvořák v roli vtíravého a nafoukaného   dealera Ochotného mě přesvědčil, že   skutečně zahraje jakoukoliv roli s maximálním   nasazením a zcela realisticky předvedl tu   mírnější formu arogantních vysávačů   lidské důvěřivosti, jejímž cílem je doslova   jako supi vysát z oblouzněných posluchačů   podpis smlouvy a urvat pro sebe kořist   spočívající v obrovské provizi, neb většina   těchto pokoutně prodávaných šuntů je   nabízena na „extravýhodné“ splátky,   mnohdy s „pouhým“ 80ti-procentním úrokem.  

Již ani nepočítám, kolik podobných   agentů jsem „vyprovodila“ od našich vrat,   vysmála se jim do očí a jednoho takového,   jenž chtěl vydudat nechutnou částku za švindl   léčící přístroj z mé invalidní mámy, jsem   si obzvlášť vychutnala. Bohužel však i ve   své rodině a mezi známými vím o hodně   lidech, kteří jsou opravdu nepoučitelní a jsou   schopní i přes opakovaná varování a   napálení se narvat do chapadel chobotnic na   předváděcích akcech další peníze. Takže   jejich domácnosti jsou zahlceny zázračným   nádobím, jehož cena je taková, že by za Vás   mohlo chodit i do práce! Různé ozdravující   lampy, masážní přístroje, vynikající   odšťavňovače a další „zázraky“ často   zůstávají nerozbalené v krabicích a jejich   vlastníci se marně snaží mezi svému okolí   tyto výkřiky techniky odprodat. Přesto, ač   slibují, že to bylo opravdu naposledy,   napříště jedou znovu na podobnou akci a   nakoupí další „zázraky“. Přesvědčivost   a ukecanost dealerů je prostě neuvěřitelná a   mohou si být téměř pokaždé jisti, že   nějakou tu ovečku splaší. Proto je tato   televizní povídka tak geniální a realistická.  

A jen tak mimochodem – fotku milionkrát   zvětšeného roztoče naservíroval mojí tetě   dealer s vysavačem, který si za „pouhých“   45 tisíc koupila ve snaze zcela „odroztočit“   svou domácnost. Naštěstí strýc měl více   rozumu a ještě než smlouva nabyla platnosti,   hodil ji pochybnému obchodníkovi na hlavu i s   vysavačem a roztočími kusadly:-)