Anténa

Alegorický příběh o boji dobra a zla. Zasněžené ztichlé město ovládá všemocný Pan televize. Všichni občané tráví volný čas sledováním jeho produkce a stravují se výhradně jeho univerzálním jídlem. Zbaveni schopnosti mluvit, komunikují mezi sebou jen zřídka. Panu televize ovšem taková podrobenost nestačí a rozvíjí nekalý plán na jejich úplné ovládnutí. Unese slavnou zpěvačku, jedinou známou majitelku Hlasu, již chce zneužít pro spuštění ničivého hypnotického vysílání. Propuštěný vynálezce a opravář televizí únos náhodou zahlédne a s pomocí syna Pana televize se dozví o jeho záměru a také o jediném způsobu, jak mu zabránit. Je třeba najít jiný Hlas, kterým se ukáže být slepý zpěvaččin syn, a vyhledat starou opuštěnou anténu schopnou chlapcova slova přenášet. Jedině tak by se zdařilo navrátit lidem ve městě jejich hlasy a ztracenou svobodu. Vynálezci a jeho pomocníkům je však v patách komando Pana televize v čele s šeredným Myším mužem, které má za úkol opovážlivce zničit.

Argentinec Esteban Sapir vzdává ve svém vizuálně vytříbeném snímku hold největším tvůrcům němého filmu a německého expresionismu zvlášť a svéráznou směsí pohádkových a antiutopických motivů vytváří zcela originální snímek s alarmujícím morálním poselstvím.

Ve španělském znění s titulky.

Zdroj: ČT

Svérázný argentinský filmař Esteban Sapir (nar. 1967) vypráví ve svém druhém snímku, alegorické pohádce Anténa, snový příběh z „Města bez hlasu“, ovládaného zlým panem TV, který ho chce vysíláním své televize zcela ochromit. Němé obyvatele před další pohromou ochrání a hlasy jim navrátí odvážná Ana a její nevidomý kamarád Tomás s pomocí jejích rodičů a dědečka. K záchraně použijí starou anténu... - Autor černobílého snímku se inspiroval filmy němé éry a své vyprávění zasadil do blíže neurčené minulosti. Zdařile využívá dobové obrazové postupy a s nostalgií oživuje zašlou poetiku těchto děl. Přímo odkazuje na některé erbovní filmy (Metropolis, Cesta na Měsíc), ale připomíná také znepokojivý německý expresionismus či tvorbu surrealisty Luise Buñuela. Navozuje atmosféru podobnou fantaskním vizím Tima Burtona a evokuje tajemný svět dětí, jaký ztvárňuje Guillermo del Toro. Vzniklo tak stylově pestré, přitom zcela kompaktní, originální dílo. – Obraz, který je téměř bez zvuku, doprovází podmanivé melodie Lea Sujatoviche. Hudba zde také simuluje nejrůznější zvuky a ruchy. Postavy se dorozumívají pomocí titulků, jejichž text je netradičně vložen přímo do obrazu. – Sapirův jednoduchý příběh o boji dobra se zlem, který němí hrdinové vedou v duchu hesla „Vzali nám naše hlasy, ale ještě nám zůstala naše slova“, přináší kromě umělecky pozoruhodné podívané i aktuální poselství, varující před mocí masmédií a neomezenou vládou jednotlivce.
-dh-, Filmový přehled 2009/3

Rok xxx. V zasněžené metropoli nemilosrdně vládne pan Televize. Celé město je bez hlasu a on jediný má monopol na slovo a obraz. Všichni lidé sledují obrazovku a jedí televizní jídla, která také vyrábí on. Pan Televize připravuje nekalý plán, jak prostřednictvím nebezpečného hypnotického stroje, který účinkuje přes televizi, navždy ovládnout všechen život. Aby toho dosáhl, unese jedinou bytost, jež má dosud hlas – nádhernou zpěvačku... Působivý příklad vitality a formálního potenciálu němého filmu. Anténa, inspirovaná snímky Murnaua, Langa, Ejzenštejna a Vertova, je přesto velice moderní film. Pohádková alegorie diváky neustále překvapuje úžasnou výpravou, promyšleným použitím titulků a v neposlední řadě také působivým herectvím.