Anděl Exit

Křižovatka Anděl. Část pražského Smíchova, která se brzy stane minulostí. Ve vybydlených pavlačových činžácích s převážnou většinou romských obyvatel, v nonstop barech a hernách platí zcela jiná morálka, než jakou preferuje "slušná společnost".

Tady žije i feťák a zloděj Mikeš, který je odhodlán skoncovat s drogou, zvláště poté, co se zamiluje do nové sousedky Jany. Jenže nedokáže uniknout ze spárů kamaráda Lukeše a jeho dívky Káji. Později se s Kájou ocitá v Jižní Africe, kde se mu podaří "uvařit" mimořádně kvalitní drogu. Zaplete se kvůli tomu s místními gangstery a nezbývá mu nic jiného, než se rychle vrátit zpět na Smíchov. Ale ani zde nenajde klid...

Český film režiséra Vladimíra Michálka o lásce a závislosti byl natočen podle knihy Jáchyma Topola Anděl. Jáchym Topol se spolu s režisérem spolupodílel i na scénáři. Hlavní roli Mikeše vytvořil Jan Čechtický, který je s Yardou Helešicem podepsán i pod hudbou k filmu. Další role režisér obsadil Klárou Issovou, Zuzanou Stivínovou, Vojtěchem Pavlíčkem, Pavlem Landovským a Evou Holubovou. Film se natáčel digitální kamerou, v podstatě obraz po obrazu. "Je to můj nejlepší film," říká Vladimír Michálek. "Herci začali točit 24. prosince a odžili v reálném čase a v reálném životě reálný příběh. Je nádherné vidět, jak vypadají na začátku a jak skončili. Nemuselo se vůbec maskovat, protože přibývala únava a jejich úsilí nabývalo na autenticitě."

Zdroj: ČT

POZOR SPOILER

Jsou Vánoce. Všude plno krve ze zabíjených kaprů. Na vánoční mši ukradou dvě cikáňata sošku. Jsou však dostižena a je jim vyhubováno. Narkoman Mikeš bydlí v pavlačovém bytě a jednou zjistí, že se vedle něj přistěhovala nová sousedka Jana. Pomaličku se sbližují a nakonec spolu skončí v posteli. Mikeš je u ní v bytě, když za ním přijdou jeho kamarádi z mokré čtvrti, totiž kluk Lukeš a dívka Kája. Opět se vytáhne droga a Mikešovo odhodlání skončit je pryč.

Když se proberou z opojení, ocitají někde v Africe. Mikeš Káju ostříhá skoro dohola a pak navštíví svého známého. Ten nechce zpět do obchodování s drogami, protože sem dorazil gang Marokánců s jejich šéfem Dzurilou. Až když se dohodnou na rozdělení výdělku napůl, přijímá. A tak Mikeš začne vařit a obchody jen kvetou. Až když se mu povede uvařit opravdu silnou drogu, navštíví jej zcela nezván Dzurila. Chce, aby mu Mikeš uvařil pět kilo týdně, a hned také dává peníze. Potíž je v tom, že Mikeš už neví přesné dávky. Pokouší se to trefit, ale nedaří se mu to. Proto prchá a Káju nechává svému osudu.

V Praze nalézá v jejím bytě Janu a ve svém spoustu obrazů. Jasně, že kradených. Jejich kupcem je Machatová, matka děvčete, jehož otec má dole v přízemí krámek se vším možným. Matka je v sektě a chodí s ní nějaký podivín. Jana krvácí a tvrdí, že potratila. V nemocnici pak sděluje, že si myslí, že je to Mikešovo dítě, které se lékaři pokoušejí v ní udržet. A pak jej navštíví opět bývalý kamarád a chce po něm tu silnou drogu. Vyhrožuje, že ublíží Janě. Jenže Mikeš neví, jak přesně drogu dělal. Nakonec cosi uvaří a Kája kolabuje. A pak dochází ke konfliktu s Machatovými s tragickými následky…

Po jedné povídce (Karty jsou rozdaný...) z filmu Praha očima..., která recenzenty vyloženě zmátla a jejíž humor a kvality zůstalymnohým z nich skryty, přichází režisér Vladimír Michálek s projektem v řadě momentů podobným. Tentokrát sice zvolil celovečerní formát, ale spolupráce se scenáristou a spisovatelem Jáchymem Topolem, kameramanem Martinem Štrbou a atmosférou Prahy zůstala.
Poté, co si ve filmech Amerika, Zapomenuté světlo a Je třeba zabít
Sekala Michálek prošel dávkou retropříběhů, dostává se do současnosti a motiv, který nachází v Jáchymově literární předloze Anděl, působí v kontextu českého filmu posledních let jako anarchista v opeře. Zatímco Košíře vstoupily do kinematografie díky Pelíškům Jana Hřebejka jako nostalgická čtvrt spořádaných občanů, sousedící Smíchov se filmem Anděl exit stává malým Bronxem. Z knihy se Topoloví s Michálkem podařilo převzít dramatický oblouk, přičemž úplně vypustili momenty, ze kterých se už stávají klišé.
Nedočkáme se tedy prologu, odehrávajícího se za komunismu, a neuvidíme ani pasáže z blázince, jenž se z nějakého důvodu stal pro domácí filmaře jednou z nejpřitažlivějších institucí.
Snímek s vámi rozhodně nejedná v rukavičkách. Epicentrem děje je
smíchovská křižovatka posetá tragickými postavami, tvořícími pravý
opak zatuchlým maloměstským hrdinům z nerudovské Malé Strany.
Kyslíkem zdejších ztracenců je smog a hudbou hluk projíždějících
tramvají. Z šedi vystupuje mladý hrdina Mikeš (Jan Čechtický)
a dvě ženy - sousedka Jana (Zuzana Stivínová) ho připoutává k Andělu, Kája (Klára Issová) je zase spojena s útěkem do Afriky a návratem k drogám, prostřednictvím nichž film časem nasává atmosféru blízkou hororu.
Příběh jako by byl vždy o několik minut před vámi, a když už si myslíte, že jste všechno pochopili a hlavní hrdiny konečně dostihli, určitě se znovu schovají. Žádné dlouhé vysvětlování a kompromisy,takže se zdá, jako by film uháněl daleko větší rychlostí než obyčejně.
Znáte ty stavy na pokraji spánku a bdění, kdy už nerozlišujete mezi realitou a snem? Tak přesně takový je Anděl exit. Psychedelické scény
střídá realita a konečně je v českém filmu vedle obrazu stejně důležitá
i zvuková stopa. A to nejen vynikající hudba Jana Čechtického, ale i
samotná ruchová složka, kde rámus ulice připomíná industriál v té nejčistší podobě.
Anděl exit je sice prvním domácím digitálním snímkem, jakkoli radikálně však tato technologie snižuje náklady na výrobu, zvyšuje umělecké nároky na všechny zúčastněné.
Kameraman Martin Štrba, zvukař Radim Hladík jr. a režisér Vladimír
Michálek (tedy kromě herců také kompletní štáb) sice uspěli, ale zároveň zničili pověru o tom, že teď už s malou kamerou v ruce bude
moci točit každý. Naštěstí.
PETR BÍLEK JR. Premiéra 2000/11/39

Autor/Zdroj: Bílek Petr Jr./Premiere


Příběh: Anděl Exit je adaptací knihy Jáchyma Topola, ve které sleduje osudy obyvatel pražského Smíchova. V jednom bytě živoří osamělý Miki, v přízemí válčí hokynář se svou pobožnou manželkou a násilníci, zloději a feťáci pobíhají na špinavé pavlači jako svatí v orloji. Jeden ze svých tripů vezme Miki doslova, opustí přítelkyni a spolu s nymfičkou Kájou se ocitá v Jihoafrické republice...
Jednou to nevyhnutelně muselo přijít. Po několika nepovedených pokusech jsme se konečně dočkali pořádného českého Trainspottingu. Trend digitální kultury, povrchností, dorazil i k nám a spojil se s módní vlnou témat z drogového podsvětí. Anděl Exit je v tomto smyslu pravým dítětem své doby.
Převádět na plátno knihu Jáchyma Topola má však svoje úskalí. Za kouzlem Topolových próz nestojí zrovna silný příběh, působí spíš svými atmosférickými nánosy a nekonečným vrstvením dějů. Tak se čtenář nakonec, možná zpětně a komplikovaně, ale přece jen dozví o motivech jednání románových hrdinů. Jako scenárista Topol na veškeré vysvětlivky rezignoval a z knihy vypreparoval holé střívko příběhu. Bez znalosti předlohy je tak výsledek trochu zmatečný. Oproti knize si navíc autoři filmu pomohli určitými změnami, jejichž doslovnost budí spíš pousmání, zatímco jinde (třeba u Mikiho halucinací) kontext zcela chybí.
Anděl Exit je nepochybně velmi zajímavým vizuálním experimentem, který do českého filmu překvapivě přinesl již renomovaný režisér Vladimír Michálek. Na západ od nás takový vítr fouká většinou z poněkud undergroundovějších končin. Už úvodní sekvence z vánoční Prahy (jedna z nejpůsobivějších) varuje, že tento film nebude žádná úhledná podívaná, ale dynamický, nekompromisní útok na vaše smysly. A opravdu, co se týče kamery, dočkáme se v obratných přemetech barevného drogového rauše, oprýskané dokumentárnosti i trochy National Geographic. O počtu střihů, které byly ve filmu použity, už v kuloárech putují malé legendy. Krvavě rudá nebo pro změnu zase studeně modrá křižovatka Anděl, to jsou obrazy, které se vám vryjí do paměti.
Přesto se nemohu zbavit dojmu, že se adaptace příliš nepovedla. S postavami, o nichž nic nevíme, se jen velmi nesnadno sbližuje a je těžké se přimět, aby vám záleželo na tom, jak to s nimi nakonec dopadne. Z osudově poznamenaných vyvrženo se po oloupání všech vypravěčo- vých slupek staly děsivě amorální kreatury, bezcílně pobíhající po plátně. Lidské osudy - city, trápení, duševní choroby – zmizely a zůstalo suše nastíněné panoptikum zločinu, bezohlednosti a krutosti. A Topol, přítel ztroskotanců a zapisovatel genia loci, nějak vymizel. A to je teprve ta opravdová deprese.
Sršavý, drsný a neučesaný Anděl Exi tje určitě z těch filmů, které mohou být jen nadšeně přijaty nebo odmítnuty.
O tomto filmu se letos určitě bude ještě hodně mluvit, a tak nezbývá, než abyste se rozhodli podle svého.
Sárka Halaštová Totalfilm 2000/9/94

Autor/Zdroj: Halaštová Šárka/Total Film


V hektickém a divokém příběhu o drogách, feťácích a dalších ztracencích, jež má charakter noční můry, se ocitáme v okolí právě přestavované smíchovské kňžovatky Anděl. D1o těží především z génia loci té části Smíchova, jež se stala minulostí. Zároveň vypovídá o drastickém životním stylu mnoha „loserů" různých generací. Ve vybydlených pavlačových činžácích s převážnou většinou romských obyvatel, v nonstop otevřených hernách a nočních barech platí zcela jiná morálka, než jakou preferuje „slušná společnost" z druhého břehu Vltavy. Předností snímku je kromě výborných hereckých výkonů a bohatého soundtracku především syrově reportážní styl, nemající daleko k dokumentaristicky věcnému záznamu „špinavé" reality.
Kino AERO

Autor/Zdroj: /Kino AERO


Další z českých filmů o mladých lidech „na okraji" natočil pod názvem Anděl Exit Vladimír ' Michálek podle zdánlivě nezfilmovatelné novely Jáchyma Topola Anděl. Autor knihy se s režisérem podílel i na scénáři. V hektickém a divokém příběhu, který má charakter noční můry, se ocitáme v okolí přestavované křižovatky Anděl. Tady žije fe~ák a zloděj Mikeš, který je odhodlán skoncovat s drogou, zvláště poté, co se zamiluje do nové sousedky Jany. Jenže nedokáže uniknout ze spárů kamaráda Lukáše a jeho dívky Káji. Později se s Kájou ocitá v Jižní Africe, kde se mu podaří „uvařit" mimořádně kvalitní drogu. Zaplete se kvůli tomu s místními gangstery a vrací se zpět na Smíchov. Znovu však nemá klid. Zatímco je Jana v nemocnici kvůli samovolnému potratu, Mikeš je donucen zase „uvařit" várku zázračné drogy. Lidé z jeho okolí končí tragicky, avšak on dostává ještě jednu šanci…

Autor/Zdroj: /Kino AERO

Další z českých filmů o mladých lidech „na okraji" natočil pod názvem Anděl Exit Vladimír Michálek podle zdánlivě nezfilmovatelné novely Jáchyma Topola Anděl. Autor knihy se s režisérem podílel i na scénáři. V hektickém a divokém příběhu, který má charakter noční můry, se ocitáme v okolí přestavované křižovatky Anděl. Tady žije feťák a zloděj Mikeš, který je odhodlán skoncovat s drogou, zvláště poté, co se zamiluje do nové sousedky Jany. Jenže nedokáže uniknout ze spárů kamaráda Lukáše a jeho dívky Káji. Později se s Kájou ocitá v Jižní Africe, kde se mu podaří „uvařit" mimořádně kvalitní drogu. Zaplete se kvůli tomu s místními gangstery a vrací se zpět na Smíchov. Znovu však nemá klid. Zatímco je Jana v nemocnici kvůli samovolnému potratu, Mikeš je donucen zase „uvařit" várku zázračné drogy. Lidé z jeho okolí končí tragicky, avšak on dostává ještě jednu šanci... – Dílo těží především z génia loci části Smíchova, jež se brzy stane minulostí. Zároveň vypovídá o drastickém životním stylu mnoha „loserů" z různých generací. Ve vybydlených pavlačových činžácích s převážnou většinou romských obyvatel, v nonstop otevřených hernách a nočních barech platí zcela jiná morálka, než jakou preferuje „slušná společnost ". - Nízkorozpočtový film byl natáčen digitální kamerou a obraz byl později překopírován na 35mm. Výhody práce s malým aparátem přesně odpovídají zvolenému stylu, v němž se mísí výtvarně koncipované záběry (včetně několika drogových vizí) se syrovým reportážním, dokumentaristicky věcným záznamem. Snímek se točil postupně po jednotlivých obrazech, přičemž čas ve filmu vlastně odpovídá času natáčení (zhruba půl roku, od zimy na počátek léta). S malým štábem se pracovalo nejen v Jižní Africe, ale i u nás. - Vladimír Michálek, který si získal pověst uměřenými klasicky stavěnými filmy, tady předvádí zcela jinou poetiku, jež však koresponduje s předlohou. Značnou zásluhu na vyznění díla mají výborní herci a také bohatý soundtrack.
Tomáš Bartošek Filmový přehled 2000/10/5

Autor/Zdroj: Bartošek Tomáš/Filmový přehled


ANDĚL. Zimním mrazem promodralá tepna velkoměsta, kudy se s ospalou neúnavností stále a znovu proplétají cinkající tramvaje, stovky lidí s hlavami sklopenými k zemi i desítky popojíždějících aut. Chátrající synagoga, vedle rozšklebená hluboká jáma a nad ní varovný prst jeřábu předznámenávající budoucí kovově lesklé obchodní centrum. Mísí se tu hukot aut, dunění rozvibrovaných kolejí, hlasy lidí, ječáky policejních sirén i nezúčastněně monotónní broukání omšelých amplionků na obchodech o idyle a pohodě Vánoc: „Pur-pura-na-plot-ně..." Staniol, Santa Mikuláš, kapři bez hlav a zatoulaní psi, nedočkaví své vánoční výslužky!
Třicetiletý Mikeš (Jan Čechtický) je jedním maličkatým pixelem této postmoderní fresky. Nikoho si nevšímá a žije jen sám pro sebe v jednom z těch přízračných pavlačových penthousů podél plzeňské výpadovky. Už dávno ho nepřekvapuje krvavá břitva na schodech ani vypasený potkan, který tu právě dodýchal. Naučil se v téhle stoce plavat a nevšímat si všech těch magorů a podivných existencí okolo. Uvaří si své drogy a nakrátko propojí bílý řetězec balkánské (či jiné) cesty; aby se zase na chvíli mohl stáhnout do svého kumbálu, dokud ho neviditelná ruka černého trhu nezavolá zpět. Jeho šéfové se jmenují peníze, drogy a čas od času i - obyčejná mužská touha. A stejně jako si příliš nemůže vybírat v prvních dvou případech, dlouho se zdá, že mu je jedno i to, zda si svůj chtíč vybije v náručí sympatické sousedky Jany (Zuzana Stivínová) nebo té protivně afektované idiotky Káji (Klára Issová).
Černý jih Afriky ovšem během několika málo dnů spálí tuto zatuchlou idylu na popel: Mikeš s Kájou tady splní dávný sen magistra Kellyho a uvaří novou zázračnou extázi „Czecho", čímž se dostanou do průšvihu, který se nedá srovnat s žádným z těch mnoha předchozích. Frivolní koketerie se smrtí se během okamžiku mění v dusivě tíživý boj o život! A návrat do Čech ještě zdaleka neznamená vítězství...
Anděl Exit je film, který tady ještě nebyl. Neučesaný, syrový, pulzující. Pod zdánlivě všední slupkou jednoho konkrétního místa v Praze tvůrci našli příběh hodný antické tragédie či mistra Shakespeara. Nebo ještě spíš - faustovské legendy! Snad jedině svého času poloilegální Pavučina (1986) a autobiografický Kanárek (1999) se snažily s takovou vervou a autentickou silou dostat pod povrch života lidí, kteří v temných koutech vyměňují své životy za bílé zboží. Všechny ostatní české filmy berou drogy buď jenom jako módní kulisu, kterou toliko zaznamenávají a dál neřeší, nebo je dokonce jenom chladnokrevně zneužívají jako atraktivní vějičku (vzpomeňte na přízračný večer pod lampou jménem Suzanne s umazanou barbínou Evou Vejmělkovou a Bolkem Polívkou coby francouzským dirigentem, potažmo jejím znovunalezeným otcem!).
Zatímco se Jáchym Topol ve své novele „Anděl" od reálného prostředí jedné pražské křižovatky a jejího nejbližšího okolí velmi záhy odpoutává k jakési vyšší, básnicky obrazné a křehké nadstavbě snově halucinačního pekla, režisér Vladimír Michálek se ve filmové adaptaci naopak přidržel právě onoho pevného základu, tedy autentického prostředí, v němž se odehrávají konkrétní příběhy konkrétních lidí. Topolovy psychedelické výboje, jež jsou tolik silné ve své literární formě a jež by na plátně nejspíš působily jenom jako nudná přehlídka digitálních triků, jsou pak nahrazeny formálně vytříbenou kamerou Martina Štrby. Digitální video, v kontextu dosavadní české kinematografie bezpochyby průlomové, v sobě ovšem nese vedle zobrazení přízračného světa drog ještě jednu obrovskou výhodu - dokumentární bezprostřednost, opravdovost a vnitřní naléhavost, čímž nejen efektně, ale hlavně i nadmíru efektivně zabíjí hned dvě mouchy najednou.
Jak paradoxní situace, uvědomíme-li si, že o něco podobného se trojice Topol-Michálek-Štrba pokoušela už v povídce Karty jsou rozdaný... z tilmu Praha očima.... (1999). Zatímco tehdy se spolehli na neherce a formu nadsadili obsahu, což ve svém výsledku vedlo k poněkud rozklíženému filmovému tvaru, tentokrát byli v přípravě výrazně pečlivější a v mnohém poučenější neherce nahradili (povětšinou) renomovanými herci, vyčerpanost lynchovských zářivek a větráků pak malou videokamerou, jež se dokázala dostat přímo do středu dění a zachytit jiskru něčeho skutečného a nelíčeně prožitého.
Už sama expozice filmu diváka přimáčkne do sedadel a zbystří jeho pozornost svou neotřelostí a silou. Posléze sice příběh tak trochu podlehne svému vlastnímu kouzlu a notně ubere z nelítostné přímočarostí vyprávění, nicméně s blížícím se finále (minimálně od návratu z Jihoafrické republiky) nabírá na stále větší dynamice a především dramatičnosti. Všechny rozehrané příběhy se spojují v jeden a smíchovský Brooklyn se mění v nefalšované peklo. Dusno na plátně je najednou silné jako rána bucharem do hlavy!
Se způsobem natáčení i strukturou příběhu velmi úzce souvisejí i herecké výkony. Zatímco v „dokumentární" první půli vyniká neokoukanost a bezprostřednost neherce Jana Čechtického (oproti Šeptej a Knoflíkářům navíc tak výrazně jiného!) a Klára Issová místy spíš přehrává, než hraje, pak se v „dramatickém" finále karta obrací - Čechtický poněkud ztrácí na pevnosti svých rysů a Klára Issová exceluje neuvěřitelnou silou a odzbrojující naléhavostí svého prožitku. Jako by se až v takto extrémní herecké poloze přestala bát obnažit své nejhlubší já a poslechnout svůj výjimečný herecký instinkt. Velmi podobně jako Klára Issová je na tom Zuzana Stivínová (Pasti, pasti, pastičky Eliška rná ráda divočinu), jež sice „dokumentární" část vybalancovává lépe než Issová, ale přece jenom s určitými vnitřními rozpaky, aby v „dramatickém" závěru její metoda potlačované expresivity rozkvetla v celé své šíři.
Naprosté absolutorium si zaslouží Eva Holubová! S neobvyklým způsobem kameramanského a režijního přístupu, který herce okamžitě usvědčuje z jakékoliv neupřímnosti, neměla od prvních scén (točilo se chronologicky) sebemenší problém. Postava Machatové měla díky ní od počátku sice zdánlivě jednoduchou, ale o to promyšlenější tvář, aby v onom již zmíněném strhujícím finále položením posledního hereckého kamínku diváka doslova zmrazila svou fanatickou zrůdností. Zvědavá starostlivá Laskoňová v Ene bene, bitá a přitom milující Mastička v Cestě z města a nyní náboženská fanatička Machatová v Andělu Exit - to je neuvěřitelná série mimořádně kvalitních hereckých výkonů, která by v nadcházejícím klání o České Ivy neměla být Akademií přehlédnuta.
Je-li ale Anděl Exit něčím filmem, pak především filmem Vladimíra Michálka. Všem zlým jazykům, kteří mu po rekordních dvanácti Českých lvech prorokovali problémy podobné jako u předchozích laureátů této ceny, bere jeho nový film vítr z plachet. Žádný mnohaletý boj o scénář a peníze na jeho realizaci, jaký čekal Jana Hřebejka či Jana Svěráka, žádná tvůrčí pauza, jakou si už šestým rokem dopřává Milan Šteindler, žádný marný pokus podruhé vstoupit do téže řeky, jaký svého času učinil Martin Šulík. Po kafkovsky přízračném a formálně velmi zajímavém pokusu Amerika, melancholické tragikomedii z druhé poloviny 80. let Zapomenuté světlo a easternově laděném okupačním dramatu Je třeba zabít Sekala svým novým filmem prostě , jen" dokazuje šíři svého talentu, vnitřní nespokojenost chodit prošlapanými cestičkami a odvahu utkat se s tématy, žánry a filmovými postupy, jež nejsou v domácích krajích zrovna tradiční. Zkrátka víc než vydařený EXIT!
Jaroslav Sedláček Cinema 2000/11/70

Autor/Zdroj: Sedláček Jaroslav/Cinema