Americká krása

Dvaačtyřicetiletého Lestera Burnhama považuje manželka Carolyn a pubertální dcera Jane za bezvýznamného ubožáka a on jim vlastně dává za pravdu. Nečekaně však najde smysl života, když se zamiluje do Angely, vyzývavé spolužačky své dcery Jane. Vzepře se manželce i nadřízeným, dá v práci výpověď a v naprosté pohodě a jako proměněný jde za svými sny. Za odstupné si koupí auto svých snů, červený Pontiac Firebird z roku 1970, a nastoupí jako obsluha u MacDonalda, kde v mládí prožil své nejšťastnější roky. Být znovu spokojený a vyrovnaný mu pomáhá podivínský sousedův syn Ricky, který se kromě poněkud voyeuristické videotvorby věnuje i drobnému obchodování s marihuanou. Dodává ji i Lesterovi, pro nějž to je další z návratů do šťastného mládí. Ricky Fitts se postupně sbližuje s Jane, Carolyn, realitní agentka, se stane milenkou svého největšího konkurenta Buddyho Kanea a Lester se konečně ocitne sám s Angelou. Když dojde na něžnosti a dívka přizná, že je dosud panna, Lester se ovládne a přes svou touhu ji něžně odmítne. Vzápětí však zasáhne nevypočitatelný osud.

Zdroj: Nova

Soundtrack - "Americká krása" (American beauty)

Seznam skladeb:
------------------------------------------------------------

1. Dead Already - Thomas Newman (03:18)
2. Arose - Thomas Newman (01:05)
3. Power of Denial - Thomas Newman (01:43)
4. Lunch with the King - Thomas Newman (02:25)
5. Mental Boy - Thomas Newman (01:43)
6. Mr. Smarty-Man - Thomas Newman (01:10)
7. Root Beer - Thomas Newman (01:07)
8. American Beauty - Thomas Newman (03:06)
9. Bloodless Freak - Thomas Newman (01:38)
10. Choking the Bishop - Thomas Newman (01:53)
11. Weirdest Home Videos - Thomas Newman (02:03)
12. Structure & Discipline - Thomas Newman (03:06)
13. Spartanette - Thomas Newman (00:59)
14. Angela Undress - Thomas Newman (01:43)
15. Marine - Thomas Newman (01:34)
16. Walk Home - Thomas Newman (01:19)
17. Blood Red - Thomas Newman (00:37)
18. Any Other Name - Thomas Newman (04:06)
19. Still Dead - Thomas Newman (02:46)

Na první pohled jsou Burnhamovi štastnou rodinou, kde je vše zalito sluncem. Pohodlný dům, auto kvalitní značky, půvabná dospívající dcera studující na správné škole, rodiče úspěšní ve svém povolání. Nikdo se tedy nediví, že paní Burnhamová je věčně samý úsměv - alespoň na veřejnosti. Ve skutečnosti je ale všechno jinak. Obraz dokonalosti matce Carolyn a dceři Jane neustále kazí otec Lester. Není tím ramenatým, snědým "plejbojem" a co je horší, začíná stále častěji dávat najevo, že se mu nedaří a že je nespokojen se svým životem. Dokud jen odmítá roli, kterou stovky jemu podobných odevzdaně hrají, aby měli klid, je to pro rodinu sice obtížné, ale únosné. Ještě včera nerozhodný a zakřiknutý Lester se ovšem rozhodne "krizi středního věku" řešit nečekaně radikálně.

Režijní debut úspěšného divadelního režiséra Sama Mendese, který vynikl na základě původního scénáře Alana Balla, se vymyká z rámce běžné americké komedie. Jeho hrdiny nejsou člonové potřeštěné rodiny, jež v konfrontaci s usedlými sousedy vzbuzuje smích. Právě naopak. Carolyn Burnhamová se naopak ze všech sil snaží naplnit idylický obraz harmonické rodiny, tolik proklamovaný médii. Jenže i v Americe je všední život na hony vzdálen kýčovitým představám. A tak smích, který Americká krása v divácích vzbuzuje, místy až zamrazí, protože její příběh má hluboce lidský rozměr. Šest nominací na prestižní Zlaté Glóby tento fakt potvrzuje.

Americká krása
„Nejlepší režijní debut od doby, kdy Mike Nichols natočil Kdo se boj! Virginie Woo/fové?", říká o Americké kráse v dokumentu o natáčení Steven Spielberg. Zmíněný kousek se povedl Samu Men-desovi, Angličanovi, který do té doby slavil úspěchy v divadlech na Broadwayi. Když spojil své síly s dramatikem Alanem Ballem, který Americkou krásu původně zamýšlel jako hru, a s herci s vášní pro divadlo, jako jsou Kevin Spa-cey a Annette Beningová, vzniklo skvělé filmové drama s prvky černé komedie. V komentářové stopě k příběhu „chronického losera" Lestera Burnhama, jenž se po čtyřicítce snaží znovu nalézt radost ze života, se navíc ukazuje, že Mendes umí nejen natáčet filmy, ale také mluvit o tom, jak to dělá. Alana Balla, který mu asistuje, téměř nepustí ke slovu, chrlí motivace pro to či ono a prozrazuje jemné režisérské triky a pod-prahová sdělení, jimiž s hodinářskou přesností manipuluje divákovým vnímáním. Jestli se vám Americká krása líbila, ale nejste schopni pojmenovat proč - každý ten pocit známe, jsme „jen" diváci, ne filmoví teoretici - tenhle disk to nejspíš změní.

Ocenění: pět Oscarů (!) - nejlepší film, režie, původní scénář, kamera a herec v hl. mužské roli (K. Spacey), šest cen BAFTA (Britské výroční ceny) mimo jiné film, herec, herečka atd., Zlaté glóby v kategoriích filmové drama, scénář a režie, Cena diváků na MFF v Torontu 1999, Cena americké Národní filmové rady za film a herecký objev roku (W. Bentley), Cena Asociace losangeleských filmových kritiků za režii, Cena americké Národní společnosti filmových kritiků za kameru, Cena za režii roku, herecké obsazení hl. rolí (K. Spacey a A. Benningová) a celkové herecké obsazení roku dle amerických profesních sdružení
Čemá komedie o muži středního věku, který se ocitne se v těžké duševní krizi a zároveň začne vnímat sousedy i členy vlastní rodiny, žijící na úhledném předměstí „lepších" lidí, jako bytosti z podivného obludária. Vypravěčem příběhu je Lester Burnham, jenž je nejbližším okolí považován za bezvýznamného a ušlápnutého ubožáka. Nečekaně však najde smysl života, když se zamiluje do dceřiny spolužačky Angely. Vzepře se afektované, nesnesitelně praktické manželce i nadřízeným a realizuje své sny z mládí. Lesterova nečekaná proměna je romantickým vzletem, ale v mnoha ohledech zároveň také pomalým pádem ke dnu.
Film je trochu jako „Vetřelec". bije někde uvnitř vás, pak vybuchne a nechá vás v krvi a vyčerpaného ležet na podlaze. Divadlo je více společenské, romantické.
(S. Mendes)
Americká krása je patrně jeden z nejlepších amerických filmů, který budeme moci vidět tento rok v tuzemských kinech. (...) Film nešetří na černém humoru; jeho použití není samoúčelné oni popisné, zapadá do dramatické stavby, na malém prostoru dotváří plejádu vedlejších postav. Konstrukce dramatu, obaleného blahobytem střední vrstvy, je velmi inteligentně vystavěna a na rozdíl od hollywoodských konvencí (účel světí prostředky) nepodvádí diváky. Účinek je drtivý, ale osvobozující. (V. Holanec a T. Seidl, Týden 8/00)
Mikrosvět rodinných rituálů - navenek úsměvy, uvnitř vyprahlost.
(M. Spáčilová, Mladá fronta Dnes 18.2. 2000)
Černá komedie Americká krása zobrazuje křehkost životních jistot střední generace. (...) Únik hlavního hrdiny je možný, pohlédne-li novým způsobem na vlastní situaci a životní hodnoty. (St Buzek, Lidové noviny 17.2. 2000)
Veškeré dění ovšem sledujeme prostřednictvím zpětné zpovědi Lestera, který s vědomím, v jaký konec se vše vyvine, s lakonickou trefností a mírně ironickým nadhledem glosuje jednotlivé události. (...) Americká krása je vynikající filmový debut o rozkladu rodinných vztahů a hodnot.
(L Kofroň, Rock & Pop 3/00)
Program ART

Autor/Zdroj: /Kino ART

Psychologická komedie Americká krása je filmovým debutem televizního scenáristy Alana Balla a mladého britského divadelního režiséra Sama Mendese. - Vypravěčem vlastního příběhu je dvaačtyřicetiletý Lesler Burnham, jenž je manželkou Carolyn, pubertální dcerou Jane i sám sebou považován za bezvýznamného ubožáka. Nečekaně však najde smysl života, když se zamiluje do vyzývavé dceřiny spolužačky Angely. Vzepře se manželce i nadřízeným a realizuje své sny z mládí. Pomáhá mu v tom sousedův podivínský syn Ricky, jenž se zároveň sblíží s Jane a jenž se kromě drobného obchodováni s drogami věnuje i poněkud voyeuristické videotvorbě. Lesterova nečekaná proměna je romantickým vzletem, ale v mnoha ohledech zároveň také pomalým pádem ke dnu. Muž, který sám sebe původně považoval prakticky za mrtvého, však nakonec ničeho nelituje... - Sam Mendes zamýšlel natočit výstřední komedii o navenek spořádané americké rodině, stylové blízkou filmům bratří Coenů: výsledkem je však nemilosrdná, ironická, avšak zároveň absurdně humorná i poetická sonda do mikroklimatu vztahů několika příslušníků amerických středních vrstev. Tvůrci dbají na detailní prokreslení psychologie všech zúčastněných; v případě vypravěče Lestera i prostřednictvím vnitřního hlasu a barvitých, jemně eroticky laděných vizí. Pozoruhodným prvkem v širokoúhlých kompozicích zkušeného kameramana Conrada L. Halla, jsou "amatérské" videozáběry. pojaté jako "zhmotnění" Rickyho myšlenek. Většinu jich natočil sám režisér.

Autor/Zdroj: Kubina Zdeno/Filmový přehled


Kamera pomalu krouží nad důvěrně známou, vzorovou předměstskou idylou. Úhledné řadové domky, bílé lat'kové ploty, dokonale upravené zahrádky, trávník jako podle pravítka. "Jmenuji se Lester Burnham," představuje se tichým, příjemným hlasem mimo obraz hrdina našeho příběhu. "Tohle ,je moje čtvrť. Tohle je moje ulice. A tohle je můj život. Je mi dvaačtyřicet let a za necelý rok zemřu. Samozřejmě, že to ,ještě nevím. Vlastně jsem mrtvý už teď."
Je ráno,jako každé jiné. Lester onanuje pod sprchou. "Nebudete tomu věřit, ale tohle je vrchol mého dne," zní jeho lakonický vnitřní komentář. Nežertuje. Lester je člověk, pro nějž má angličtina pregnantní, do češtiny ovšem těžko přesně přeložitelný výraz "loser". Tedy člověk, který vždycky prohrává. Smolař, neúspěšný, ať udělá cokoliv. A takový on je. Neúspěšný v práci, která ho nezajímá, opovrhovaný hystericky dokonalou manželkou, realitní agentkou Carolyn, ignorovaný mrzutou dospívající dcerou Jane. Muž, jehož slovo nejen že nemá váhu, ale nikoho vlastně ani nezajímá. Fasáda jeho manželství je ovšem stejně bezchybná jako neposkvrněný štít jeho domku.. Jako všech domků v této ulici, ve všech ulicích. Hrůza, která se za nimi ukrývá, nemá ale co dělat s nudným filmovým hororem. Je to hrůza všedního dne v našem, reálném světě, který člověka semele tak, že zapomene být sám sebou, radovat se a milovat. Je to hrůza prázdnoty, osamělosti, napětí, neschopnosti komunikace, perverze.
A přesto, je Americká krásná komedie. Trpká, jízlivá a skrz naskrz černá. Snad je to dáno i "televizním" původem jejího autora Alana Balla, že všechny její postavy, jakoby vypadly z ukázkové "soap opery", ovšem promyšleně obrácené do negativu, ne zkarikované, jen neúprosně pravdivé. Ballova nemilosrdná optika činí z obyvatel Burnhamova domu a jeho sousedství galerii všemožných úchylek, obsesí a tragédií, které v absurdně zveličené podobě vystihují žalostný stav jejich i našeho světa. Elegantní párek homosexuálů (Jim a Jim), militantní plukovník Fitts, sbírající fašistické relikvie a co půl roku vybírající od syna kontrolní vzorky moči, syn Ricky, přesto v klidu beroucí i prodávající drogy a okem své videokamery voyeuristicky zkoumající životy věcí i lidí, zejména sousedovic Jane. Zoufale vědoucí a vystrašeně rezignovaná matka Fittsová. Nikdo z nich není zlý, jen bezedně smutný a zoufale prahnoucí.
Stav Lesterova světa není ovšem pro Alana Balla (naštěstí pro nás) cílem, ale jen východiskem pro sžíravě výstižný a temně komický příběh, v němž se osudy jednotlivých postav prolínají a mění zcela neočekávaným a překvapivým způsobem.
Lesterova emocionální paralýza skončí onoho večera, kdy ho žena dovleče na školní sportovní zápas, aby byl svědkem "roztleskávačského" vystoupení jejich dcery. A právě tehdy se pro otupělého Lestera všechno změní - na varietně roztančené palubovce totiž spatří nejkrásnější ženu svého života, "lolitovsky" sladkou spolužačku své dcery Angelu. "Připadá mi, jako bych strávil posledních dvacet let v komatu a právě teď jsem se probudil."
Lesterovo probuzení má pro jeho okolí neoddiskutovatelnou příchuť šílenství a muž, který vyměnil svou budoucnost za pár lahví svobody, to ví. A užívá si. V náhle nalezené touze kašle na odpovědnost, dá v práci výpověď a vydatně podpořen penězi, které vydíráním vyrazil ze svého šéfa, si konečně začne plnit své, po léta pohřbené sny. Rozjařeně přijme místo prodavače hamburgerů, koupí si vysněný Pontiac Firebird 1970, posiluje, pije pivo, kouří trávu. A přátelí se s podivínským Rickym, svým dodavatelem. Touha po Angele, v jejímž jménu to všechno dělá, není ale oním "nabokovovským motivem zakázané lásky". Dívenka není pro Lestera cestou ke štěstí jako spíše katalyzátorem jeho cesty ke svobodě. K oné svobodě, do níž by rád zahrnul i své nejbližší. Je to ovšem naděje zhola marná. Carolyn, osudově zaměňující štěstí za úspěch, propadne "hotelové avantýře" s oslizlým králem místních realitních agentů Buddym Kanem, její dcera se začne pomalu sbližovat se svým podivným sousedem.
Všechny emocionální nitky se propletou jedné temné, bouřlivé noci, v níž se série neuvěřitelně bizarních náhod, příslušících spíše bláznivé komedii, protne v předem ohlášeném finále. Přesto jde vlastně o happy end, protože at už Lester ztrácí cokoliv, už nikdy nebude "loserem".
Přestože Mendesova vynalézavá, mnohovrstevnatá sociální satira, odehrávající se ve strohé, promyšleně jednoduché "nezávislé" formě, může některými svými tóny a motivy navozovat asociace k lynchovským temným vizím, jde nesporně o zcela originální a ojedinělé dílo. Mistrovsky osciluje mezi sžíravou satirou, parodií a realismem, s bezchybnou přesností střídá hluboce tragické okamžiky se sarkastickým komentářem a čirou komikou. Jeho hrdinové nejsou pozorováni jako kruté a nelidské objekty (Štěstí), při vší jízlivosti jsou stále především nositeli smutku a osamělosti a jako takoví nadáni za všech okolností nezpochybnitelným lidským rozměrem. Ball navíc vybavil své typově výstižné, přesně a důkladně prokreslené postavy utajeným vnitřním životem, které divákům (narozdíl od ostatních hrdinů filmu) dávají možnost pochopit jejich často překvapivé jednání. Film má navíc skutečně brilantní dialogy, přesně odpovídající jak postavám tak celkové poloze filmu - vtipné, trpce výstižné a lakonicky přesné. Kromě nepochybné (přinejmenším) oscarové nominace za scénář, by se na seznamu kandidátů měli objevit i herečtí protagonisté - minimálně Kevin Spacey a Annette Beningová. I když Americká krása je z toho druhu filmů, kde dokonale fungují i představitelé sebemenších rolí (a v případě např. Petera Gallaghera coby Buddyho Kanea dokonce překračují vlastní herecký stín ), jsou to především tihle dva, na nichž celý film stojí. Těžko říci, kdo z nich je lepší, na Oscara jsou oba - Beningová coby křečovitě zarytá obhájkyně vnější dokonalosti, Ipící na svých "sebezáchovných mantrách" ("Odmítám být obětí") a strnule zajatá ve své víře v materiální hodnoty, i Spacey, jehož schopnosti být bezvýrazným červem i nadšeným hledačem štěstí se vyrovná snad jen dokonale vyrovnaný odstup glosátora vlastního života.
Jistá a precizní režisérská práce zdaleka neprozrazuje, že je pod filmem podepsán debutant, a jasnozřivá schopnost rozpoznat podstatu věcí zase fakt, že režisér není Američan. Neobyčejně úspěšný britský divadelní režisér Sam Mendes v ideální spolupráci s kameramanským veteránem Conradem L. Hallem tak vstoupil na pole filmu způsobem, který bere dech. Steven Spielberg dnes už jistě nelituje, že ve svém studiu DreamWorks produkoval tak atypický, ryze "nestudiový" film a že ,jeho režii svěřil nezkušenému začátečníkovi. 26. března ho totiž bezpochyby čeká velmi příjemný večer.

Autor/Zdroj: Hejlíčková Iva/Cinema