...a bude hůř

Nejmenované severočeské město, konec 70. let minulého století. K partě „mániček“, která se pravidelně schází v hospodě U Boučků, se vrací mladík Olin (K. Žídek), který strávil rok v psychiatrické léčebně kvůli pokusu o sebevraždu. Tak jako dřív začne Olin pořádat různé akce, především divoké mejdany. Kvůli šikaně od místní policie si s nejlepším kamarádem Špínou (F. Kaňkovský) najde práci zametače. Pozná podivínského, ale dobráckého bezdomovce přezdívaného Lesní muž (R. Uhlíř), z něhož se vyklube bývalý válečný hrdina, který dostal od britské vlády vyznamenání za svou účast v letecké bitvě o Anglii. Pro socialistické policajty je to však jen blázen, který patří do ústavu. Nevázaný život Olina a jeho kamarádů je stále větším trnem v patě místnímu oddělení VB. Policejní teror se stupňuje. Po tragickém konci Lesního muže a poté, co Špínova láska Olina (T. Hofová) skončí v pasťáku, se jako jediná možnost normálního života začíná jevit emigrace…

Adaptace kultovní, částečně autobiografické knihy spisovatele Jana Pelce vznikla v režii Petra Nikolaeva na 16mm černobílém materiálu. Velmi přesvědčivě a autenticky zobrazuje bezcílný život mladých lidí na okraji společnosti v době tuhé normalizace. V kontextu soudobé kinematografie jde o zcela ojedinělé a originální dílo.

Zdroj: ČT

Normalizační bezčasí, severní Čechy. Olin se vrací z blázince, kam se dostal kvůli sebepoškozování, k němuž se uchýlil kvůli hrozící základní vojenské službě. Pivo a levná kořalka tečou proudem a vždycky se najde i sklep, ve kterém lze přespat. Olina mu sice nedá a ráno ho vzbudí další den hnusný k pozvracení, ale sám čas člověka naučí, jak ho efektivně zabíjet a přežít… Doba, v níž se vše ponořilo do příslovečné šedi. Doba, v níž se v každém kamarádovi může ukrývat fízl a v níž jsou i večírky hnusné k uzoufání. Snad v žádné jiné jako by neznělo rozumněji ono proklatě české: „Kdo uteče, vyhraje…"
Román Jana Pelce …a bude hůř patří vedle Medorka Petra Placáka k nejsilnějším a zároveň nejbrutálnějším výkřikům mladíků od dětství šikanovaných prodlouženou železnou pěstí dělnické třídy (čti Veřejnou bezpečností a StB) za svou nepřizpůsobivost a prostou touhu žít svůj život. Přes tvrdé odsudky, kterých se mu dostalo od intelektuálů tlejících již více než desítku let pro změnu v exilu, se rázem stal kultovním, generačním textem. Novodobý beatnik, na rozdíl od amerických předchůdců skutečně bitý establishmentem, se nechal Kerouacem a spol. inspirovat i po formální stránce. Formální stereotypy a postupy absolutně neguje, jeho text je neučesaný, obscénní, plný vulgarit, přitahuje i irituje nánosy hnusu, s nimiž všeobecně hlásaný realismus, vládnoucí po léta povinně české literatuře, rozhodně nepočítal.
Podobně syrový je překvapivě i film Petra Nikolaeva, režiséra, který je ve svých filmech povětšinou snad až příliš uhlazený a konformní. Nepříjemná kamera Diviše Marka (černobílá, 16 mm) nás opravdu přenese v čase a nemá v současném českém filmu svou pečlivou stylizací obdoby. Dobře promíchaný koktejl herců a neherců nemá s nezvykle zvonivými replikami zjevně žádný problém a soundtrack, poskládaný dohromady samotným režisérem, je pro příznivce českého undergroundu doslova rajskou hudbou.
Byť pocházející z ráje, v němž se vám ze sluníčka slovy Charlie Soukupa „udělá okamžitě na blití…"
Aleš Říman, 36.LFŠ 2010

Kultovní kniha Jana Pelce ...a bude hůř se dočkala neméně kultovního stejnojmenného filmového přepisu. Scenárista a režisér Petr Nikolaev ovšem zpracoval pouze druhý díl, nazvaný Děti ráje, jenž ostatně vznikl jako první ze třech (zbývající Děti rodičů a Děti cest) a poprvé vyšel v rozsáhlé ukázce ve Svědectví v roce 1984. Kniha (vydaná nejdříve v roce 1985 v Kolíně nad Rýnem a až po roce 1989 v České republice), vzbudila velkou polemiku, jejíž součástí byl též „konflikt tří filozofů“ (Erazim Kohák, Ivan Jirous, Ivan Sviták), což jí ovšem nijak neubralo na čtenářském zájmu (prodalo se zatím 120 000 výtisků). Filmová adaptace vznikla za zcela jiných podmínek než předloha, avšak je vcelku přesným obrazem doby tuhé normalizace na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Líčí úděl party „mániček“ z průmyslového severočeského města, jejichž touha po svobodném životě se pohříchu realizuje jen jako nekonečná řada hospodských pitek, mejdanů a souloží. Neschází samozřejmě politický kontext, prezentovaný například stálou policejní perzekucí a šikanou nebo postavou bývalého pilota RAF, bezdomovce Lesního muže. Protagonistou je mladík Olin, vracející se z psychiatrického léčení po fingovaném pokusu o sebevraždu kvůli vojně. Ten je také organizátorem různých akcí a kromě permanentního opilství prožívá i existenciální starosti. Po četných peripetiích prchá s přáteli Otou a Olinou před policií. Jako jediný z nich přežije a uteče do Francie (podobně jako autor knihy). – Snímek byl natočen za minimum finančních prostředků v reálech na 16mm inverzní černobílý materiál s neherci či málo známými herci. Na jeho vzniku se kromě předních profesionálů podíleli i začátečníci a studenti filmových škol. Vyniká syrovostí a autentičností, k níž přispívá i originální způsob distribuce. Je uváděn v rockových či jiných klubech a hospodách, případně na soukromých oslavách. Lze si ho objednat včetně původních 16mm promítaček a promítačů a lze si k němu domluvit i vystoupení stejnojmenné underpunkové kapely (www.filmabudehur.cz). Zážitek z „nekvalitní“ projekce se tak stává součástí filmového díla, jež by jinak patrně ztratilo mnohé ze své atmosféry. Místy ovšem vadí, že hercům není rozumět. Kromě tří „šestnáctkových“ kopií jsou k dispozici i tři „pětatřicítky“; ty do letních kin distribuuje CinemArt. – Snímek byl s velkým ohlasem uveden v alternativní sekci Forum na MFF v Berlíně 2007. V souvislosti s ním vyšlo šesté vydání knihy (nakl. Maťa, Praha 2007), obsahující i fotografickou přílohu a základní informace o filmu.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2007/7,