Jan Cimbura je velice romantický, ale také velice   nacistický film - dokonce i s nezbytným malým   protižidovským pogromem, když ženy svých mužů   přepadnou ve spravedlivém hněvu Židovu nálevnu,   srovnají ji se zemí a jeho vyženou... a   "věčný Žid" putuje kazit zas jinou obec   a korumpovat jiný národ... Hlavní hrdina Jan   Cimbura je ztělesněním árijského nadčlověka: je   silný, rovný, čestný, poctivý, pracovitý,   neohrožený, je trochu samotář, ale nad nikoho se   nevyvyšuje, nepije, nehýří a nekouří, ovládá a   krotí své vášně, myslí na zadní kolečka i dopředu,   projevuje cit ke zvířatům, nejen jemu hospodářem   svěřeným, ale i k divokým, je sečtělý... - je to   zkrátka ideální muž, ideální sedlák, spjatý krví s   půdou a srdcem s venkovem; města nenávidí a žít by   v nich nemohl, ale je dojat krásou hlavního města,   uvědomuje si jeho slavnou historii - je to tedy   zároveň i film velmi český, vlastenecký,   oslavující českou státnost: není tedy asi pravda,   že němečtí okupanti potlačovali národní   sebeuvědomění - spíš naopak, pokud se jim   nestavělo do cesty. Přes toto všechno, co nás nyní   učí nenávidět, je to stále krásný, chvílemi i   dramatický, ale v jádru poetický film, jakých je   málo. Zamrzí pouze kaňka v podobě zpotvořených   exteriérových postsynchronů: zřejmě je natáčeli v   nějaké prázdné nezařízené místnosti, protože   výsledný zvuk zní nepřirozeně dutě, jako zevnitř   kovového sudu.

Velmi zdařilá adaptace Baarova románu.
Jana Cimburu bych zařadila na přední místa v   kinematografii doby protektorátu. Stejně jako při   adaptaci Babičky od B. Němcové, i zde tvůrci filmu   dodávali českému národu povzbuzení v podobě ukázky   našich starých tradic a českého venkova. Gustav   Nezval byl nepochybně vynikající herec, také velmi   charismatický muž /věřím, že prožívat mládí v   dobách mé babičky budu jistě zamilovanou divačkou   do tohoto velmi hezkého herce:-))/, ale ještě   možná lépe nežli role milovnické, mu sedla tato -   role sedláka Cimbury, jehož osud svede dohromady s   ovdovělou Marjánkou. Také obsazení role Marjánky   Jiřinou Štěpničkovou byla výborná volba, tato   krásná a velmi talentovaná herečka dokázala zahrát   jak děvče z venkova, tak i roli mondénní zhýčkané   dámy (např. Barbora Hlavsová). V neposlední řadě   bych ráda vyzdvihla celkově výborně nasnímanou   kameru u Jana Cimbury a také kostýmní pojetí.

Protektorátní klasika, kdy bylo potřeba ukázat   divákům, že dobrý český člověk ještě žije. Jan   Cimbura jako předobraz poctivého Čecha, jednodušší   příběh hrající na nostalgickou strunu a po válce   velmi diskutovaná scéna s vyhnáním lichvářského   Žida.Filmeček pro pamětníky na sobotní odpoledne.