Originální spojení války a lyriky, úžasné snové   pasáže, dokonalé černobílé obrazy, vynikající   výběr fotogenických míst a herců. Pro milovníky   "zvláštních" filmů a hledače symbolů.

Standardní vojensko-psychologický ruský film od   nejpřeceňovanějšího a nejzamindrákovanějšího   režiséra všech dob. Bylo to přesně to, co jsem   očekávala, děj nedával smysl, byl o ničem, postavy   koukaly jak gumy, valily oči do kamery, pronášely   nesmyslné dialogy, nebo ustrašeně kníkaly. Všem   herečkám bez rozdílu věku bych doporučoval   zakoupit jedny zbrusu nové žiletky značky Astra a   neprodleně je použít, je nejvyšší čas. Hlavní   představitel Ivánka byl sympatickej hošánek, copak   se s ním asi stalo (jakpak asi vypadá dnes po   hektolitrech vodky, tedy pokud ještě žije). Přesto   je mi největší záhadou, kde ten kořen nadporučík   fasoval ty věčeně nažehlený mundůry, ten měl   evidentní zkušenost s první linií. Takže nejlepší   nakonec z celýho filmu byly fotogenická bažina a   jméno dirigenta. PS. Ten konec jsem nějak   předvídal, ale k dokonalosti tomu chybí jenom   Lassie pádlující na kánoii:)

Upřímně - chvíli mi trvalo, než jsem Ivanovo   dětství strávila a rozšifrovala možné symboly   Tarkovského obrazů. Jeho filmy mají to kouzlo, že   každý si jeho záběry může vyložit po svém.   Zobrazení vztahu tvrdohlavého Ivana s vyššími   šaržemi je sice idealizované, ale kapka   věrohodnosti by se našla.

Nemusím sovětské filmy, obzvláště válečné. Ale   tento film pokládám za mistrovské dílo   přotiválečného filmu. Tarkovskij je Tarkovskij.   Jeho zdařilý debut zachycuje pomocí snových   sekvencí válkou zničené dětství.

To co vidíme ve filmu nejsou pouhé záběry, ale   pohybující se umělecké obrazy s obrovskou emotivní   silou. Rychlé dějové tempo je zde umocňováno   záběry z krásného dětství oproti drsným záběrům z   válčného prostředí. Řečeno třemi slovy- lyrika,   realizmus, válka.