Láska

Chirurg Haneke nekompromisní jako vždy. V   minulosti už mi dokázal zasadit hlubší rány,   ale to možná jen souvisí s věkem. Jinak opět   skvělé, zdá se, že Haneke neuklouzne na   jakémkoliv povrchu.

Film pomalý jako samo stáří, na který si je   potřeba vyčlenit místo, čas a náladu - nutné   to podmínky ke vstřebání výmluvných   záběrů malých katastrof beze slov, jako je   opuštěná, nedokončená snídaně ve ztichlém   bytě, která rázně a bez varování ukončuje   způsob života tak, jak ho Georges s Anne doposud   znali. Zvláštní pozornost je věnována   konfrontaci blízkého pouta mezi manželi s   odcizením jejich dcery, která se při sporých   návštěvách svou nezúčastněností jeví jako   pojišťovací agent, protože životní etapa, v   níž se nachází a letitá odloučenost od   rodičů neumožňuje sdílení jejich světa.   "Láska" není o naději, ale o   očekávání ještě horších časů, které   nás zaskočí přesto, že bychom s nimi měli   počítat - v dobrém i zlém, slibujeme, ale   všichni doufáme, že nás druhá část   odříkané formulky mine, a když ne, jsou tu   přeci ještě ústavy a eldéemky, že? To   Georges svůj slib dovedl až do krajnosti, a   přesto, že trpím předsudky k asistovaným   sebevraždám i milosrdným vraždám, dokážu   jeho skutek pod tíhou Hanekeho argumentů   pochopit. I přes nespornou výpovědní hodnotu a   prožívané herectví Jean-Louise Trintignanta i   jeho protějšku jsem si jistá, že jedna   projekce zcela postačuje, ačkoliv nemohu   zamlčet i pozitivní přínos, který spočívá   v uvědomění si štěstí partnerské   sounáležitosti a snahy o prohloubení schopnosti   užívat si jeden druhého, dokud to jde...