Marie Stuartovna

I když Friedrich Schiller předtím, než začal psát svou tragédii o skotské královně Marii, pečlivě prozkoumal všechny dostupné historické prameny, při psaní se jimi už svazovat nenechal. Jeho záměrem bylo vytvořit žánrově čistou tragédii odpovídající tehdejším pravidlům poetiky a estetiky a současně v postavě Marie Stuartovny zhmotnit na jevišti dobový ideál ženy, krásné nejen na pohled, ale i duší. Historická pravda se musela podřídit tomuto záměru, a tak například jedna z vrcholných scén hry - scéna setkání obou královen, je jen dílem Schillerovy fantazie. Výsledkem je však klasická tragédie, která patří k základním dílům světové dramatiky, a o jejíž inscenování současným divadelním jazykem se neustále pokoušejí přední evropské činoherní scény. V roce 2010 se tak stalo i v pražském Divadle na Vinohradech, kde Marii Stuartovnu s Dagmar Havlovou v titulní roli nastudoval jeden z nejvýraznějších režisérů mladé generace Daniel Špinar. Inscenace, ač vizuálně odkazuje k současné povrchní době, respektuje autora a především prostřednictvím hereckých výkonů hlavních protagonistů činí Schillerův text srozumitelným a fascinujícím pro současné diváky. V centru pozornosti vinohradské inscenace stojí samozřejmě dvě královny, rivalky v nároku na trůn i v lásce ke stejnému muži. Dvě ženy, které nemohou být rozdílnější. Silná královna Alžběta, která se mužskou technikou vládnutí dostala na vrchol, a přesto slabá, protože neustále se obávající o přízeň lidu. A naproti ní ze Skotska vyhnaná královna Marie, slabá svým postavením vězenkyně a přesto vnitřně silná žena, kterou nepokoří ani zrada muže, kterého miluje, ani katova sekyra. V souboji královen však hrají zásadní roli muži zaujímající významné posty na anglickém dvoře a jejichž charaktery se mění s jejich mocenskými ambicemi. Téma natolik současné, že až těžko uvěřit, že Schiller napsal tuto hru v roce 1799.