Jaká se dá asi dát známka takovému hereckému   koktejlu, kde Jiřna Bohdalová je uvedena mezi   osobnostmi v sekci Další hráli? Úsměvný   koprodukční snímek je dnes považován za spíše   špatný film. Já mám na tento hudebně laděný snímek   jiný názor. A odtud si pamatuji, že se při plutí   na lodi po moři nemá říkat písmeno F.

Tak tohle si pamatujeme všichni dobře. Šedesátá   léta a "Krvavý pes Tito", jak psalo Rudé   právo po vzoru Sovětského svazu a na věčné časy.   Tak Tito jako později Causescu prohlédl rejdy   komunistických nabobů a trhnul se. Tím pádem   přestala veškerá sranda. Rumuni dokonce   protestovali v OSN proti okupaci ruskými vojsky ČR   v roce 1968. Já osobně žádal o devizový příslib   na dovolenou do Jugoslávie, osmkrát. Vždycky mi to   zamítla nějaká domovní důvěrnice v paneláku, nebo   na podniku závodní výbor KSČ. Do Západní Evropy,   neexistovalo. Tam jezdili pouze denuncianti STB a   přisluhovači. Když dneska slyším "zlatí   komunisti", otevírá se mi kudla v kapse a   vraždil bych tyhle nevědomé osoby na úrovni   prvopospolné společnosti, kdy měli společné   pazourky, oheň a ženský. Přál bych to každýmu, kdo   je dneska chytrej, a nezažil tu krásnou dobu   reálného socialismu. Všichni si byli rovni, ale   někteří holt rovnější. Co bylo dovoleno bohovi,   nebylo povoleno volovi. A tak se naši drazí   komouši léčili ve speciálních zdravotníckých   zařízeních (SANOPS) a nakupovali ve spešls   prodejnách se západním zbožím a ještě za hubičku.   Opravdu pravá dělnická třída. My jsem s bráchama   viděli mandarinku a banán jenom na Vánoce a to   ještě matka musela vystát více než desetimetrovou   frontu před zeleninou. Soudruzi, policajti,   pomocná stráž a další tehdejší úchyláci si chodili   pro zboží zadem.
Na závěr můžu jenom citovat   Jiřího Kodeta z "Pelíšků": Proletáři   všech zemí, polibte si prdel!.

Nenechte se odradit Březinovou kritikou filmu
Film má kromě dobového koloritu mnoho příjemných   momentů. V první řadě standardně výborný výkon   Orchestru Karla Vlacha, který vystupuje průběžně v   celém filmu a můžete tak vidět v akci takové   legendy jako jsou pánové Jelínek, Kubernát, Tymich   a samozřejmě Rudolf Cortés.
Průběžně uvidíte a   uslyšíte spoustu situačního humoru. Pro pamětníky   budou jistě příjemnou vzpomínkou na bývalou   Jugoslávii i scény, kde se prolíná český text s   textem srbochorvatským jak se tenkrát oficielně   říkalo. Také finále filmu odehrávající se v   "malém městečku na jugoslávském pobřeží"   bude příjemnou vzpomínkou na Korčulu, kde se to   natáčelo. Totéž platí i o scénách ve Splitu a na   začátku krátce ve Rijece.
Film by měl vidět i   každý, kdo o sobě tvrdí, že se zajímá o historii   českého filmu. Tento film se rozhodně vymyká   tématem i prostředím mezi tehdy natáčenými filmy.