Alespoň určitá satisfakce pro Jiřinu Štěpničkovou,
která bezesporu byla jednou z našich nejlepších   prvorepublikových hereček. Alespoň to tak vidím. I   když se neměly rády s Adinou Mandlovou, právě   Štěpničkovou a ji bych vyzdvihla jako jedny z   nejlepších hereček ve své době. K tomu ještě   Natašu Gollovou, jejíž herectví bylo maličko   zvláštní díky "diblíkovskému" výrazu a   projevu. Hana Vítová spíš měla štěstí jen na role   unylých ubekaných slečen. A Marie Glázrová? Těžko   říct...řekněme, že neměla tolik příležitosti,   nicméně v Tanečnici (kde její mladší sestru hrála   právě Štěpničková) podala výkon velmi dobrý.  

Ale vraťme se k filmu Hvězda. Jak už tady   správně napsal Argenson v předchozím komentáři -   nebylo jistě pro Jiřinu Štěpničkovou jednoduché   vzít tuto roli. V 50. letech se k ní komunistický   režim zachoval víc než krutě, statečně snášela   tvrdé vězeňské podmínky, byla odloučená od malého   syna. Proč to všechno? Spáchala snad nějaký   zločin? Ne, nic takového, jen se pokusila přejít   hranice, což minulý režim neodpouštěl. I když byla   později rehabilitována, léta strávená za mřížemi,   podlomené zdraví a odloučení od syna v době jeho   dětských let - to vše jí už nemohlo být vráceno   zpět. Začala být alespoň znovu obsazována, byť se   nejednalo o velké role, ale díky bohu alespoň za   ty, co jí byly umožněny hrát. I když se jí   přehoupla padesátka, měla stále krásný a   oduševnělý výraz obličeje, charismatický hlasový   projev. Z jejích pozdějších rolí je mi velmi   blízká její role babičky Snížkové v seriálu F. L.   Věk. Ve filmu Hvězda nehrála - ona tou rolí žila.   Ano, to byla ona - bývalá hvězda filmového plátna,   žena, která i přes pokročilý věk, je stále plná   šarmu a elegance. Je dobře, že tento film vznikl,   mrzí mne jen, že se na něj zapomíná a že jsem měla   možnost vidět ho dnes poprvé. Přitom bych ho   vyzdvihla mezi nejlepší projekty jinak slabé   kinematografie 60. let.
Závěrem si dovolím malé   doporučení pro každého, kdo stejně jako já,   obdivuje Jiřinu Štěpničkovou a je dojat jejím   nelehkým osudem. Reportérka Šárka Horáková napsala   výbornou publikaci s názvem Jiřina Štěpničková -   Herečka v pasti. Rozhodně stojí zato si ji   přečíst.

Těžko říct, s jakými pocity přijala Jiřina   Štěpničková hlavní roli stárnoucí herečky, o   kterou není zájem, když sama prošla drastickou   zkušeností několika let vězení v 50. letech. Z   hlediska dokumentaristiky je Hvězda záslužným   počinem, když se podařilo do něj dostat většinu   prvorepublikových hvězd (chybí jenom Hana Vítová a   logicky Adina Mandlová). Film má dvě úžasné scény.   Kratičký moment, kdy Marie Glázrová přičichne k   sušenkám, jestli jí hostitelka nepředložila   nějakej prošlej shit, výborně dokresluje sociální   postavení dávné hvězdy, která lže sobě i ostatním,   jak je na tom dobře. Druhá skvělá scéna je s   Josefem Abrhámem. Rozhovor herečky a mladého   režiséra není rovnoprávným dialogem, ale   překvapivě obráceně než jak by to mělo být   vykresluje situaci dvou lidí, z nichž jeden dává   (nabízí) a druhý bere (prosí). Hvězda je prostě   dobrý film. A Jiřina Štěpničková měla na svůj věk   krásný nohy. Taky je furt ukazovala:-)